Výstavy

Fotografie ILE DE SEIN I, uvádějící celou výstavu Školní loď, v podstatě definují základní východiska a pravidla hry, tvořící osu celé instalace. Pěchoučkův cyklus ILE DE SEIN I, který vznikal na pobřeží stejnojmenného bretaňského ostrova v průběhu pouhých deseti minut pravidelným focením jižního obzoru Atlantického oceánu, zachycuje minimální proměnu téhož pohledu. Na výsledných pásech kontaktních fotografií z kinofilmů, ukrytých pod třímilimetrovou paspartou, lze vidět horizont oceánu jako diagonálu nebo jako prvek vypadávající často za samotný okraj viditelného. Snímání probíhalo záměrně bez použití stativu. Tyto fotografie představují ještě další tři principy, které prostupují linií výstavy – barva, diagonála a významově nejdůležitější aspekt skrytí.
Výstava Školní loď je prostorově rozdělena na dvě části, celému spodnímu prostoru dominuje prostorová instalace s videem Martiny Holé. Animace papírového modelu tematizuje všechny výše uvedené principy. Barevně monochromní video Waves znázorňuje diagonálně probíhající mořskou vlnu skrze pevný, neměnný reliéf krajiny. Vlna se cyklicky opakuje a uzavírá časový kruh. Pohyb je však viditelný pouze v částečném, eliptickém výřezu, definovaném dopadajícím světlem. Nehybné, statické a ploché je prostupováno vnitřním pohybem.
Vnitřní pohyb jako skutečné drama malby se stupňuje v horním prostoru galerie, kde Michal Pěchouček prezentuje své aktuální obrazy. Pěchouček jednotlivé plochy a reliéfní struktury na obrazech vytváří postupným nanášením mnoha vrstev základních spektrálních barev, vykrýváním, prošíváním plátna nití nebo pomocí osvědčené techniky textilní asambláže. Výsledné reliéfní malby zobrazují motivy plachetnic, s důrazem na detaily ve formě diagonálně geometrických osnov plachet, stěžňů a lanoví (tzv.takeláž). Motivu je však třeba dodat určitý symbolický nádech. Všudypřítomný kruh nebo elipsa – jako nabízející se řešení – dodávají motivům charakter určitého duchovního symbolu a zdůrazňují tak znakovou povahu obrazů. Elipsa se stává i symbolem samotného rámování, tedy něčeho, co rozhoduje o skrytosti a odhalenosti, o „tady a teď“ uvnitř a vně obrazu.
Společný projekt Michala Pěchoučka a Martiny Holé se tematicky dotýká vnitřního dynamického pohybu, jenž nabývá spíše rekurzivního, cyklického charakteru jako neustálé zviditelňování a skrývání. Skryté nás tak motivuje k upuštění od pouhé smyslovosti povrchového estetického vnímání a zve nás k myšlenkové cestě, intelektuální práci, která se ukrývá pod povrchem. Antická filosofie tuto cestu nazývá „druhou plavbou“, tedy plavením se po mořích, kdy přestal foukat vítr a je třeba „pádlovat“.

Pavel Kubesa

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)