Dějiny kurátorství současného umění

Kurátorské aktivity Olgy Malé jsou spjaty s jejím působením v Galerii hlavního města Prahy. Právě tam v 90. letech a na počátku tisíciletí realizovala společně s Karlem Srpem řadu výstav zahraničního i domácího umění. K nejvýznamnějším počinům dvojice Malá-Srp patří založení tradice Bienále mladého umění Zvon. První ročníky – 1994, 1996, 1999 – realizovali sami, další byly realizovány přizvanými externími kurátory. Mezi vystavujícími umělci se tu objevovala jména, jež měla posléze určovat dominující obraz českého umění 90. let – mezi jinými Milena Dopitová, Krištof Kintera, Federico Diaz, Veronika Bromová, Markéta Othová nebo Jiří Černický. Pořádání prvních ročníků bylo také spjato s akvizicemi do sbírek Galerie hlavního města Prahy. Olga Malá a Karel Srp byli zároveň autory vůbec prvního pokusu vymezit pojem umění 90. let prostřednictvím dlouhodobé expozice (Současné umění; Dům U Zlatého prstenu, 1998-2000) , na níž se opakovala jména známá z prvních „bienálí“. Olga Malá vnímala umění této periody jako vybavené silnou „sdílenou vizualitou“. Tato vizuální kompaktnost měla být klíčem k úspěšnému podchycení dobových tendencí v rámci výstavních i sbírkotvorných aktivit GHMP.
V 90. letech kurátorská dvojice Srp-Malá představila na několika výstavách i umění zahraniční. Kontroverzní vyznění měl – mimo jiné kvůli sexuálně explicitní a otevřeně drastické povaze některých exponátů – jejich projekt Close Echoes – Veřejné tělo & Umělý prostor realizovaný v roce 1998 v Městské knihovně. Čeští umělci a umělkyně na ní byli konfrontovány s širší plejádou zahraničních jmen, mezi jinými Douglasem Gordonem, Richardem Billinghamem nebo Monou Hatoum. Ve své prezentaci se Olga Malá soustředila především na líčení organizačních peripetií spjatých se vstupem lokální české instituce do jednání s globálním světem umění.
Již v novém tisíciletí (2003), opět společně s Karlem Srpem, Malá kurátorovala výstavu věnovanou médiu malby Perfect tense – Malba dnes v Jízdárně Pražského hradu. Velkoryse pojatá přehlídka současných podob klasického média, vzbudila i ostře odmítavé reakce, především ze strany umělců, jejichž tvorba komunikovala s aktuálními nemalířskými projevy a byla také jinak v jejich kontextu pravidelně vystavována (např. Jan Šerých). Ti se cítili neadekvátně nivelizováni s těmi, kdo svůj příklon k malbě vnímali jako gesto pasivní i aktivní resistence vůči nemalířským „trendům“. Samostatně Olga Malá připravila expozici Ivana Kafky pro Československý pavilon na Benátském bienále v roce 1997.

Josef Ledvina

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)