Dějiny kurátorství současného umění

Jako kurátor je Jiří Ptáček činný od konce 90. let. Převažují období, kdy tento segment svých aktivit provozuje na volné noze, v letech 2007 a 2008 byl dramaturgem galerie NoD při Experimentálním prostoru Roxy/NoD, v současnosti pracuje jako kurátor ve Fotograf Gallery.Vedle toho se Ptáček intenzivně věnuje umělecké kritice a publicistice (mimo jiné periodika Umělec, Fotograf, A2, Flash Art či Nový prostor). Mezi lety 2003 a 2006 byl šéfredaktorem časopisu Umělec.

Ještě před zahájením své prezentace Jiří Ptáček zaujal ostře odmítavé stanovisko k tomu, aby byl jeho příspěvek natáčen. Přítomnost kamery podle něj ztěžuje navázání bezprostřednější vazby s publikem a zároveň vede k tomu, že lidé nahrazují přímou sociální interakci pasivním shlédnutím záznamu v pohodlí domova. Nakonec se však nechal přemluvit.

Jiří Ptáček rovněž podtrhl význam sociálních vazeb, příslušnosti „k“ a pohybu „v“ umělecké komunitě, pro svou kurátorskou činnost a naopak vyjádřil určitou distanci k výstavám, jež „tu“ jen „přistávají“, aniž by na toto společenství měly zřejmější vazbu (jako příklad instituce, kde výstavy takto přistávají, uvedl pražskou Galerii Rudolfinum). První výstavy Ptáček připravil ve městě svého dětství a dospívání, Českých Budějovicích. Ty (s kontakty tam navázanými) z jeho profesního životopisu příznačně nemizí ani poté, co těžiště své práce přesunul do Brna a Prahy. Od roku 2010 dodnes například spoluurčuje dramaturgii budějovické galerie Zutý Mánes v bytě/ateliéru Michala Vavrečky (malíře, jemuž připravil jednu ze svých prvních budějovických výstav). Jednou z výrazných postav Ptáčkova kurátorského portfolia je třeba Václav Stratil, s nímž se seznámil v Brně a jemuž od počátku tisíciletí připravuje výstavy pravidelně, vedle Brna také v Olomouci, Praze a samozřejmě i svých Českých Budějovicích (mimo jiné v Zutém Mánesu).
V roce 2011/12 působil Ptáček na brněnské Fakultě výtvarných umění v Ateliéru videa jako asistent vedoucího Martina Zet. Zde také vznikl Ateliér Banja Luka, spontánní seskupení širšího okruhu osob z FaVU i externích účastníků. Prvotní podnět k jeho založení představovala výzva dvou mladých bosenských umělců uspořádat výstavu v Banja Luce, největším městě Republiky srbské, jedné z autonomních entit Bosny a Hercegoviny. Společenství umělců a teoretiků si určilo za cíl testovat možné modely práce v kolektivu. Šlo tak vlastně o experiment, v jehož průběhu bylo možné sledovat, jak při narušování standardních sociálních vazeb a identit vyvstávají vazby a identity nové. Ateliér Banja Luka Jiří Ptáček představil v roce 2012 prostřednictvím výstavy v galerii Tranzitdisplay. Pro potřeby galerijní prezentace tu adaptoval skupinovou terapeutickou metodu takzvané systemické konstelace. Právě tuto výstavu spolu s činností „ateliéru“ Ptáček vnímá jako určitou metaforu práce kurátora.

Josef Ledvina

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)