Nový feminismus: Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři

„V hlavě otáčím obrazy svého hlasu“ uvádí mezinárodní premiéru filmu „Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři“ (2014) v Londýně působící umělkyně Rehany Zamanové.

Vycházeje z toho, jak se pod vlivem globálního kapitalismu mění práce a jakou roli hraje ženské dělnictvo, osvojuje si film kontroverzním a provokativním způsobem konvence britské telenovely, které prokládá dokumentárním záznamem setkání migrujících žen ve Velké Británii v nezávislé organizaci Justice for Domestic Workers (Spravedlnost pro pracující v domácnostech) v Leedsu.

Děj šesti mini-epizod se odehrává kolem roku 1998, kdy 180 let starý pivovar Tetley’s převzali Dánové. Zatímco mladá Britka Sue usiluje o povýšení v rychle se měnící firmě, ženy z organizace Justice for Domestic Workers žádají, aby byly domácí práce uznány podobně jako jakýkoli jiný druh práce a aby byla zajištěna jejich ochrana před zaměstnavateli, kteří s nimi zacházejí jako s otroky. Film ukazuje rasu, gender a třídu jako vnitřně propojené aspekty cyklické rozvratné strategie kapitálu.

Tento ambiciózní projekt představuje vyvrcholení roční spolupráce mezi umělkyní, aktivistickou organizací Justice for Domestic Workers, bývalými zaměstnanci pivovaru Tetley’s, teoretičkou a kurátorkou Amy Charlesworthovou a mnohými dalšími. Film byl poprvé uveden v listopadu 2014 jako instalace sestavená z několika projekcí na objednávku nového institutu umění Tetley, jenž byl uveden do provozu v budově bývalého pivovaru Tetley’s poté, co jej roce 2012 zavřeli.

Hana Janečková

01 Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři

02 „Říká se, že je to láska. My říkáme, že je to neplacená práce.“

V roce 1974 napsala italsko-americká teoretička Silvia Federici vlivnou knihu „Wages against Housework“ (slovensky „Mzda proti domácej práci“, In: Bod nula, Bratislava: KPK, 2013), v níž prohlásila domácí práci, která produkuje a reprodukuje pracovní síly, za neoddělitelnou od kapitalistického systému. Tím, že obstarává neplacenou „sociální reprodukci (…), jež prospívá lidem denně i mezigeneračně,“ a které se také říká „práce z lásky“, jde o stěžejní příspěvek žen ke kapitalistické akumulaci.

V roce 2013 přizvala kritička a kurátorka Amy Charlesworthová Rehanu Zamanovou do nezávislé skupiny Justice for Domestic Workers (J4DW, Spravedlnost pro pracující v domácnostech), organizace, jež bojuje za práva migrujících žen zaměstnaných jako „služky“ v domácnostech po celé Velké Británii. Těmto ženám, často přivedeným jejich bohatými zaměstnavateli ze zahraničí, aby se všestranně staraly o jejich domácnosti, omezily nedávné reformy britské imigrační legislativy jejich práva zamezujíce jim změnu zaměstnavatele. I když skupina usiluje především o znovuzavedení přenosných víz, jedná v rámci radikálnějšího návrhu – jež rezonuje s tezemi druhé vlny západního feminismu – prosadit sféru domácnosti jako místo pracovní směny, která by měla být náležitě mzdově oceněna. Domácí práce mužů (jakožto komorníků, zahradníků – krajinářů a kuchařů) je naproti tomu často dobře placená a profesionálně oceňovaná.

Zamanové film „Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři“ vznikl jako výsledek spolupráce s JD4W a naznačuje kumulativní efekt genderu, třídy a rasy a jaké má toto protínání vliv na různé zkušenosti žen s ženskou emancipací. Ty jsou často ovlivněny přístupem k privilegiím, která plynou z vysokoškolského vzdělání, etnické příslušnosti nebo třídy. Bez rasových a třídních předsudků by mechanismus nevolnictví nikdy nepřežil. „Sentimentalizace domova jakožto útočiště před bezcitným světem“ v angloamerických společnostech pozdního devatenáctého století zvýšila nároky na ženy středních tříd, aby zajišťovaly čistou, vyzdobenou domácnost a přitom si zachovávaly své „ženské ctnosti“. To znamenalo, že se měly držet dál od těžké práce, špíny a otročiny domácích prací, a věnovat se tvůrčím, kulturním a charitativním činnostem. Najímání bídně placených služebníků, často migrujících žen, bylo omlouváno rasovými a třídními předsudky, podle nichž k těmto ženám služebnost patří. Ve výsledku se tak konflikt mezi bílými muži střední třídy a jejími doma zůstávajícími ženami proměnil v konflikt mezi ženou v domácnosti a „ostatními“ ženami – jejími služkami.

Práce Zamanové vytváří jemná propojení a teze o tom, jak na této zkušenosti záleží, a to jak na trhu práce, tak v kulturní imaginaci. Dobře známé situace ve videu … všech těch zahořklých pivařů vyzývají ke ztotožnění se s protagonisty, ačkoli struktura filmu tomu brání – dokumentární záběry z J4DW vyplouvají bez varování na povrch a zase mizí, čímž nás táhnou zpět do reality. Sue, která touží po pozici manažerky, ochotně souhlasí s šéfovou podmínkou, že těhotenství neovlivní její nově získanou pozici. Sue si bude muset z manažerské mzdy platit péči o své dítě, jež zaobstará nejspíš najatá a bídně placená pomocnice v domácnosti, která musela odjet od svých vlastních dětí tisíce mil daleko. Video … všichni ti zahořklí pivaři má za úkol zobrazit stereotypy britských dělnických tříd, jak je šíří masová média se svojí bělošskou a maskulinní předpojatostí, když se svědomitě drží televizních konvencí „běžného pracovního života“.

O zkušenostech dělníků v domácnostech, tj. té „druhé“ britské dělnické třídy, vypráví hlasový komentář imigrantek a roztřesená kamera této části se vyjímá v kontrastu k mistrně podané fikční dějové lince na způsob „kuchyňského dramatu,“ které tvoří značnou část britského denního vysílání. Telenovely jako je Coronation Street nebo Eastenders, které sledují převážně ženy, jsou vystavěny tak, aby vyhověly míře pozornosti diváků, jež je často rozložena mezi různé domácí práce, chatování s postaršími příbuznými a starost o děti, načež se hranice mezi prací a volnem rozvolňují a tříští. Zamanová tyto hranice často zkoumá – s tím, jak se děj odvíjí a vzdaluje od pohyblivého obrazu na obrazovce, hlasový komentář se rozjíždí s obrazem.

Zatímco korporátní modely a optimalizace rozkládají tradiční průmyslovou práci a sílu odborů a Sue nechá kooptovat svůj feminismus pro účely neoliberálních strategií, ženy z J4DW nám představují neformální síť solidarity a přátelství. Nejenže Suein osud ilustruje, jak si kapitalismus přizpůsobil otázku ženské emancipace, ale také přichází s tezí o návratu k jejím kořenům v zájmu začlenění třídy a rasy takovým způsobem, aby feminismus znamenal něco víc než to, že ženy střední a vyšší třídy (a především ze Západu) získají přístup k „moci“ na podobném základě jako muži.

03 Rehana Zaman - biografie

slider image

Rehana Zamanová je umělkyně působící v Londýně. Ve svých videích a performancích používá anekdoty, medailonky a povídky, aby pomocí nich prozkoumala momenty specifické sociopolitické rezonance. Příběhy často vytváří ve spolupráci s jednotlivci i skupinami v procesu, který určuje jak námět, tak strukturu práce. K sólo výstavám patří „Some Women, Other Women and all the Bittermen“ v galerii The Tetley v Leeds a v Projections Art Rotterdam v Nizozemí (obě v roce 2014), „What an Artist Dies in Me/Exit the Emperor Nero“ v galerii OUTPOST v Norwichi a „I, I, I, I and I“ v galerii Studio Voltaire v Londýně (obě v roce 2013).

K vybraným skupinovým výstavám patří výstava v Tenderpixel v Londýně (2014), v  Baro v São Paolo, Brazílie (2013), v The Showroom, Whitechapel Gallery a Limoncello v Londýně (všechny v roce 2012). V roce 2013 byla vybrána pro rezidenci v Libanonu v rámci mezinárodního programu Gasworks. Svůj titul MFA získala v roce 2011 na univerzitě Goldsmiths v Londýně a v letech 2012/13 byla vybrána do programu LUX Associate Artist.

04 Nový feminismus - V hlavě otáčím obrazy svého hlasu

„Nový feminismus – V hlavě otáčím obrazy svého hlasu“ je pravidelná kritická reflexe na právě probíhající čtvrtou vlnu feminismu z pohledu nové umělecké generace, kterou pro Artyčok TV připravila Hana Janečková. Prezentace feministického experimentálního filmu a videa je doprovázena původním textem od teoretiků, kurátorů a kritiků sledujících vliv feminismu a nových médií na současnou kulturu.

Co se stalo za poslední dobu s Vaším tělem? Jste pyšní, že jste žena či muž? Můžete být feministou/feministkou, když Váš avatar rád nosí růžovou? Myslíte, že gender je kapitalistický pojem, anebo myslíte, že existoval také ve východní Evropě  před rokem 1989?

05 Autoři výstavy

Autor projektu / kurátor: Hana Janečková
Autor textů: Hana Janečková
Koncept on-line výstavy: Hana Janečková a Lenka Střeláková
Redakce textů a realizace: Lenka Střeláková
Překlad do češtiny: Palo Fabuš
Publikováno: 21. 1. 2015