Nový feminismus: Příště, lásko, budu #neprůstřelný

V „Příště, lásko, budu #neprůstřelný“ se setkává živé tělo se svými technologicko-mediálními podobami, jejichž autorkou je Web 2.0 umělkyně Jennifer Chanová. Doprovodnou esej „Vír“ napsala londýnská kunsthistorička Cadence Kinseyová. Napnuté svaly kluků a mužů v YouTube videích nasvicují 3D exploze, obrazy rozpadajících se ledovců podkresluje upravený hlas Liama Gillicka, zatímco se pejsek pokouší oživit svého mrtvého kámoše. Na tomto pozadí Jennifer Chanová říká: „Zdál se mi sen. Všichni byli stejní.“

Hana Janečková

01 Milostný bojovník

02 Rovnost

03 Cadence Kinseyová: Vír

Je rozdíl mezi těmi, kteří hlásají nápravu a těmi, kteří hlásají přípravu. Zatímco mezi těmi druhými najdeme „vlastenecké survivalisty“, řidiče džípů, stavitele úkrytů, a ty, co investují do zlata, k těm prvním patří progresivisté, revizionisté a lidé žijící ve stylu retro. Možná záleží na tom, kolik si myslíme, že nám zbývá času. Když vidíš vír, roztáčí se směrem k tobě, anebo se stáčí stále hlouběji, pryč od tebe? Rozdíly se hroutí. Hurikán se stává plochým.

Severní tichomořský vír je největším ekosystémem na Zemi. Nachází se mezi rovníkem a padesátým stupněm zeměpisné šířky. Obíhá ve směru hodinových ručiček kolem klidnějšího centra a vtahuje do sebe Severní pacifický proud, Severní rovníkový proud, proud Kurošio a Kalifornský proud. V těchto koňských šířkách s malými srážkami a mírnými větry je plovoucí materiál vtahován do středu pomalé spirály, kde se hromadí v nekonečném víru odpadu rotujícího na ploše srovnatelné s územím Turecka. Víčka od lahví, zapalovače a balony, omylem považovány za kořist, plní žaludky albatrosů a želv. Mikroskopické kousky umělé hmoty se zachytávají v horních částech vodního sloupu, pod mořskou hladinou. Na rozdíl od organických nečistot, které se rozkládají biologicky, plasty podléhají fotodegradaci, kdy se rozpadají na stále menší částečky zůstávajíce však polymery. V této fázi hrozí, že částečky pohltí nějaký mořský organismus, a stanou se součástí potravinového řetězce.

Oblast narůstající homogenity a tomu odpovídající toxicity, procházející procesem pohlcování a rozkladu, se neustále rozšiřuje. Lidé ve videu Rovnost Jennifer Chanové říkají: „Jsem atlet.“, „Jsem vědec.“, „Jsem architekt budoucnosti.“ V super-přítomnosti simultánní sítě platí, že nerozlišitelnost je totéž co neviditelnost.

Pokud je rozdíl mezi rázem obrazů ve videích Rovnost a Milostný bojovník a rázem komentáře Liama Gillicka, spočívá v tom, že jsme u mnoha obrazů Jennifer Chanové svědky konfrontace s něčím, na co nelze nijak racionálně reagovat, s něčím zavrženíhodným. Gillickova reakce na škodlivé účinky pravicových ideologií spočívá naopak v tom, že se výzvám projektu moderny postavíme a navážeme na ně. To podle něj děláme obsazováním, hlášením se ke svému autorství, zapojením se do organizovaných struktur modernismu, a jeho systémů; zkrátka s jeho racionalismem.

Nestačíme se ale však divit nad pejskem v citovém jádru videa Rovnost. Neschopen vyrovnat se se skutečností toho, co je před ním, zoufale šťouchá packou do mrtvého těla svého druha ve snaze o jeho oživení. Domnívám se, že zde dochází k rozpadu, jenž není o nic méně děsivější, než ten náš, jemuž čelíme v antropocénu naznačeném v úvodní scéně videa. Tato hrůza sjednocuje dvě skupiny: ty, co napravují, a ty, co se připravují. Skrývá se přímo pod povrchem, v  úsilí mladých mužů stát se #neprůstřelnými ve videu Milostný bojovník, a v stejně tak neprostupných úsměvech těch mistrů roztomilého individualismu v sociální síti.

04 Jennifer Chanová - biografie

slider image

Jennifer Chanová tvoří videoremixy, animované gify, instalace a webové stránky, jež se potýkají s genderově podmíněnými afekty mediální kultury. Její práce se promítaly a byly vystaveny na sólo výstavách v rámci Transmediale 2013 (Německo), Future Gallery (Berlín), Images Festival (Toronto), Vox Populi (Philadelphia), The Nightingale (Chicago) a nedávno v galerii LTD (Los Angeles).

Díla Jennifer Chanové se objevila na stránkách Rhizome, Furtherfield, LEAP, Dazed Digital, New Hive a Sleek Magazine. Její videa distribuuje VTape (Toronto). Narodila se v Ottawě, v dětství žila v Hong Kongu, nyní žije v Chicagu.

http://jennifer-chan.com/
https://twitter.com/jenninat0r

05 Cadence Kinseyová - biografie

Dr. Cadence Kinseyová působí jako postdoktorandka Britské akademie na Katedře dějin umění při University College v Londýně. Aktuálně pracuje na knize o umění po internetu. Ve svém výzkumu se soustředí na sociální, politické a historické vztahy mezi technologií, konstrukcemi genderu a sexuality a teoriemi vědy a technologie.

Kinseyová přednáší jako hostující lektorka na Courtauld Institute of Art, Slade School of Fine Art a Imperial College v Londýně. Svůj výzkum publikovala v Mute, Arcadia_Missa a Signs: Journal of Women in Culture and Society.

06 Nový feminismus - V hlavě otáčím obrazy svého hlasu

„Nový feminismus – V hlavě otáčím obrazy svého hlasu“ je pravidelná kritická reflexe na právě probíhající čtvrtou vlnu feminismu z pohledu nové umělecké generace, kterou pro Artyčok TV připravila Hana Janečková. Prezentace feministického experimentálního filmu a videa je doprovázena původním textem od teoretiků, kurátorů a kritiků sledujících vliv feminismu a nových médií na současnou kulturu.

Co se stalo za poslední dobu s Vaším tělem? Jste pyšní, že jste žena či muž? Můžete být feministou/feministkou, když Váš avatar rád nosí růžovou? Myslíte, že gender je kapitalistický pojem, anebo myslíte, že existoval také ve východní Evropě  před rokem 1989?

07 Autoři výstavy

Autor projektu / kurátor: Hana Janečková
Autoři textů: Cadence Kinseyová a Hana Janečková
Koncept on-line výstavy: Hana Janečková a Lenka Střeláková
Redakce textů a realizace: Lenka Střeláková
Překlad do češtiny: Palo Fabuš
Publikováno: 18. 3. 2015