NOZ

NOZ: Nakladatelství Fra a Michal Rydval

Michal Rydval stojí za třináctiletým fungováním nakladatelství Fra, kde vydávají eseje, autorské knihy, texty vizuální teorie, světovou a českou prózu a především poezii. Jakým způsobem přemýšlí o samotném vydávání knih a kdo tyto knihy financuje? Jak vede místo, kde je obsah důležitější než samotná forma, a kam Fra posouvá?

Rozhovor s Michalem Rydvalem hledá pojmenování, které by charakterizovalo a představilo roli malých a středních nakladatelství a vydavatelství dnes.

Barbora Ševčíková

01 Fra, konec sezóny 2013-2014

02 Rozhovor s Michalem Rydvalem

„Když se podívám na těch 13 let, úplně nevím, jestli to stálo za to,“ směje se Rydval, „ale to je normální, to musí říct někdo jiný…“

 

Zajímá mě, jestli si lidé budou v budoucnu kupovat zajímavý obsah. Když Fra prodej zajímavého obsahu živí…

My se knížkami, které vydáváme, neživíme; čím více knížek vydáme, tím více proděláme. Distribuujeme zápisníky Moleskine, díky tomu máme nějaké peníze a můžeme si vydávat knížky, bez toho bychom vydali tři, čtyři knížky… Jsme malé, středně malé nakladatelství, děláme tak dvacet knížek ročně. Vydáváme paperbacky, které jsou levné a můžeme jich i díky jednoduchému formátu vydávat víc.

Když jsem s Fra začínal, tak jsem si všiml, že podoba začala udávat, co knížka vlastně je. Což se mi zdálo bizarní. Mě zajímá obsah. Základ je udělat jednoduché, levné knížky s dobrým obsahem. Začali jsme vydávat antologie a výběry z děl, která jsou důležitá a tady ještě nevyšla. Postupně se to proměnilo a vydáváme i současné autory, sbírky a nové věci, což ale nebylo původně vůbec v plánu. Můžete mít nějaký koncept, ale většinou to jde pak úplně jinam.

Proč dnes v tom, co vydáváte, začala převládat česká poezie?

To je snadné… Když někdo píše sbírku, tak má do padesáti stran a víceméně s tím není skoro žádná práce, je to rychlejší. A není to tak, že bychom chtěli knížky zdržovat. V teoretické edici mělo vyjít třeba už pět dalších titulů, ale dosud nevyšly, protože je to zkrátka komplikovanější. Překladatelé nemají čas, když čas mají, tak je třeba s tím pak pracovat redaktorsky, editorsky a je to zdlouhavé. Dvě tři knížky už nám několik let visí a my se nemůžeme dobrat k tomu, že je vydáme.

Fungujete z grantů?

Z části ano, ale z velmi malé části. Třeba z dvaceti titulů mají tři čtyři nějakou dotaci.

 

Jak byste popsal roli Fra a toho, co děláte dnes?

Myslím, že se nám povedlo etablovat, stali jsme se standardním malým nakladatelstvím, které má svoje čtenáře. Dostáváme nějaké ceny, ale úplně nevíme, jaký je ohlas a jaká naše role. To se týká taky toho, že je několik titulů, které táhnou knižní trh, když tyto blockbustery neprodáváte, tak máte s nakladatelstvím problém. No a my takovéto tituly nevydáváme, my vlastně jen tak paběrkujeme. Víme, že v mnoha knihkupectvích nejsme, ale vzdali jsme snahu pronikat dál, nemáme na to kapacitu, čas a peníze.

Jak aktualizujete, co děláte? Jakým způsobem vybíráte ze zahraniční literatury a jak udržujete výběr knih zajímavým?

Každá edice má svého editora, který vše připravuje. Ale není to tak, že by byl jeden cílený názor. Přichází k nám různé tituly, ale nesnažíme se přizpůsobit tomu, co zrovna letí v teorii nebo poezii. Tím se od začátku netrápíme. Snažíme se nehledět na to, jaký to má ohlas a dělat to, co nás baví.

Ale samozřejmě přemýšlíme, jestli bychom neměli něco měnit. Například jak jsme malí, tak všechno trvá dlouho. Když k nám přijde rukopis, tak nám to trvá dva tři roky, než ho vydáme. To je třeba to, co nás trápilo. Když autoři něco napíší, tak přirozeně chtějí, aby to vyšlo hned. Což u nás ale nejde, nejsme zkrátka fabrika na knížky.

Jinak naše pokusy s tím, co dělat jinak, nedopadly právě nejlíp. Když jsme třeba zkoušeli dělat vázanou knížku, tak jsme zjistili, že to není naše parketa a přišlo nám zbytečné do toho dávat tolik peněz, protože jsme mohli za stejné peníze vydat více menších svazků. Někdy je prostě větší odvaz dělat to pořád stejně, vytrvat a netrápit se tím, co přinesou a vezmou trendy.

Proč vzniklo Fra a s čím jste začínali? Chyběl vám obsah, který jste tu chtěli mít?

Mě nebavil design, ale knížky a jejich obsah. Vadilo mi, že se strašně přemýšlí o tom, jaké písmo, jakou vazbu… přišlo mi to úplně ujetý. Chtěl jsem vymyslet něco jednoduchého, levného, se zajímavými texty. Chtěl jsem jednoduchou edici, a současně jsem nic takového u nás neviděl. Předvádění mi přijde zbytečné, lákala mě produkce francouzských nakladatelství, které mají stejně upravené edice. Věděl jsem, že nebudu chtít vymýšlet každou knížku znova.

Může v Čechách takové nakladatelství obchodně fungovat?

Já si myslím, že když to jde v Německu nebo ve Francii, tak proč by to nemohlo jít v Čechách. Museli bychom se ale dostat do distribuce a být větší. Jinak by to asi nešlo. A pravda je taky ta, že my do marketingu moc nedáváme…

Existují nějaké jiné možnosti distribuce? Nějaký experiment?

Někdy malí nakladatelé sami obcházejí důležité knihkupce a nosí jim tituly přímo a vysvětlují jim, co to je za knížky. To jsme chvíli taky dělali, ale pak nás to přestalo bavit. Další možnost je prodávat knihy úplně mimo síť, na nějakých akcích. Možnosti jsou omezeny hlavně časem: my chceme dělat knížky, nechceme s batohem obcházet festivaly a akce. Jiné formáty distribuce jsou, myslím, pro projekty jiného žánru. My jsme standardní malé nakladatelství, nejsme tady v tom žádní experimentátoři.

Co je nejdůležitější si při vydávání knih uvědomit?

To by mě taky zajímalo… Myslím, že to žádná velká věda není. Docela mám rád, když někdo něco přežene vizuálně, sám bych to ale nikdy neudělal. Zdá se mi to legrační, taková formální hra, která není k smíchu, tohle mě nezajímá. Zajímavý obsah neznamená, že musí být na obálce vzhůru nohama titulek. U knížek jde zkrátka o texty, ty jsou nejdůležitější.

A co vás na tom stále baví? Když vydáváte básně, poezii? Je něco, co byste chtěli zkusit?

Teď jste mě potkali v takovém blbém období a nechci vám lhát… (smích)

Ale abych si jen nestěžoval. Myslím, že je úžasné, když na začátku potkáte jednoho nakladatele nebo autora a spolu s ním se vám otevře řada dalších kontaktů. Seznámil jsem se s řadou lidí, kteří mi přišli zajímaví. Taky je silné, když přijde úplně jiný text; něco nového, silného, důležitého — to je motivující. Zároveň mám pocit, že je to důležité. Řada současných textů, kdyby nevyšla u nás, tak zkrátka neexistuje. Víme, že nevydáváme třeba pro nás stoprocentní knihy, ale myslím, že toto literatura potřebuje. Když se vydá knížka, je důležitá. Je to podobné, jako když se dělá lokální výstava. Obsah je vždycky nějakým způsobem zajímavý, nepamatuju si nezajímavou knihu.

Jaké otázky, témata vás zajímají, když vydáváte knížku? Jakým způsobem Fra směřujete?

Zajímají mě vyhraněné edice, nakladatelství s názorem. A co chce říkat Fra? Asi nemáme úplně vizi. Ve většině věcí hledáme výrazné osobnosti a výrazné estetiky, ale že bychom nějak cíleně směřovali nebo hledali konkrétní spojující povahu, to asi ne. Už ani neplatí outsiderství… tak autenticita? To je asi fádní, ale asi to tak bude: autenticita.

Co vám chybí, klidně obecně nejen ve vydavatelském prostředí?

Dost začala žít výtvarná scéna mladých kurátorů a výtvarníků. Proti tomu jsou vydavatelství vlastně dost nudná. Je zajímavé, že nejsou propojení… dělá se málo čtení, je to náročné…

A co čtete?

Většinou věci, které chystám do vydání nebo do tisku. Čtu rukopisy, sazby, deset věcí najednou, soustředěně jsem už dlouho nic nečetl. Naposledy „Abecedu věcí“ od Karla Císaře.

Jak je to s dotacemi?

Pokud chcete dělat něco dlouhodobě, jsou dotace potřeba, ale nedá se na ně spoléhat. Na Ministerstvu kultury jsou docela dobré komise, není to zbytečná věc, pokud chcete vydávat více knih. Možností se nabízí relativně dost, je to spíš o tom, kdo je schopnější a kdo míň. Musíte se tomu věnovat, což bere hrozně času, vždycky je ale možnost peníze nějakým způsobem sehnat.

Máte nějaké zahraniční kontakty? Spřátelené vydavatele?

Ne, pro nás jsou důležití autoři, jsme v kontaktu s agenturami a většími nakladatelskými domy.

Máte nějaké vydavatelské překvapení? Něco, co se nečekaně prodávalo, vyvinulo?

Většinou nás překvapí, že Magnesii Literu dostaneme za něco, co jsme nečekali, a obráceně… Moc do toho nevidíme, chce to sdělnost, úspěšnost. Prodejnost se dá docela odhadnout, Barthese dotiskujeme pořád, sbírky pochopitelně ne.

Když máte větší sortiment, tak máte větší tržby, když máte malinkaté nakladatelství, tak máte malé tržby. Větší nakladatelství žijí z toho, že mají více titulů a ono se to za ten měsíc nastřádá… Čím více titulů, tím větší je pravděpodobnost, že vás to uživí. Když začínáte, tak máte jednu knížku no a když vám přijde faktura, tak tam nic není. Jediná možnost malých nakladatelů je mít více titulů.

03 fra

slider image 01 | 12

Z akcí v café Fra; foto: Ondřej Lipár, Dorota Velek

slider image 02 | 12

Z akcí v café Fra; foto: Ondřej Lipár, Dorota Velek

slider image 03 | 12

Z akcí v café Fra; foto: Ondřej Lipár, Dorota Velek

slider image 04 | 12

Z akcí v café Fra; foto: Ondřej Lipár, Dorota Velek

slider image 05 | 12

Z akcí v café Fra; foto: Ondřej Lipár, Dorota Velek

slider image 06 | 12

Obálka Fra: Radek Brousil

slider image 07 | 12

Obálka Fra: Aleksandra Vajd, Hynek Alt

slider image 08 | 12

Obálka Fra: Jiří Thýn

slider image 09 | 12

Obálka Fra: Michal Rydval

slider image 10 | 12

Obálka Fra: Martin Kubát

slider image 11 | 12

Plakáty Café Fra: Martin Kubát

slider image 12 | 12

Plakáty Café Fra: Martin Kubát

04 Čtení: Jean-Philippe Toussaint ve Fra

05 "Základ je udělat jednoduché, levné knížky s dobrým obsahem."




06 NOZ: Nejenom okrajové zábavy

„Nejenom okrajové zábavy“ (NOZ) představují situaci a postavení různých kulturních organizací. Vedle velkých institucí, kterým se Artyčok intenzivně kriticky věnuje, se pozornost přesouvá na místa, která spojuje rozdílnost jejich fungování, aktivit a financování. NOZ zkoumají role institucí v současnosti, přítomné anebo právě zas chybějící vize a důvody k fungování. Hledají změny nebo naopak stagnaci a důvody, které k ní vedou; stigmatizaci minulostí, stejně jako navazování na tradice a historii.

Autorský projekt Barbory Ševčíkové přiblíží například soukromé muzeum rádií, přehlídku grafického designu anebo nezávislou galerii. Nastíní situaci, v níž se nacházejí, způsoby jejich financování, stejně jako přístupy, jak lze o řízení organizace spjaté s kulturou přemýšlet. Vlastní výběr videí a fotografií je ponechán na jednotlivých oslovených a jejich zvážení, jak chtějí to, co dělají, představit.

07 Autoři výstavy

Autor projektu / kurátor: Barbora Ševčíková
Autor textů: Barbora Ševčíková
Koncept on-line výstavy: Lenka Střeláková
Realizace: Lenka Střeláková a Janek Rous
Překlad do angličtiny: Palo Fabuš
Publikováno: 27. 5. 2015