Beze stopy

Hlubší rozpracování skupinové výstavy Out of Thin Air proběhlo v červenci 2012 ve vlaku na trase mezi Johannesburgem a galerií Stevenson v Kapském Městě. Výstava s názvem Into Thin Air je založena na předpokladu existence fantazijního prostoru – slovní spojení „beze stopy“ naráží na zmizení do neznáma, polozapomnění, částečné vymazání. Věci stále „jsou“, přesunou se ale do alternativní poloskutečnosti, v níž mohou nedefinovatelně existovat. Podobně jako galerie i vlak nebo dětská pevnost jsou místa fantazie, v nichž se lze pohybovat v říši kurátorské zkušenosti a simulovaných, rádoby skutečných prostorů. Kyberplatforma funguje v rámci podobně nehmatatelného prostoru. Aby člověk vytvořil prostor, ať už skutečný, nebo imaginární, musí ho postavit z ničeho. Když je pak takové místo zničeno, stává se z něj zase pouze nic. Podobně jako výstava zmizí tak, jak se objevila.

Lerato Bereng

01 Dead Air

Malose Malahlela, spoluředitel knihovny Keleketla, obsazuje nehmatatelné prostory rádiové stanice nazvané Dead Air. „Lidé, kteří si uvědomují, kdy jim začínají vadit zázraky, dosahují výrazně lepších výsledků v různých testech kreativity a odlišnosti smýšlení.“ Jonah Lehrer
Dead Air experimentuje se zvukem v prostoru a funguje jako fiktivní rádio stanice. Interaktivní instalace zkoumá zvuk jako odrazový bod denního snění nebo ovlivňování fantazie. Zkoumá, jak může zvuk vytvářený v každodenním životě posloužit ve své monotónnosti jako vstupní brána do říše snění. Komplexní zvuky, například zvuky hustě osídlených městských prostor, které jsou vytvářeny milióny lidí a věcí, mají schopnost dosáhnout bodu monotónnosti, v němž všechny zvuky splynou v jeden. Instalace Dead Air navíc zkoumá, jak se vnější zvuk, který existuje v reálném světě, může dostat do snů/fantazie a tyto dva světy tak propojit. Snový stav zůstává nezměněn, dokud není monotónní zvuk narušen zvukem cizím, který svět fantazie uklidní nebo naruší, tak jako zvuk budíku při drsném probuzení.

 

Stanice Dead Air je vytvořena a vysílána na neexistujícím kanále. Zvuková složka se skládá z terénních nahrávek, nalezených zvuků, rozhovorů, hudby, improvizovaných zvuků a audio útržků z filmů. Dead Air evokuje pocit paralelních světů prostřednictvím odkazů na výplody fantazie a fantazijní místa, včetně (ale nejen) hry v kostky nebo vyprávění příběhů.
V galerii byla rádio stanice představena jako interaktivní zvuková instalace, nad níž se divák mohl zamyslet a odpovědět na otázku „O čem sníte ve dne?“. Odpovědi byly začleněny do instalace formou diváckých telefonátů. Jsou fascinující plejádou soukromých i veřejných vyznání cílů, lásky, kariérních tužeb, tvorby, vysněných světů a dalekých míst. Odpovědi byly nahrány, sestříhány a audio výstřižky připojeny k sekvencím původních nahrávek vytvořených pro výstavu. Zvuky a mumlání v pozadí odkazují na živý element zachycený během nahrávacího procesu, čímž je dále zdůrazněna schopnost lidské psychiky rozdělit zvuky za účelem vytvoření brány do jiných světů a stavů snění.

Malose Malahlela

Malose „Kadromatt“ Malahlela je kreativní lékař žijící v Johannesburgu, který se zajímá i o umění se sociálním rozměrem a o roli, kterou sehrává publikum či komunita ve vytváření a angažovanosti umění/procesu. Jeho dílo lze nejlépe představit prostřednictvím důležitých projektů, mj. Nonwane (díky School of Arts/ Dislocating the Studio residency), Skaftien and Stokvel (Mezinárodní projev na Skypu v rámci konference v Detroitu (USA) o spojeneckých médiích, http://www.skaftien.org/).

Malahlela vedl dva interaktivní talk-shopy na Katedře pro mediální studia na univerzitě Witwatersrand v Johannesburgu. Má bohatou zkušenost s organizováním multidisciplinárních uměleckých výstav v Drill Hall, jež se pojí ke kontextu daných stránek (2008-12). V posledních letech se zvuk stal stálým rysem jeho práce a vedl i k současnému výzkumu zvuku jakožto vznikajícího divadla pro ucho. S Rangoato Hlasane připravil Thath’i Cover Okestra, rozvíjející se panafrický orchestr, který zkoumá a šíří taneční hudbu. Malose je spoluzakladatelem a spoluředitelem knihovny Keleketla! Library.

02 PENDING LOCAL (CUSS#5)

Páté vydání internetového magazínu Cuss s názvem Pending Local využívá změnu, nekonečné možnosti internetu a jeho udržitelnost jako stavebního materiálu. Magazín se odklonil od běžného textového (on-line) formátu a začal rozvíjet svůj vlastní charakteristický styl. Rozdíly mezi jednotlivými čísly byly právě oním nenápadným tématem, které se vine celým projektem. Tato změna a role webové sítě jako platformy vedla Cuss k rozhodnutí prozkoumat post-internetové umění jako způsob vyjádření.

Ve snaze o kreativní rozvoj magazín založil neoficiální rezidenci, kterou reprezentovaly islandská sochařka Svaenska Hellberg a švédská módní návrhářka Mina Lundgren. Tyto dvě umělkyně se staly tématem čísla, které pracuje s předsudky, jimž byly po příjezdu do „drsného“ podnebí Jihoafrické republiky vystaveny. Výsledkem je videozín nazvaný Pending Local.

Cuss

Cuss je skupina umělců se základnou v centru Johannesburgu. Jamal Nxedlana, Zamani Xolo a Ravi Govender jsou zakladatelé a hlavní členové skupiny. Cuss se zabývá multidisciplinárními projekty pojícími se k lidové kultuře. Od svého založení v únoru 2011 skupina odvysílala dvě webisody, vydala čtyři online magazíny, video magazín, tištěný magazín a trailer k dokumentu nazvanému Skopo. Skupina byla také vyzvána, aby vytvořila „Newwork 11“, katalog prací studentů posledního ročníku umělecké školy Wits School of Arts.

Kromě svých vlastních aktivit Cuss navázala spolupráci s Invisible Cities, vystavovala v projektovém prostoru Goodman Gallery, účastnila se Blank Projects IPP (Nezávislý vydavatelský projekt) či vedla „zínový“ workshop na Wits School of Arts, který byl součástí rezidence Universities Substation. Poslední aktivitou Cuss byla účast na skupinové výstavě „Out Of Thin Air“ v galerii Stevenson v Kapském Městě. Růst a rozvoj, které umožňuje právě spolupráce ostatně, stály původně za založením skupiny Cuss. Kultura spolupráce se v rámci skupiny i nadále rozvíjela a postupem času se myšlenka kulturní kurátorské práce stala zásadní částí obsahu skupiny.

03 STITCHES

Mbali Khoza ve svém videu Stehy zaníceně vyšívá anglickou abecedu na papír jehlou bez nitě – připomíná to dětské hry, v nichž často funguje „jako“.
Výsledek je téměř neviditelný: na listu papíru se nachází několik dírek, které připomínají Braillovo písmo.

 

Mbali zraňuje papír v reakci na prohlášení zimbabwského spisovatele Dambudza Marechera: „Při četbě se mi každé slovo zarývalo do paměti. Pak mi přišli z rány vytáhnout stehy. Stehy vydali. Kritici dělali obscénní… Ale ty stehy… Ano, ty stehy, ty básně…“

Mbali Khoza

Mbali Khoza dokončuje studia výtvarného umění na univerzitě ve Witwatersrand. Pracuje především s videem, instalací a performancí, které využívá k vyjádření svého chápání jazyka a literatury jakožto komunikačního prostředku.

Khoza se účastnila mnoha výstav, mj. Gwanza 2011-Month Photography v Národní galerii Zimbabwe (2011), Rechewed v centru Centre of historical Reinactments v Johannesburgu (2011) či výstavy Original/Copy ve Wits Substation (2011). Khoza byla v roce 2011 jedním z výherců Martienssenovy ceny udělované na univerzitě Witwatersrand.

04 HOIST

Ve videu Jareda Ginsburga, Hoist, je zavěšena skládací židle, která zdánlivě letí nikam a zastavuje se v určité výšce, aniž by k tomu měla zvláštní důvod. Nedostatečná plynulost, viditelný kabel, jímž je židle vyhazována do vzduchu… přesto však téměř nepostřehnutelný pohyb připomíná trik nebo kouzlo.

Na rozdíl od kouzel, v nichž jsou věci dobře zakamuflovány a oko je často zcela zmateno, Ginsburg přiznaně klame a udržuje v divákovi vědomí, že pro něj vytváří představení. Pocit úžasu nad pomalu vzlétajícím předmětem je skoro nepříjemný, dovádí však diváka téměř až do hypnotického stavu.

Jared Ginsburg

Jared Ginsburg (narozen v roce 1985 v Jihoafrické republice) byl studentem Michaelis School of Fine Art (U.C.T), kterou absolvoval v roce 2010.

Od té doby se účastnil několika skupinových výstav a v roce 2011 měl v Blank Projects samostatnou výstavu Hoist. V současnosti pracuje v Atlantic House v Kapském Městě.

05 I LIKE IT WHEN IT GOES FAST…

Videoinstalace Naadiry Patel I like it when it goes fast… se odehrává na pouti, podle všeho jednom z nejživějších příkladů fantazijního prostoru, a zve diváka na cestu smyslů. Na jedné obrazovce je divák konfrontován s detailním záběrem autorčina obličeje a jeho mnoha výrazy při jízdě na horské dráze.

Nepříjemná blízkost obličeje překrývající se s hypnotizujícími a nepříjemnými pouťovými světly a pozorování výrazných emocí dodává divákovi pocit, že se účastní hluboce soukromého okamžiku. Zvědavost vychází z lidské posedlosti adrenalinem a vytvářením umělých stimulů, které stojí za zájmem o nikdy nekončící hon za vyhlazením.

Naadira Patel

Naadira Patel (narozena v roce 1988 ve Vereenigingu, Gauteng, Jihoafrická republika) je umělkyně a kurátorka žijící v Johannesburgu a pracující s médiem malby, fotografie a videa. V roce 2010 dokončila bakalářské studium výtvarného umění na Wits School of Arts a v současnosti pracuje jako asistentka kurátora a koordinátorka výstav na katedře Vizuálního umění na Wits School of Arts, kde se stará o výstavní prostor Substation a spolukurátoruje The Substation Residency: Dislocating the Studio.

Pracovala jako projektová manažerka a asistentka kurátora na mnoha projektech, mj. Joburg Art Fair v letech 2009 a 2010, Stevenson JHB v roce 2010 a Wide Angle: Photography as Public Practice v roce 2011. V současnosti je účastnicí i koordinátorkou projektu Play/Urban (2011-2013), který vzniká ve spolupráci mezi Wits School of Arts a francouzskou školou ESAD Strasbourg.

06 Lerato Bereng - Biografie

Lerato Bereng (narozena v roce 1986 v Maseru, Lesotho) získala v roce 2007 titul bakaláře umění (BA Fine Art) na Rhodes University. V roce 2008 byla vybrána jako jedna z pěti Mladých kurátorů Cape Africa Platform (CAPE). Na bienále CAPE 09 byla kurátorkou výstavy Thank You Driver, která se konala v taxících – minibusech. Ve stejném roce pro CAPE spoluprodukovala Sessions Maputo v Mozambiku. V roce 2010 pracovala jako asistentka kurátora výstavy Dada South?, kterou v Jihoafrické národní galerii Iziko v Kapském Městě kurátorovali Roger van Wyk a Kathryn Smith.

V roce 2010 byla také jedním z třinácti mladých kurátorů vybraných k účasti na kurátorské dílně v rámci 6. Berlínského bienále. V současné době pracuje jako kurátorka v galerii Stevenson v Johannesburgu a studuje magisterský kurátorský kurz na Rhodes University. Jejím nedávným kurátorským počinem je skupinová výstava Out of Thin Air v galerii Stevenson v Kapském městě.

07 Autoři výstavy

Kurátor: Lerato Bereng
Autor textů: Lerato Bereng
Realizace: Lenka Střeláková a Janek Rous
Publikováno: 25. 9. 2012