Interstices

Výstava představuje videa Ivana Candea, Irgina Seny a Samuila Stoyanova, která jsou zdánlivě nenáročná, věcná v předmětu a způsobu. Tento efekt je výsledkem velmi rafinovaného zkoumání intuitivního vnímání času a prostoru prostřednictvím videa. V těchto pracích jsou obraz a zvuk zpomaleny, zastaveny, vymazány, roztříštěny, opakovány, stlačeny, zrychleny nebo rozšířeny, aby způsobily dezorientované vnímání pohybu a zobrazení. Závazek ke zkoumání jednotlivých detailů a kvalit filmového materiálu založeného na čase je společný pro všechna videa. Ta se pohybují na hranici poetiky.

Eriola Pira

01 THE 94TH MINUTE

„94. minuta“ je koláž televizních záběrů zachycujících prodloužení zápasů v rámci Mistrovství světa ve fotbale konaného v JARu v roce 2010. Často bývají poslední minuty zápasu velmi napínavé, i když bývá tou dobou již dobře známo, jakým směrem se bude hra ubírat. V pohledech diváků se zračí jak euforie, tak i zklamání. Dívají se na sebe na obrazovkách umístěných na stadionu, někteří mávají do kamer. Tyto zamrznuté snímky v průběhu času sešité dohromady jsou zachycené mezi trojúhelníkem mediatizace a zážitkem. Náhodný zvuk doprovází obrazy, které jsou jak přiblížené tak i vzdálené za účelem dosažení pocitu pohybu a proměnlivosti v čase.

02 A (DAN GRAHAM)

Ve videu A (Dan Graham) Samuil Stoyanov vychází z nahrávky přednášky post-minimalistického umělce z roku 2010 a v duchu minimalismu ji demontuje až na její základy a podstatné skutečnosti, tedy na Grahamovo četné hmm. Vycpávky mezer nebo nedokonalostí v řeči nejsou všeobecně přijímány jako srozumitelné nebo smysluplné výroky za to, co měly tiché pauzy ve skutečnosti být. Nedávno byla popsána nová lingvistická teorie s novým pohledem na pauzy v mluveném projevu, podle které jsou chápány jako důležité prvky pro jeho porozumění a zapamatování si. Tyto mezery představující zlomky Grahamových dlouhých lekcí stojící namísto celku.

Samuil Stoyanov

Samuil Stoyanov je umělec a kulturní aktivista žijící a pracující v Dobrichu a Sofii (Bulharsko). Stoyanov se účastnil mnoha mezinárodních skupinových výstav a devíti samostatných výstav, z nichž poslední se jmenovala „Na vrcholku – Výstava Samuila Stoyanova a její efekt na globální oteplování“ a konala se v galerii ICA v Sofii v roce 2010. Je držitelem devíti uměleckých cen, z nichž nejvýznamnější jsou cena BAZA z roku 2009 a cena Gaudenz B. Ruf Award z roku 2011.

03 Them

Video Irgina Seny „Je“ začíná zvukem automobilů, které právě projely prázdnou tmavou křižovatkou. Světlo cestuje rychleji než zvuk. Ticho. Dvě auta se objeví v zorném poli jen, aby jedno zastavilo vedle druhého. Poté, co se jedno okno sroluje dolů, se auta nehybně zastaví. Nebo se jedná o obrázkové políčko filmu? Auta odjedou. Záplava aut a zvuk jejich šlapajících motorů je následuje, aby byly následovány těmi stejnými tichými auty. Všechno se znovu opakuje. To, co se objevuje jako smyčka, je nepřerušované vyprávění.

Irgin Sena

Irgin Sena se narodil v Tiraně v Albánii. Nyní žije a pracuje v New Yorku. Na Hunter College vystudoval výtvarné umění, magisterský program. V roce 2008 pobýval v New Yorku v rámci Mezinárodního studia a kurátorského programu (ISCP). V roce 2007 mu byla udělena Cena pro současné umění. Irgin se zúčastnil Qui Vive – Mezinárodního bienále v Moskvě pro mladé umění a nový náhled, jehož kurátorkou byla Susanne Ghezová. Jeho práce byla vystavena v ISCP, v Boots Contemporary Art Space v St. Louis a v galerii Vanessa Quang v Paříži.

04 CARROZA EN MOVIMIENTO

Ve videu „Pohřební vůz v pohybu“ Candeo opakuje experimenty Étienna Jula Mareye a Edwarda Muybridgeho týkající se percepce pohybu skrze fotografii. Candeo kopíruje efekt kruhového pohybu stroboskopu a fotopušky prostřednictvím panoptického nahrávání pohřebního vozu jedoucího po kruhovém objezdu v Caracasu. Pohyb pohřebního vozu není optický klam nebo smyčka, ale plynulá akce ve skutečném čase představující pro Candea metaforu fyzického úpadku nebo smrti. V tomto kontextu pohřební vůz nereprezentuje mobilní, ale zobrazovací prostředek.

05 PAISAJES

Videa Ivana Candea zpracovávají myšlenky Paula Virilia ohledně rychlosti a technologii médií, hlavně se věnují představě „statických audiovizuálních prostředků“. „Krajiny“ je video zobrazující jednu vteřinu dlouhý výlet po venezuelských krajinomalbách ze začátku dvacátého století. Pohyb je vytvořen v rámci těchto nehybných obrazů tím, že je projekce zrychlována, jako kdybychom skutečně těmito krajinami cestovali. V této rychlosti se však krajiny rozplývají jedna do druhé, takže se nikam touto rychlostí nedostaneme.

Ivan Candeo

Ivan Candeo se narodil v Caracasu, Venezuela, v roce 1983. Kromě toho, že vystudoval fotografii, je absolventem oboru Výtvarné umění na Pedagogické fakultě v Caracasu, kde také v současné době působí. Jeho první výstava “Dragster” se konala v roce 2009 v galerii Oficina # 1 v Caracasu, stejně tak jako i jeho druhá výstava. Jeho práci můžeme vidět na mnoho společných výstavách jak ve Venezuele, tak i v zahraničí.

06 Eriola Pira - Biografie

Eriola Pira je nezávislá kurátorka a programová ředitelka Young Visual Artists Awards sítě uměleckých cen ve střední a východní Evropě a studijního pobytu v New Yorku. Eriola je absolventkou bakalářského programu Mediální komunikace a Historie umění a magisterského programu Teorie výtvarné kultury na Univerzitě v New Yorku. Výsledkem její účasti na kurátorském intenzivním programu (ICI), je její projekt o fiktivních umělcích, který v současné době pokračuje.

07 Autoři výstavy

Kurátor: Eriola Pira
Autor textů: Eriola Pira
Realizace: Lenka Střeláková a Janek Rous
Publikováno: 2. 5. 2012