Okno do videoarchivu VVP AVU

Bez názvu (2)
Digitalizace černobílého 8mm filmu bez zvuku

Neformální skupina výtvarných umělců, literátů, teoretiků, ale i dalších osobností
nezávislé scény je pojmenována podle pražské hospody U Křižovníků, kde se od poloviny 60. let scházela. Okruh vznikl kolem samozvaných ředitelů Křižovnické školy, sochaře Karla Nepraše a konceptualisty a kreslíře Jana Steklíka. Patří do něj například teoretici Ivan a Věra Jirousovi, autoři happeningů, básníci a spisovatelé Eugen Brikcius, Olaf Hanel, Petr Lampl a Andrej Stankovič, malíři Rudolf Němec, Otakar Slavík, Zbyšek Sion, fotografka Helena Wilsonová
a překladatel Paul Wilson. Společně se vymezovali vůči oficiálnímu umění a skrze vzájemné setkávání hledali nejen inspiraci pro vlastní tvorbu, ale i oporu v nelehké politické situaci. V normalizační době po okupaci vojsky Varšavské smlouvy, která ukončila naděje Pražského jara, hrála Křižovnická škola důležitou roli při iniciaci aktivit na neoficiální scéně. Svými groteskními akcemi podrývala vážnost jak první, tak druhé kultury a vytvořila si vlastní prostor umělecké svobody. V okruhu Křižovnické školy vzniklo v polovině 70. let, kdy činnost seskupení kulminovala, několik legendárních happeningů, například Buzení blanických rytířů (1974) nebo Vltava – Pocta B. Smetanovi (1974). Vedle těchto kolektivních akcí, nazývaných „vlastenecké tripy“, jichž se účastnila široká komunita náležející k neoficiální scéně, se v rámci Křižovnické školy odehrála řada komornějších akcí, výstav a nejrůznějších aktivit, z nichž některé zachytil na svou osmimilimetrovou kameru Rudolf Němec (1936–2015).
Hry s významovými proměnami jsou pro Křižovnickou školu typické, stejně jako nejasné ohraničení událostí vycházejících ze spontánního nápadu jednotlivce a následně rozvíjených a variovaných celou komunitou. Svou otevřeností – jak ve smyslu autorství, tak ve smyslu časového průběhu – to jsou v podstatě happeningy v nejčistším slova smyslu, i když se tento pojem v souvislosti s aktivitami Křižovnické školy používá jen ojediněle.
Pomineme-li záběry Vladimíra Boudníka ve filmu Jaromíra Perglera Akce v ulicích Prahy z roku 1956, jsou nejstaršími známými filmovými záznamy akcí v českém prostředí právě filmy Rudolfa Němce z počátku 70. let 20. století.

Pavlína Morganová

Text je převzat z tištěné přílohy k DVD České akční umění. Filmy a videa, 1956–1989, vydaného Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v roce 2015 (editorky Pavlína Morganová, Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová).

Film, který uvádíme v rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU vůbec poprvé, se našel v roce 2015 v pozůstalosti Rudolfa Němce. Zachycuje jeden z „vlasteneckých tripů“ členů a přátel umělecké skupiny Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu – svatováclavskou pouť z Prahy do Staré Boleslavi, kterou podnikli pravděpodobně v roce 1970. I na tomto fragmentárním záznamu je vidět, jak přirozenou součástí života byly pro Křižovníky akční postupy a jak hravě s nimi zacházeli: film obsahuje miniaturní epizody na hraně mezi dětinskými vtipy, civilními situacemi a poučenými uměleckými gesty. Na prsou má každý účastník připnuté číslo, „závodníci“ však do cíle nedošli, cestu ukončili těsně před cílem v hospodě v Brandýse nad Labem. Film obsahuje vzácné portrétní záběry na Jiřího Boreše, který se později v emigraci věnoval divadlu, na básníka a kritika Vladimíra Burdu, akčního umělce Eugena Brikciuse a literáta a historika Josefa Kroutvora. Na začátku filmu Kroutvor demonstruje na kameru gesto připisované řeckému filozofovi Kratylovi – pochybovačné pokyvování prstem, jediné možné vyjádření člověka ke světu, který je celý iluzí.
Vznik filmu datujeme do roku 1970: Rudolf Němec si kameru pořídil na přelomu 60. a 70. let; Vladimír Burda 23. října 1970 náhle zemřel, takže film musel vzniknout ještě před tímto datem. Na stejném filmovém pásu se spolu s tímto filmem našel záznam jiné akce Bez názvu (1) z roku 1971, který je poprvé k vidění na DVD České akční umění. Filmy a videa, 1956–1989, vydaného Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v roce 2015.
Uvádíme digitalizaci původního materiálu bez dalších úprav.

Sláva Sobotovičová

Digitalizace 8mm filmu: VVP AVU
Děkujeme paní Aleně Taschnerové za poskytnutí filmových materiálů Rudolfa Němce videoarchivu VVP AVU a Eugenu Brikciusovi a Heleně Wilsonové za pomoc při identifikaci díla.

V rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)