Krajiny
„Nebylo to pouhé zopakování aktu přivlastnění si již klasického díla a jeho zopakování pod vlastním jménem, protože objektivně a pro Stratila i subjektivně to mohlo fungovat právě jen s Boštíkem se všemi aspekty, které právě tato volba má, počínaje tím, že Stratil je Boštíkův mladší přítel, který jej opravdu miluje, přes to, že právě Boštíkovy práce mají skutečně onu duchovní kvalitu, která je činí něčím mimořádným, a konče třeba tím, že Boštík je dnes především tržním objektem a obětí našich rychlých zbohatlých.“1 Úryvek z textu Jiřího Valocha, napsaného rok poté, co Václav Stratil vystavil fotografické zvětšeniny černobílých reprodukcí obrazů Václava Boštíka2, se jeví jako vhodný úvod do problematiky výstavy Krajiny. Na jedné straně v něm Valoch zmiňuje základní východiska, jež vedla k jejímu uspořádání, avšak na konkrétním příkladě poukazuje i na významové vrstvy, které v našem případě jsou, a to právě kvůli zvolené koncepci, potlačeny. Významová a kontextuální rozmanitost Stratilových děl zde totiž ustupuje před koncepčním klíčem výstavy, jímž je pozorování autorova tvůrčího přístupu k druhým osobám a jejich dílu.
Má-li ale klíč být k čemu, je nutné, aby odemykal pokoje, nebo alespoň dveře od domu. Na výstavě, kde v sousedství boštíkovských reprodukcí představujeme fotoalba z druhé poloviny devadesátých let, v nichž Stratil rozličně nakládal s osobní a rodinnou historií, nebo album vytvořené jeho otcem a umělcem vystavené jako ready-made, ale například také „společné monochromy“ s Janem Nálevkou z konce téže dekády nebo nedávné, partnersky malované obrazy s Martinem Helánem, ovšem lze vysledovat kontinuální zájem Václava Stratila o „autorské spojení“. Pakliže Jiří Valoch ve svém textu míní, že přivlastnění mohlo fungovat právě jen s Boštíkem,3 postihuje tak aspekty intimity a intenzity, jež Stratila dlouhodobě přitahují. Ať už se jednalo například o „zcizení“ principu symetrických podobizen fotografického souboru Jiřího Davida Skryté podoby (1991–1995) a jejich užití pro vlastní autoportréty (1998)4, anebo o vybarvení otcových výukových tabulek (Latina, 2009), byl silný osobní vztah základní dimenzí, která vzniku takového díla předcházela. Proměnlivá v tomto směru byla (a zůstává) pouze míra artikulace tohoto vztahu a pochopitelně také role společného díla, citace či apropriace v kontextu dobové teoretické debaty. Byly-li tak jeho práce v devadesátých letech nahlíženy jako komentáře k identitě obrazu a významu autorství, případně jako pohyby v kvadratuře blízkost-distance-původnost-nepůvodnost, tedy v myšlenkových horizontech této fáze české postmoderny, s přechodem do nového tisíciletí se čím dál více prosazovalo hledisko osobní angažovanosti.
Stratilovi může být pohnutkou vztah k jiné osobě, ale stejně tak konkrétní výtvarný soubor či jednotlivé dílo. Nemůže mu být cizí, musí si ho získat, musí ho zajímat, nebo aspoň iritovat. „Spojení moderny a postmoderny“ se tak uskutečňuje poněkud neobvykle – jako přivolávání osobní angažovanosti a intimity zpět do centra pozornosti.
Název této výstavy se odvíjí od fotografického souboru Česká krajina (1998–1999)5. Ten Stratil inscenoval jako mapu svých profesních partnerů a přátel. Jestliže se tyto fotografie objevují po boku jiných sérií, například fotografických Dvojic (2002–2003 a 2015–2016), chceme vyzdvihnout právě tuto rovinu osobní mapy. Důkladnost a vytrvalost jejího prokreslování je prvním aspektem, který v českém umění nemá obdoby. Druhým a pro nás ještě důležitějším aspektem je však vystupňovaná potřeba intenzity vztahu. Aniž bychom chtěli upřednostňovat její psychologické interpretace, uvědomme si, že Stratila vnímáme jako solitéra zaměřeného zejména na zkoumání sebe sama. Výstava Krajiny tento rozměr jeho umělecké práce nepopírá, připomíná ale význam navazování vztahu a jeho veřejných manifestací v souvislé a svébytné linii uvnitř jeho tvorby. Nedivil bych se však, kdybyste zde vedle intelektuálních her, vášnivosti, humoru či patosu postřehli rovněž osamělost, která osudově provází ty, co tolik usilují o druhého.
Jiří Ptáček
1. Valoch, Jiří: Umění spojující modernu a postmodernu. In: Daněk, Ladislav (ed.): Václav Stratil / Kresby 1955–2000. Muzeum umění Olomouc, Olomouc 2000, s. 65.
2. Václav Stratil. Společná výstava, Galerie Nová síň, Praha, 1997.
3. Nikoli nevýznamná byla rovněž podobnost zvětšených reprodukcí Boštíkových obrazů se Stratilovými černým inkoustem šrafovanými kresbami z 2. poloviny 80. let.
4. Václav Stratil. Skryté podoby. Galerie Behémót, Praha, 1998.
5. Ve zvětšeninách veřejně prezentovaného dosud jedinkrát na stejnojmenné výstavě v Malé galerii Galerie Rudolfinum v Praze (1999).
- The exhibition is called Landscapes00:00:04.401
- 00:00:04.401
- because we wanted to cover Václav Stratil´s work back to the nineties,00:00:06.899
- 00:00:06.899
- and we were looking for a key to the conception00:00:15.890
- 00:00:15.890
- and while looking back we kept coming across a series called Czech Landscape00:00:19.558
- 00:00:19.558
- which was exhibited in 1999 in Rudolfinum00:00:30.437
- 00:00:30.437
- and hasn´t been on show since then.00:00:36.765
- 00:00:36.765
- It is a series of photographs, the largest photographs Václav ever made,00:00:40.215
- 00:00:40.215
- because at that time the gallery owner and patron of artists Karel Babíček helped him.00:00:45.479
- 00:00:45.479
- By the Czech standards at that time it was a series of almost monumental photographs,00:00:53.801
- 00:00:53.801
- and what was important was the fact that Václav wasn´t alone in the photographs.00:01:00.777
- 00:01:00.777
- He needed to include people who were around him,00:01:05.076
- 00:01:05.076
- he wanted to work with them.00:01:11.745
- 00:01:11.745
- This series became a kind of patron of the exhibition Landscapes,00:01:14.304
- 00:01:14.304
- whose title might sound a bit confusing,00:01:22.264
- 00:01:22.264
- because it covers mainly the landscape of Václav´s relationships to other people00:01:30.575
- 00:01:30.575
- on a personal level but mainly working level,00:01:40.483
- 00:01:40.483
- although in his case the overlapping of personal, very private or intimate space00:01:44.838
- 00:01:44.838
- with the space of mutual work or the work of Václav with someone else,00:01:53.600
- 00:01:53.600
- he´s a bit difficult, so it creates a sort of specific line,00:02:00.899
- 00:02:00.899
- which continues until the present.00:02:05.299
- 00:02:05.299
- As the key I decided to chose Václav´s strategies,00:02:08.732
- 00:02:08.732
- and works with other people or about others,00:02:13.461
- 00:02:13.461
- and I selected different works from the mid-1990s to the present.00:02:18.459
- 00:02:18.459
- There are drawings and photographs and his photo albums,00:02:30.890
- 00:02:30.890
- which hardly anyone knows,00:02:39.022
- 00:02:39.022
- but also paintings he did with Martin Helán00:02:40.865
- 00:02:40.865
- or Jan Nálevka, when they were his students.00:02:43.970
- 00:02:43.970
- There´s also one painting, showing Václav´s annoying habit he had at the Academy of Arts,00:02:49.091
- 00:02:49.091
- which was painting over other people´s paintings.00:02:58.265
- 00:02:58.265
- We wanted to bring to light things which were not displayed for a long time,00:03:02.642
- 00:03:02.642
- so we brought both the collection Czech Landscape and The Collective Exhibition.00:03:07.291
- 00:03:07.291
- The architect of the exhibition is again Tomáš Džadoň,00:03:14.949
- 00:03:14.949
- who dealt well with certain limitations of the gallery,00:03:18.479
- 00:03:18.479
- including the large number of exhibition panels,00:03:22.778
- 00:03:22.778
- many of which were hidden in the middle of the space that we wanted to open up.00:03:26.961
- 00:03:26.961
- We wanted to lay emphasis on the use and nature of panels,00:03:36.539
- 00:03:36.539
- and to find the industrial insides, which are also the insides of the Wannieck Gallery,00:03:43.073
- 00:03:43.073
- in the panels, which look of course as a part of the gallery´s furnishing,00:03:53.106
- 00:03:53.106
- but in fact they are also only instruments for exhibiting.00:04:03.187
- 00:04:03.187
- And so he turned some panels up-side-down,00:04:07.819
- 00:04:07.819
- or on their sides and we used them to display individual works.00:04:12.442