Výstavy

Ján Mančuška je v současnosti jedním z nejčastěji zvaných a vystavujících českých umělců v zahraničí.

Před dvěma měsíci skončila jeho velká samostatná výstava v Kunsthalle Basel, účastní se řady skupinových výstav v institucích po celém světě: Museo di Arte Moderna e Contemporanea di Trento v Itálii, Bonniers Konsthall Stockholm, ZKM Karlsruhe, Zwirner and Wirth a Andrew Kreps Gallery, obě v New Yorku, Thyssen-Bornemisza Art Contemporary ve Vídni a další. Kromě institucionálního ocenění jsou práce Jána Mančušky také komerčně úspešné – na posledním basilejském Art Fairu, který skončil před dvěma týdny, bylo možné v sekci Unlimited vidět Mančuškovu velkou instalaci a dvě další instalace přímo na hlavním veletrhu. Uvážíme-li jeho mezinárodní úspěch, je paradoxní, že Mančuška neměl v Čechách v posledních šesti letech žádnou samostatnou výstavu (jeho poslední větší výstava se odehrála ve Špálově galerii v roce 2002). Abychom mohli sledovat jeho raketový
vzestup v posledních letech, museli jsme cestovat do zahraničí nebo se spokojit s reprodukcemi. Proto se Tranzitdisplay rozhodl tuto mezeru zaplnit a pozval Mančušku k vytvoření jakési „zprávy o jeho tvorbě v posledních letech“. Tato zpráva má podobu specifické, přesné a velkorysé prostorové instalace, ztvárňující konkrétní prostor galerie Tranzitdisplay. Kurátor a umělec se rozhodli sestavit výstavu z výběru jeho prací z posledních tří let – z instalace 20 minut poté, která byla poprvé vystavena na Berlínském bienále v roce 2006, z jeho zcela nedávných prací poprvé vystavených na jeho samostatné basilejské výstavě a ze třech nových děl, která vznikla přímo pro výstavu v Tranzitdisplay.

Jak bylo řečeno, jednotlivé práce nebyly „jen“ umístěny – Mančuška pracuje s místem, kde se jeho výstava má odehrávat, jako s dalším výstavním artefaktem. Ve zdánlivě jednoduchém plánku rozestavění jednotlivých děl je obsažena i možná nenápadná, ale promyšlená práce s pohledy diváka
a s jeho časem. Rozmístění děl tak vytváří vlastní dějový řetězec. Mančuškovy práce z let 2005–2007 měly literární formu i zaměření. Často to byly různě materializované texty, které se vztahovaly buďto přímo k místu, v němž byly předváděny, anebo zkoumaly vztah času a prostoru vyprávění k časovému a prostorovému zážitku diváka. Od přelomové instalace Vrah bez příčiny se Mančuška začal soustředěně zabývat filmovým médiem.


Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)