Videoart/Audiovisual

Jak zapsat nesdělitelné?
Záznam o prožitém.
Jak tento zápis převést zpětně do obrazu?
Dům jako uzavřený palouk, v němž se odehrávají děje.
To, co nelze nikdy ověřit, bude navždy tím, co zůstane.
Vejít a vidět.
Skutečnou historií, nikdy nenapsanou událostí, mrtvým úhlem, slepou skvrnou.
Diskurz sítě.

Walter Benjamin od konce dvacátých do poloviny třicátých let experimentoval s opiem, hašišem a mescalinem. Své zážitky z drogových seancí zaznamenával do tzv. protokolů, jež za jeho života nebyly nikdy vydány. Protokoly nabízejí unikátní vhled nejen do světů otevřených zážitkem jiné skutečnosti, ale také, pod jiným úhlem, do souborů pojmů, s nimiž Benjamin vědomě či nevědomě pracoval ve svém filosofickém díle.

Dne 22. května 1934, při jednom z posledních pokusů s drogami, zapisoval průběh experimentu Benjaminův přítel Fritz Fränkel. Zápis poskytuje nejen Benjaminovy dojmy, tak jako ostatní protokoly, ale také vnější popis průběhu přijetí drogy a následných reakcí z pozice Fränkela. Jak konstatuje Philip James McFarland v knize Friedrich Nietzsche and Walter Benjamin in the Now-Time of History , empirický psychologický přístup Fränkela kontrastuje s bezprostřední bezbřehou imaginací, kterou Benjaminovy slovní popisy více či méně náznakově přibližují. Sám Fränkel dochází ke dvěma nejsilnějším mentálním obrazům, objevujících se v Benjaminových vidinách onoho dne: síti a tzv. Förster-Haus, škole, nevěstinci a peklu v jednom, do něhož je testovaný fyzicky obsažen a v němž se mentálně setkává s jiným filosofem, Friedrichem Nietzschem.

„Diskurz sítě. B nabízí variaci na zdánlivě bezvýznamnou hamletovskou otázku být či nebýt: síť nebo kabát, to je oč tu běží. Vysvětluje, že síť reprezentuje noční stranu a všechno v bytí, co nás rozechvívá. „Rozechvění je stínem sítě na těle. V rozechvění tělo imituje síť.“ Toto vysvětlení bylo spojeno s třesem, který zachvacoval tělo testovaného.“ Fritz Fränkel

Popisovanou situaci lze chápat v několika rovinách. Jako doklad o ojedinělé cestě za hranice běžné skutečnosti, provedený a exaktně sepsaný desetiletí předtím, než se podobné zkušenosti staly módním způsobem poznávání. Jako experiment s rozšířeným vědomím a zároveň exemplární doklad o paradoxu nezachytitelnosti zážitku, evidence slabosti a zároveň síly lidského těla. A především jako jedinečný prostředek kráčení v různých prostorách navzdory času, věčného putování mentální představy, která nemá hranice a spojuje nespojitelné, jako nástroj mezilidské, meziexistenciální i interplanetární komunikace. Výsledné dílo je dalším z přepisů Benjaminových zážitků, sekundární reprodukcí, která si neklade za cíl dokonale evokovat prožité, ale spíše reflektovat proces přenosu neviděného a jeho neuchopitelnosti a vrstvy, jež výchozí situace s sebou přinášejí.

Projekt vznikl za podpory Artyčok.TV na základě otevřené výzvy ke vzniku nového audiovizuálního díla v roce 2016, kategorie studenti.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)