Vilém Flusser: Bezedno / Hra proti aparátu

Výstava „Bezedno: Vilém Flusser a umění“ představuje život a myšlení jednoho z nejvýznamnějších pražských rodáků a intelektuálů 20. století. Kombinací vzácných archivních dokumentů a uměleckých projektů, na kterých se Flusser částečně sám podílel, se snaží propojit jeho soukromý i profesionální život poznamenaný několika emigracemi s jeho myšlenkami, texty, rozhovory a uměleckými spolupracemi.
Po zastávkách v ZKM Karlsruhe, AdK BerlinWest Den Haag byla tato výstava prezentována v pražské GAMU a doplněna dvoudenním sympoziem „Hra proti aparátu. Filosofie médií a kultury Viléma Flussera“.

L. S. OLYMPUS DIGITAL CAMERA

01 Bezedno: Vilém Flusser a umění

02 HRA PROTI APARÁTU. Filosofie médií a kultury Viléma Flussera

Praha jako rodné město Viléma Flussera je zároveň filosofickým pojmem jeho autobiografie Bezedno. „‚Bezedno‘ znamenalo […] nejen ztrátu všech modelů prožívání, poznání a hodnot, nýbrž také ztrátu struktury, která těmto modelům dává řád. Nešlo tedy jen o ztrátu všech modelů spojených s ‚Prahou,‘ z nichž se staly prázdné formy, ale o ztrátu celé konstrukce (totiž okcidentální tradice), která modely drží pohromadě a z níž zbyla jen pravidla nesmyslné hry.“

Motiv „bezednosti“ (Bodenlosigkeit) lze chápat jako princip, který Flusserovu filosofii kultury a médií spojuje: východiskem je v obou případech hluboká krize západního myšlení, „modelů“, které určují vztah ke světu. Existenciální vykořenění, které určovalo Flusserův život po útěku z Prahy v roce 1938, mu umožnilo relativizovat samozřejmé ukotvení ve „vlastní“ kultuře, v tradicích osvícenství a humanismu a současně formulovat myšlenku „svobody migranta“.

Později Flusser rozvíjí filosofii médií, v níž se zaměřuje na praktiky a techniky, věci a „nevěci“ (Undinge), architektury a nástroje jako na média, která kulturu a skutečnost, vědění a vnímání formují. Obrazy, písmo, počítání a komputace vytvářejí pokaždé jiné formy vědomí a jiné skutečnosti, které lze popsat jen ve vztahu k odlišným univerzům. Výchozím bodem jak svobody migranta, tak i možnosti „skoku“ z jednoho univerza do druhého je radikální zpochybnění všech modelů – ve Flusserově pojetí ztráta půdy pod nohama.

Na konci Flusserových dějin západní kultury, po skoku z univerza textu, se ocitáme v univerzu komputace ovládaném technologií, která myšlení nejen formuje, ale takřka nahrazuje. Umožňuje (logicko-matematické) myšlení mechanizovat, generuje „umělou inteligenci“, která operuje nezávisle na lidském vnímání a čase. Jde o technologii měnící operátory ve „funkcionáře“, kteří jednají jen v rámci daných pravidel a rozhodují jen v rámci předem daných možností.

Nakolik lze Flusserovu myšlenku „hry proti aparátu“ uplatnit také v univerzu komputace – nikoliv jen na jeho okraji, tj. stále na půdě univerza textu? Přijmeme-li Flusserův (nebo také Kittlerův) předpoklad, že technologie je významnou součástí kultury, zůstává otázka, jak kriticky reflektovat komputaci i různé (jiné) techniky a praktiky, nástroje a umělecká díla, která kulturu utvářejí. Kdy reflexe vlastních podmínek následuje jen technická, ekonomická či politická pravidla hry a kdy umožňuje svobodu v zacházení s aparátem? Co lze chápat jako „aparát“ a jaké pojetí kultury nesměřuje k technologickému determinismu, ale ke kritické reflexi technických podmínek vědění, vnímání a jednání?

7.–8. 4. 2017
Filozofická fakulta UK a Goethe-Institut
Koncepce a moderace: Baruch Gottlieb & Kateřina Krtilová

Přednášející: Kateřina Krtilová (úvod), Mike Anusas, Anke Finger, Daniel Irrgang, Michal Šimůnek, Tomáš Dvořák, Christoph Ernst (poslední dva uvedení nesouhlasili se zveřejněním svých příspěvků)

Pořádala: Výzkumná skupina teorie/filosofie médií FF UK
Partneři: Goethe-Institut Česká republika, FAMU, GAMUKompetenzzentrum Medienanthropologie (KOMA) – Bauhaus Universität Weimar

03 Hra proti aparátu: Kateřina Krtilová

04 Hra proti aparátu: Daniel Irrgang

05 Hra proti aparátu: Anke Finger

06 Hra proti aparátu: Mike Anusas

07 Hra proti aparátu: Michal Šimůnek

08 Ulrich Richtmeyer: Podmanivé rozpory ve Flusserově filosofii fotografie

gallery image

Flusserova filosofie fotografie předkládá tezi, že je zásadní rozdíl mezi tradičními obrazy a obrazy technickými (a to především mezi kresbou a fotografií). Zároveň však Flusser podotýká, že mezi nimi existuje důležitá spojitost – například skutečnost, že oba typy obrazů skládají a organizují svůj vizuální obsah dvoudimenzionálně, čímž umožňují jeho synoptický přehled. Pro specifičnost tohoto originálního obrazového přehledu nachází filosofický termín „stav věcí.“

 

Přednáška tvrdí, že tento rozpor ve Flusserově historii médií lze chápat jako přesný popis vlastností obrazu, o kterých se ve svých pracích zmiňují i filosofové jako Ludwig Wittgenstein, kunsthistorikové jako Max Imdahl, nebo umělci jako Josef Albers. V tomto kontextu přednáška spojitosti mezi kresbou a fotografií (nebo technickými obrazy) přiznává.

Přednáška Ulricha Richtmeyera byla součástí doprovodného programu výstavy „BEZEDNO. Vilém Flusser a umění“ v GAMU.

09 Bodenlosigkeit / um weiterzublättern

slider image 01 | 38

das erste wirkliche Nichtmehrbuch

slider image 02 | 38

Dieter Jung: Lebenszeichen von Vilém Flusser, 2015. Multimediální hologram, 58 x 42,5 x 26 cm

slider image 03 | 38

Es hat Zeiten gegeben, in denen die Stimmung der Bodenlosigkeit

slider image 04 | 38

alle kulturellen Artikulationen beherrschte - zum Beispiel

slider image 05 | 38

die Zeit der ausgehenden Antike, die des ausgehenden Mittelalters

slider image 06 | 38

und die Jetztzeit. Es sind Zeiten des Umbruchs.

slider image 07 | 38

In solchen Artikulationen der Bodenlosigkeit

slider image 08 | 38

(zum Beispiel den Filmen Bergmans) erkennt man sich selbst

slider image 09 | 38

zwar gut, aber zugleich dienen diese Artikulationen

slider image 10 | 38

auch dem Zweck, die eigene Lage zu verdecken.

slider image 11 | 38

Sobald nämlich die Bodenlosigkeit ein öffentliches Thema wird,

slider image 12 | 38

ist sie es nicht mehr. Sie ist eine Erfahrung der Einsamkeit

slider image 13 | 38

und zerfließt, wenn öffentlich besprochen, zu leerem Gerede.

slider image 14 | 38

Sie ist grundsätzlich antikulturell und kann daher nicht

slider image 15 | 38

zu Kulturformen erstarren. Man kann die Erfahrung der Bodenlosigkeit

slider image 16 | 38

in Literatur, Philosophie und Kunst nicht niederschlagen,

slider image 17 | 38

ohne sie zu verfälschen. Man kann nur versuchen,

slider image 18 | 38

sie in diesen Formen zu umschreiben, sie einzukreisen und so einzufangen.

slider image 19 | 38

Oder aber man kann versuchen, sie direkt zu bezeugen,

slider image 20 | 38

indem man autobiographisch seine eigene Lage schildert,

slider image 21 | 38

in der Hoffnung, daß sich in der Schilderung andere erkennen.

slider image 22 | 38

Das eigene Leben wird dann sozusagen zu einem Laboratorium

slider image 23 | 38

für andere, um die Lage der Bodenlosigkeit von außen

slider image 24 | 38

erkennen zu können. Jeder kennt die Bodenlosigkeit

slider image 25 | 38

aus eigener Erfahrung. Wenn er vorgibt, sie nicht zu kennen,

slider image 26 | 38

dann nur, weil es ihm gelungen ist, sie immer wieder zu verdrängen:

slider image 27 | 38

ein Erfolg, der in vieler Hinsicht sehr zweifelhaft ist.

slider image 28 | 38

Aber es gibt Menschen, für die Bodenlosigkeit die Stimmung ist,

slider image 29 | 38

in der sie sich sozusagen objektiv befinden. Menschen,

slider image 30 | 38

die jeden Boden unter den Füßen verloren haben,

slider image 31 | 38

entweder weil sie durch äußere Faktoren aus dem Schoß

slider image 32 | 38

der sie bergenden Wirklichkeit verstoßen wurden oder

slider image 33 | 38

weil sie bewußt diese als Trug erkannte Wirklichkeit verließen.

slider image 34 | 38

Solche Menschen können als Laboratorien für andere dienen.

slider image 35 | 38

Sie existieren sozusagen intensiver, falls man unter »Existenz«

slider image 36 | 38

ein Leben in der Bodenlosigkeit verstehen will.

slider image 37 | 38

Eine in diesem Sinn intensive Existenz sei nun geschildert.

slider image 38 | 38

10 Partneři projektu

11 Autoři on-line prezentace

Foto: Oskar Helcel (přednášky), Lenka Střeláková (prezentace)
Video – Kamera / Zvuk / Editace: Radim Labuda
Koncept on-line prezentace, redakce textů a realizace: Lenka Střeláková
Sazba textu s užitím beta verze programu Jednoznakovky.exe © Matěj Šenkyřík
Překlad: Vít Bohal
Publikováno: 8. 11. 2017