Audio-vizuální umění

Blind Bidding

"You know, producers don’t usually talk to us like that, so we were really curious about the offer.
Simply put: if we give you the data we have on Victor Fleming, is it possible to know what kind of movie he would make today?
Crazy, right?"

 Peter Davis, Movies of Tomorrow

*ke sledování doporučujeme kvalitní reproduktory či sluchátka*

David Přílučík ve své poslední práci s názvem Blind Bidding uvádí diváka do situace generické TED Talk prezentace plné techno-optimistické rétoriky; nekonečného potenciálu a správných rozhodnutí.
Peter Davis, kreativec, manager a byrokrat ze Sillicon Valey je však pouhou fikční postavou z již neexistující korporace Worldwide Motion Pictures Group, vytvořené Přílučíkem pro to, aby relativizoval utopické přísliby podobných společností.
Záznam z inscenované prezentace o digitální exhumaci hollywoodského režiséra Victora Fleminga, transformuje Přílučík do sugestivního narativu. Re-interpretuje tak zneklidňujícím způsobem vývojářovi vize, jehož prezentace se prolíná s digitálním zásvětím, jakousi prostupnou zónou, kde se Big Data formují v člověku nepochopitelné struktury inteligence. Původně pracovní nástroj se svou nezamýšlenou emancipací tvůrcům vymyká, a dává do běhu nepředvídatelné procesy s ještě nepředvídatelnějšími důsledky.
V tomto kontextu tedy i trailer na Flemingův film, na kterém David Přílučík spolupracoval s programátorem strojového učení Petrem Švarným, nabývá mnohem nejednoznačnějších významů.
Blind Bidding tak nespekuluje o podobě budoucnosti jako takové, ale o její současné distribuci a o těch, kteří mají právo jí disponovat. Ať už je chápeme jako živé, mrtvé, lidské nebo nelidské činitele, jsou neustále v zorném poli naší každodenní danosti.

umělciDavid Přílučík
místoČeská republika
tagy
kategorieAudio-vizuální umění
publikováno6. 10. 2017
délka0:18:38
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Blind Bidding
Video  In the Air Tonight  amerického umělce Andrewa Normana Wilsona je působivou, téměř halucinatorní meditací nad pověstí, která se už desítky let šíří o stejnojmenné písni Phila Collinse. Podle této historky měl Collins údajně běhen procházky na pobřeží zpozorovat, jak se někdo topí, aniž by mu kdokoli pomohl, a píseň měla být jeho temnou obžalobou svědka, který selhal. 
V říši, kde je pravda to, co si lidé myslí, že je pravda, Vėja našla umírající sovu. Zatímco Vėja svou péčí přivedla ptáčici zpět k životu, naučily jedna druhou navzájem své jazyky. Dokázaly spolu komunikovat, i když obě věděly, že část toho, co si řeknou, bude vždy ztracena/nesdělena/nepochopena. 
Proč zmizela Jarmila B.? A proč by nás to mělo zajímat? Jarmila B. byla umělecká keramička, která nevynikla žádnou zajímavou realizací, jen množstvím tak trochu zbabraných projektů a vynucených, ničím výjimečných kompromisů. Jedná se tu ale spíš o to, co nevytvořila – o její radikální vize, jež zůstaly zachycené v jejích denících (a jež nápadně připomínají projekty jistých radikálních konceptualistů a některé akce současných umělců). V jistém smyslu předběhla svou dobu.
Severský thriller, zasazený do kulis nově vzniklého sídliště Suomi Hloubětín, analyzuje politický potenciál vizualizací v současné architektuře. Dílo, rozkročené mezi architektonickou kritikou a uměleckou fikcí, ironizujícím způsobem líčí příběh místa plného historických paradoxů.