Audio-vizuální umění

Blind Bidding

"You know, producers don’t usually talk to us like that, so we were really curious about the offer.
Simply put: if we give you the data we have on Victor Fleming, is it possible to know what kind of movie he would make today?
Crazy, right?"

 Peter Davis, Movies of Tomorrow

*ke sledování doporučujeme kvalitní reproduktory či sluchátka*

David Přílučík ve své poslední práci s názvem Blind Bidding uvádí diváka do situace generické TED Talk prezentace plné techno-optimistické rétoriky; nekonečného potenciálu a správných rozhodnutí.
Peter Davis, kreativec, manager a byrokrat ze Sillicon Valey je však pouhou fikční postavou z již neexistující korporace Worldwide Motion Pictures Group, vytvořené Přílučíkem pro to, aby relativizoval utopické přísliby podobných společností.
Záznam z inscenované prezentace o digitální exhumaci hollywoodského režiséra Victora Fleminga, transformuje Přílučík do sugestivního narativu. Re-interpretuje tak zneklidňujícím způsobem vývojářovi vize, jehož prezentace se prolíná s digitálním zásvětím, jakousi prostupnou zónou, kde se Big Data formují v člověku nepochopitelné struktury inteligence. Původně pracovní nástroj se svou nezamýšlenou emancipací tvůrcům vymyká, a dává do běhu nepředvídatelné procesy s ještě nepředvídatelnějšími důsledky.
V tomto kontextu tedy i trailer na Flemingův film, na kterém David Přílučík spolupracoval s programátorem strojového učení Petrem Švarným, nabývá mnohem nejednoznačnějších významů.
Blind Bidding tak nespekuluje o podobě budoucnosti jako takové, ale o její současné distribuci a o těch, kteří mají právo jí disponovat. Ať už je chápeme jako živé, mrtvé, lidské nebo nelidské činitele, jsou neustále v zorném poli naší každodenní danosti.

umělciDavid Přílučík
místoČeská republika
tagy
kategorieAudio-vizuální umění
publikováno6. 10. 2017
délka0:18:38
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Blind Bidding
Výstava s názvem Into Thin Air je založena na předpokladu existence fantazijního prostoru – slovní spojení „beze stopy“ naráží na zmizení do neznáma, polozapomnění, částečné vymazání. Věci stále „jsou“, přesunou se ale do alternativní poloskutečnosti, v níž mohou nedefinovatelně existovat.
Celé video jsem natočil během jednoho dne ze střechy videoateliéru na pražské AVU. Nezamýšlel jsem natáčet nějaké umění, spíš jsem si hrál s kamerou.Na uších jsem měl sluchátka s Badalamentiho hudbou k seriálu Twin Peaks. Ještě ten večer jsem záznam i s tou hudbou sestříhal.
The “documentary turn” has often been mentioned in debates surrounding the art of the last two decades. Is it possible to describe the ways in which this turn has influenced contemporary photography? How has our perception of documentary changed in the age of smartphones, social media, and youtube?