Profily

Jak si kdo ustele, tak si lehne, i když má doma místo dveří korále nebo černocha a v prdeli voJ

Ať mi moji první vzpomínku na Martina Zeta zdeformuje nějaké omezení, překážkA

Koneckonců proč by nemohl vzniknout text – performance pojednávající znaK

Jeho schopnost přetvářet svou jednoznačností původně zamýšlené na nezamýšlený slovní orloJ

Sevření běžným rámem vymezuje a zvýrazňuje, rám znaku zatlačuje a navléká imaginaci dreS

Eliminujeme nárok na pravdivost, protože se nejraději ze všeho rámcově vymezujemE

Mužská saka a dámské kostýmky, za nimi paravány, ze strany čumí ratolesti květináčových paleM

Přesto tu budeme mít i mechanický rám tvořený řádkem, který sedl platformě OpenOffice na leP

O kolik je po každé další performanci člověk Zet šťastnější, to je dobrá otázka právě pro něhO

Typické je, že se před svými uměleckými výkony chová jako chlapík, který jde jen tak kolem vraT

Koukne na dvůr a očumuje zabijačku, která tam právě probíhá, čichá, ale za chvíli mu jede vlaK

A přitom je vegetarián a nekuřák a abstinent, ale především masa, tabáku a alkoholu uměníčkA

Lopotí se na zahrádce své hlavy s nejedlými modrými mrkvemi ve tvaru nesoustředných spiráL

Měnit mu svět, jako ho on mění mě, říkám si vždycky, nebo po něm aspoň hodit měkký saláM

Atlet běžící stovku přes doskočiště dálky, matraci výšky, koulařský kruh a relaxujícího ČíňanA

Restaurátor, který dokáže, aby pohár z ryzího zlata napadl a definitivně rozložil cínový moR

Támhle, řekne mi každý, koho se na Martina zeptám, a rezignovaně mávne rukou kamsi zpěT

Ihned mi dojde, že jsem znovu přešel místo, kde skrytě performuje, kde vězí v další své pastI

Nejde o zmatení, ale o druh vědění obcházejícího kolem kamenným molitanem polstrovaných stěN

A tak se můžeme ptát, proč má performance amatérské aranžmá nepovedeného kouzelnického číslA

Zet je muž se jménem znějícím jako pseudonym vymyšlený narychlo, když vás vystrčili na mráZ

Evidentní provokatér, řeknete si, když ho uvidíte mezi demonstranty a zařvete: Něčím ho máznětE

Teď se ukazuje, že jediný znak evokuje celé významy, což chce před odsudkem mého textu věděT

Aplaus po performanci mívá pachuť soucitu a proto snad Zet říká už předem: Dneska to bude nudA

Odkdy chodí pán z holubí letky na vernisáž, kde se podává jen voda s citronem a slané pečivO

Dotaz je na místě, ale pozor, jsou i umělci připomínající kroužící vyžírce svým zjevem druhý choD

A takovým umělcem je Martin Zet na straně dobra, a pak ještě já, který stojím tajně na straně zlA

Douklidí-li tento dobrák svůj ateliér v nejbližším desetiletí, sním svůj dosud nezrozený iPaD

Opustí-li performeři svět umění, bude to, jako když odejde z fabriky do kanclu oblíbené nemehlO

Závidím Martinovi především jeho zimník a hned potom pohyby muže s kufrem falešných peněZ

Establishment zůstává nezasažen, underground nepoučen, ultralevice v hajzlu, jen Zet se smějE

Tak a teď se pustím do té vzpomínky, dokud mám tu zarámovanou hlavu, ke které se nechci znáT

: :

Asi se někdo zřítil do té zrušené výtahové šachty, napadlo mě, když jsem uslyšel ten lomoZ

Běžel jsem naplněn obavami na konec dlouhého sklepního prostoru zrušené karlínské továrnY

Co jsem otvorem do šachty spatřil nedávalo žádný smysl a tak jsem jen stál a zíral, úplně perpleX

Do porůznu zkřížených trubek tu byl vklíněný chlápek s úsměvem připomínajícím dvojité W

Evokoval mi Dostojevského idiota zkříženého s čistotným bezdomovcem, nikde žádná kreV

Fotil ho tam kdosi, ale já navrhoval raději vyproštění a už jsem držel v ruce první trubkU

Galerista Ivan Mečl, se kterým jsme ve sklepě nachystali výstavu, mě zarazil a začal vysvětlovaT

Hele, to není nehoda, to je performance. On si tam ty trubky naházel a skočil sám, žádný streS

Chlápka jsme nechali vězet a já se chystal likvidovat půldenní instalaci než jí sežere sklepní odéR

I když jsem nechtěl, musel jsem uvažovat, jaké jsou asi průměrné hodnoty performerova IQ

Jistě vyšší než u zástupce běžné populace, který se zabývá jen žrádlem a sexualitou jako lidooP

Koutkem oka jsem po delším čase uviděl, že chlápek z šachty vylezl a bloumá okolO

Letmo jsem ho s ambivaletními pocity sledoval a trochu jsem si přál nebýt jím kontaktováN

Možná, dumal jsem, je jeho snem performance s opravdu nešťastným, nikoliv rozpačitým konceM

Nutně trapná, proč musí být každá jejich exhibice nutně trapná, drmolil jsem a ještě víc znervózněL

Omluvou mi budiž, že tehdy jsem ještě nebyl do performerů zamilovaný jako snobský blázíneK

Po očku vidím, že si chlápek prohlíží výstavu a nemá takovou zatuhlost jako třeba malíř VoseckeJ

Quadrienale je snesitelný formát, vidět se se všemi jednou za čtyři roky, letělo mi myslí v rychlostI

Reagoval jsem tak na fakt, že Mečl vede chlápka mým směrem, z prsou se mi vydral tichý vzdeCh

Sténání jsem potlačil a modlil se, aby to nebyl umělčík honící v ostbloku body do portfólia snaH

Takový, co předpokládá, že celý svět mluví anglicky, jako je každá žena opatřena bodem G

UF

Venkoncem se ukázalo, že performer je našinec a tak bez najstumítjú proběhlo seznámení hladcE

W jeho úsměvu způsobilo, že si nepamatuji slova, jimiž komentoval můj krátce vystavený výploD

XY říkáme dnes, pan XY přezdíváme Zetovi s Mečlem u vědomí, že abeceda je souřadná kleC

Yvetta Simonová nám zachrání předposlední řádek, naštěstí se blíží konec, už trpím jak JóB

Zajímá mě, Martine, co jsi to o mojí výstavě tehdy utrousil, napiš mi to na sdch@seznam.cz – HolA

Specíální poděkování Hynku Dörnerovi, Matyldě Dörnerové a Leoši Motlovi.
Nakřičel Martin Zet.
¡LOS ARTISTAS, UNIDOS, JAMÁS SERÁN VENCIDOS!

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)