V NĚKTERÝCH MÍSTECH ANTROPOLOGICKÉHO MUZEA DOCHÁZÍ K POSUNU BODU SPOJENÍ : Michal Šiml

Česká republika Praha Karlin Studios
Kvalita přehrávaného videa je zvolena podle rychlosti vašeho připojení.

Autor k výstavě uvádí: „Název výstavy cituje větu, kterou jsem nedávno objevil v jedné z knih Carlose Castanedy. Řeč je o Antropolologickém muzeu v Mexico City, které jsem poprvé navštívil roku 2000. Setkání s předkolumbovským sochařstvím a prostorem muzea bylo pro mě nezvykle intenzivní a důležité.” I když autor Mexiko poprvé navštívil před osmi lety, vystavené obrazy vznikly až v tomto roce. Michal Šiml vysvětluje: „Když jsem sochy z antropologického muzea fotografoval, zjistil jsem, že toto médium pro můj záměr není vhodné. S nejmodernější technikou (ale nakonec ani s evropskou vědou a jejími pokusy předkolumbovský svět vysvětlit) nedokážeme poselství soch pochopit. Muzejní popiska s názvem Rituální předmět nedokáže zprostředkovat nic. Rozhodl jsem se pro malbu, médium, které existovalo před fotografií. Malba je mým soukromým pokusem o četbu poselství soch. Poselství téměř jistě zůstane nerozluštěné, ale je možné, že dojde k určitému přenosu povahy estetické i kultovní.” Galerie Karlín Studios se stane od 4. prosince na jeden měsíc malířskou parafrází Antropologického muzea v Mexico City. V pražském Karlíně uvidíme stovku maleb akrylem na plátně. Na obrazech jsou zpodobněny výhradně tváře s excitovanými výrazy. Malba je poměrně expresivní, barevná škála tlumená, víceméně monochromní. Malíř pracuje s corotovskými šeděmi, které vznikají smícháním dvou komplementárních barev. Malířský projev je intuitivní, poněkud akvarelový a, dalo by se říci, středoevropský. Michal Šiml poprvé vystavoval roku 1989 v drážďanské galerii Gebr. Lehmann. Od roku 1998 se prezentoval pouze v rámci české skupiny Pode Bal. Ke své samostatné výstavě dodává: „Měl jsem pocit, že skupinová identita je pro mě až příliš komfortní. Stýskalo se mi po individuálním projevu a stresu, který mi samostatná prezentace přináší.”

Artycok.tv presents
In Some Parts of the Museum of Anthropology a Connection Point Offset Occurs
The exhibition is comprised of 100 portraits.
I should probably explain where these portraits came from.
I found the inspiration for this exhibition
8 years ago in Mexico
where I visited the Museum of Anthropology.
There were pre-Columbian sculptures
exhibited with a particular intensity.
You are there,
you can see their expressions, everything around them,
and you don't have a clue what to do with it.
Some faces are looking at you, reflecting emotions...
For me it certainly was one of the key life experiences.
Later I read Castanheda
and in one of his books
I accidentally found a sentence
saying that in some parts of the Museum of Anthropology in Mexico City
a connection point offset occurs.
And that was all.
I used this sentence as a name for my exhibition.
Of course, it doesn't explain anything
but it says that something can happen in the museum.
I didn't know what could happen,
I just felt that it was important
and that it was something transcending normal perception.
At first I took photographs of all the sculptures.
However, I found out the photos were too descriptive
and didn't correspond to my purpose at all.
That's why I finally decided
that painting could be the key,
or not really the key, since there's nothing to unlock,
but it could be a kind of reading.
Painting allowed me
to go beyond my experiences.
Still it is strange
that the style of painting I used
is very Central European and expressive,
and it is not bound to Latin America at all.
This is what I found quite enjoyable and intriguing about it.

Zde se můžete vyjádřit.

Vybráno ze stejné kategorie