Ilona Neméth, Martin Piaček a Jánoš Sugár zde inscenují konfrontace subjektů obecného charakteru, které mají za následek rozpadání, slučování, zevšednění, odcizení, a které jsou někdy agresí, tichou výzvou, zásahem ap. Z roviny obecné práce sekundárně odkazují na konkrétní osobní a historické momenty. Prostor konkrétního je ale jen naznačen a není do něho vstoupeno. Zápas v bahně Ilony Neméth, konstrukce rozpadající se na šibeniční formy Martina Piačka a veřejná znamení s obsahem běžných sdělení na hranici důležitosti Jánoše Sugára jsou jazykem čistým forem hovořícím a nečistých problémech vzájemnosti.