MEMORIES OF THE FUTURE

Exhibition project “Memories of The Future” comes out from specific, institutional and spatial conditions of Václav Špála Gallery. zároveň však reaguje na oživený zájem o nové uchopení modernity vsoučasném umění. Spojuje proto umělce zabývající se reflexí odlišných projevů modernosti, jež je vepsána do charakteru galerie. Vširokém spektru výrazových prostředků - od fotografie (Markéta Othová), objektu a prostorové intervence (Dominik Lang), instalace (Mathias Poledna) až knástěnné malbě, filmové projekci a intervenci (Florian Pumhösl) výstava tematizuje minulost jako zdroj pochopení současnosti.

Jestliže se Mathias Poledna a Florian Pumhösl vněkterých svých dílech výslovně přihlásili ktradici institucionální kritiky, když odhalovali fyzické i organizační struktury galerií a muzeí, Dominik Lang dosahuje téhož cíle pomocí architektonických intervencí. Vpřízemní chodbě galerie instaloval falešný světlík, který vytváří dojem rozptýleného denního světla běžného vtradičních muzeích. Dvě identické místnosti suterénu Lang přehradil skleněnou deskou tak, že divákům znemožnil přístup do druhé místnosti. Odrámováním ji tak bez dalšího zásahu proměnil vnedosažitelný exponát. Dominik Lang je rovněž autorem sochařského objektu Stavba II Stanislava Kolíbala, vněmž podle knižní reprodukce zrekonstruoval práci významného představitele konstruktivního umění. Lang dílo vystavuje v prostorech, kde se Kolíbal poprvé představil vroce 1970 a naposledy vroce 1999.

Dílo Mathiase Poledny, sestává ze dvou vitrín, vnichž jsou vystaveny obaly LP desek nahrávací společnosti Folkways Records & Service Co. Tato společnost vletech 1948-1986 vydala více než dva tisíce titulů autentických nahrávek etnické hudby a zvuků. Kritický aspekt práce je patrný nikoli pouze ze zařazení alba se záznamem zvýslechu Bertolta Brechta před komisí pro protiamerickou činnost, ale především zinstalace vitrín, které ukazuje organizační moc muzea či archivu.

Oproti předchozím komponovaným a časovým sériím Markéty Othové, vnichž byl smysl jednotlivých fotografií určen až syntaxí cyklu, dosahují záběry zjejích posledních projektů silné autonomie. Příkladem je barevná fotografie pohozeného ručníku, jehož geometrický vzor je ukryt vzáhybech drapérie. Dvojice inscenovaných černobílých fotografií odkazuje kmodernistickým fotografickým experimentům. Markéta Othová vnich na odlišném pozadí vyfotografovala identické květinové zátiší tak, že vytvářejí mylný dojem pozitivu a negativu a tematizují samu povahu fotografického média.

Podobně jako vtéto práci Markéta Othová i Florian Pumhösl se zabývá odlišnými projevy modernosti. Ve svých zdánlivě formálních kresbách vychází zredukce konstruktivistické typografie takových autorů, jakými byli Japonec Koshiro Onchi či Čech Ladislav Sutnar. Pumhöslův 16mm film OA 19… jehož jméno je převzato zkatalogizačního záznamu Britského muzea, představuje transformaci vzorů pro kimona od jednoho zprvních mistrů japonského textilního umění konce 17. století Taka Hirutsaki. Formální i výstavbový charakter Pumhöslových děl ukazuje jejich vzájemnou zvratnost a tematizuje tak překlad jako produktivní princip každé kultury. Pumhöslův zájem o modernost se protíná sinstitucionální kritikou vintervenci vníž radikálním způsobem mění vizuální identitu Galerie Václava Špály. Florian Pumhösl pro ni vytvořil nový vývěsní štít, jehož charakter navíc odpovídá autorovým kresbám na skle.