VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOST
Výstavní projekt Vzpomínky na budoucnost vychází ze specifických institucionálních a prostorových podmínek Galerie Václava Špály, zároveň však reaguje na oživený zájem o nové uchopení modernity v současném umění. Spojuje proto umělce zabývající se reflexí odlišných projevů modernosti, jež je vepsána do charakteru galerie. V širokém spektru výrazových prostředků – od fotografie (Markéta Othová), objektu a prostorové intervence (Dominik Lang) přes instalaci (Mathias Poledna) až po nástěnnou malbu, filmovou projekci a intervenci (Florian Pumhösl) – výstava tematizuje minulost jako zdroj pochopení současnosti.
Jestliže se Mathias Poledna a Florian Pumhösl v některých svých dílech výslovně přihlásili k tradici institucionální kritiky, když odhalovali fyzické i organizační struktury galerií a muzeí, Dominik Lang dosahuje téhož cíle pomocí architektonických intervencí. V přízemní chodbě galerie instaloval falešný světlík, který vytváří dojem rozptýleného denního světla běžného v tradičních muzeích. Dvě identické místnosti suterénu Lang přehradil skleněnou deskou tak, že divákům znemožnil přístup do druhé místnosti. Odrámováním ji tak bez dalšího zásahu proměnil v nedosažitelný exponát. Dominik Lang je rovněž autorem sochařského objektu Stavba II Stanislava Kolíbala, v němž podle knižní reprodukce zrekonstruoval práci významného představitele konstruktivního umění. Lang dílo vystavuje v prostorech, kde se Kolíbal poprvé představil v roce 1970 a naposledy v roce 1999.
Dílo Mathiase Poledny sestává ze dvou vitrín, v nichž jsou vystaveny obaly LP desek nahrávací společnosti Folkways Records & Service Co. Tato společnost v letech 1948–1986 vydala více než dva tisíce titulů autentických nahrávek etnické hudby a zvuků. Kritický aspekt práce je patrný nikoli pouze ze zařazení alba se záznamem z výslechu Bertolta Brechta před komisí pro protiamerickou činnost, ale především z instalace vitrín, které ukazují organizační moc muzea či archivu.
Oproti předchozím komponovaným a časovým sériím Markéty Othové, v nichž byl smysl jednotlivých fotografií určen až syntaxí cyklu, dosahují záběry z jejích posledních projektů silné autonomie. Příkladem je barevná fotografie pohozeného ručníku, jehož geometrický vzor je ukryt v záhybech drapérie. Dvojice inscenovaných černobílých fotografií odkazuje k modernistickým fotografickým experimentům. Markéta Othová v nich na odlišném pozadí vyfotografovala identická květinová zátiší tak, že vytvářejí mylný dojem pozitivu a negativu a tematizují samu povahu fotografického média.
Podobně jako Markéta Othová i Florian Pumhösl se zabývá odlišnými projevy modernosti. Ve svých zdánlivě formálních kresbách vychází z redukce konstruktivistické typografie takových autorů, jakými byli Japonec Koshiro Onchi či Čech Ladislav Sutnar. Pumhöslův 16mm film OA 19…, jehož jméno je převzato z katalogizačního záznamu Britského muzea, představuje transformaci vzorů pro kimona od jednoho z prvních mistrů japonského textilního umění konce 17. století Taka Hirutsakiho. Formální i výstavbový charakter Pumhöslových děl ukazuje jejich vzájemnou zvratnost a tematizuje tak překlad jako produktivní princip každé kultury. Pumhöslův zájem o modernost se protíná s institucionální kritikou v intervenci, v níž radikálním způsobem mění vizuální identitu Galerie Václava Špály. Florian Pumhösl pro ni vytvořil nový vývěsní štít, jehož charakter navíc odpovídá autorovým kresbám na skle.
- Exhibition is quite demanding. It is inspired by the space of the gallery00:00:17.027
- 00:00:17.027
- that on the one hand, is beautiful and extremely pure00:00:20.652
- 00:00:20.652
- but on the other hand, it refers to modernity of the 20´s and 30´s,00:00:24.178
- 00:00:24.178
- which is a question dealt by all artists presenting here.00:00:28.553
- 00:00:28.553
- Work in the entrance, we can see from outside, is made by Florian Pumhösl.00:00:35.168
- 00:00:35.168
- Když mi Karel ukázal fotografie a plánky této galerie,00:00:42.069
- 00:00:42.069
- byl jsem ohromen kvalitou architektury, strukturou prostoru.00:00:48.402
- 00:00:48.402
- Vadila mi typografie názvu.00:00:55.119
- 00:00:55.119
- Cítil jsem, že potřebuje vyměnit za něco autentičtějšího,00:01:00.330
- 00:01:00.330
- za něco, co by lépe komunikovalo se stylem fasády a s kvalitou architektury.00:01:04.073
- 00:01:04.073
- This means he has changed the lettering of the gallery, he has stated the address.00:01:10.588
- 00:01:10.588
- For the complex of the exhibition the most important thing is00:01:15.629
- 00:01:15.629
- that is created as a peculiar space.00:01:18.586
- 00:01:18.586
- When Florian entered here, he was attracted most by the light of the lamp outside.00:01:22.361
- 00:01:22.361
- Když se zhasne světlo uvnitř, tak je vidět jenom ta lampa, tedy hlavně v noci.00:01:31.200
- 00:01:31.200
- Takže jsou tu dva celonoční zdroje světla: projektor a ta lampa, světlo dopadající z venčí.00:01:37.689
- 00:01:37.689
- V průběhu instalace mě napadlo, že je to zajímavá náhoda.00:01:44.757
- 00:01:44.757
- At first sight I like the exhibition very much, it´s very sensitively, nicely,00:01:54.268
- 00:01:54.268
- and interestingly installed.00:01:59.233
- 00:01:59.233
- Of course, some of these things I like more, some less.00:02:01.422
- 00:02:01.422
- For instance, Markéta Otová´s photos are very nice as usual.00:02:06.434
- 00:02:06.434
- The towel we can see here is strictly geometric, but Markéta photographs it as a drapery,00:02:10.658
- 00:02:10.658
- it is thrown somewhere on periphery. I´d name it a broken abstraction just for myself.00:02:17.582
- 00:02:17.582
- A pair of still lifes with flowers that are taken on different backgrounds.00:02:27.952
- 00:02:27.952
- Just only the context changes the object of photography that00:02:33.885
- 00:02:33.885
- once seems to be white, and for the second time black.00:02:40.459
- 00:02:40.459
- This constructed moment often repeats in this exhibition.00:02:43.095
- 00:02:43.095
- It is related with my theoretical interest in the concept named "dialectical image" by Benjamin.00:02:47.827
- 00:02:47.827
- This means that when we stand in front of some painting00:02:55.092
- 00:02:55.092
- we stand in front of some specific time as well.00:02:58.156
- 00:02:58.156
- When we stand in front of Dominik´s Kolíbal´s sculpture00:03:01.370
- 00:03:01.370
- we stand there at present, at the time when Dominik made it,00:03:05.856
- 00:03:05.856
- and simultaneously, at the time when Stanislav Kolíbal made it.00:03:10.912
- 00:03:10.912
- Further things that I was attracted to are almost invisible installations.00:03:15.398
- 00:03:15.398
- Let I speak about the name of the gallery00:03:23.211
- 00:03:23.211
- or Dominik´s things such as the ceiling in the corridor.00:03:26.253
- 00:03:26.253
- It is interesting because a similar element really existed here, in the next room.00:03:32.971
- 00:03:32.971
- We´ve learnt that there was a transom before the reconstruction.00:03:39.065
- 00:03:39.065
- I think it is quite interesting approach to things that in fact are not invisible,00:03:45.661
- 00:03:45.661
- but I think that for the majority of people they are totally invisible.00:03:57.099
- 00:03:57.099
- When we spoke about the exhibition yesterday,00:04:03.224
- 00:04:03.224
- Florian spoke about three types of art people hate.00:04:06.140
- 00:04:06.140
- People hate art that is not visible.00:04:14.390
- 00:04:14.390
- Then, the abstract art.00:04:18.305
- 00:04:18.305
- And the third type is the art that reguires some intelectual frame.00:04:24.981
- 00:04:24.981
- So I understand when somebody will hate this exhibition.00:04:32.514