PŘEDBĚŽNÁ RETROSPEKTIVA

Ačkoliv je Jiří David jednou z klíčových postav české výtvarné scény posledního čtvrtstoletí s mezinárodním renomé, výstava je prvním monografickým přehlédnutím jeho tvorby na půdě galerie umění. Projekt představuje Jiřího Davida především jako tvůrčí osobnost, která inspirativně zasahuje do vývoje současného českého umění už od poloviny 80. let minulého století. Těžiště této retrospektivy spočívá v návratu k pozapomenutým zdrojům Davidovy citlivosti, která původně souzněla s programovým přijetím takzvané nové malby a některých témat postmoderny a později se rozvíjela v reakcích na dvojznačnost postavení západní civilizace v současném světovém řádu, ale také v rámci intenzivně prožívané odpovědnosti jedince vůči společnosti. Poprvé po mnoha letech bude mít veřejnost šanci spatřit řadu obrazů, fragmentů instalací a objektů, bez nichž si nelze představit dnešní podobu českého umění.
Název Předběžná retrospektiva poukazuje na to, že se ohlížíme za velmi rozsáhlým, rozmanitým a samozřejmě neuzavřeným dílem, ale také na fakt, že jeho interpretace si nečiní nárok na závaznost a vybízí k diskuzi nad naším přístupem k umělcům na vrcholu dráhy. Výběr vystavených prací vychází především z předpokladu, že nejvýznamnější, nejživotnější a nejinspirativnější realizace a projekty Jiřího Davida vznikaly od druhé poloviny 80. let zhruba do roku 1995, přičemž k jejich jisté syntéze s rozehranými a ne vždy výrazově či významově důslednými či přesvědčivými partiemi z let 1998 až 2006 dochází zejména po roce 2005. Důraz je proto kladen na obrazy z tzv. Bílé a Černé série (1986–1988), z cyklu Domov (1988–1989), ale také na solitérní malby experimentující s protikladem vyprázdněných znakových systémů a afektivních reakcí na každodennost či na díla, ve kterých autor hledá prostředky pro vyjádření emocí i kritického názoru na společenské dění. Výstava chce mimo jiné ukázat, že trvalé napětí v Davidově díle vytváří polarita individuálního prožitku a potřeby společenského angažmá s ambivaletním vztahem k mediálnímu prostoru (jeho pragmatické využívání se dá snadno zaměnit s fascinujícím podlehnutím jeho svodům). Nepominutelné projekty ve veřejném prostoru připomíná výstava čistě dokumentárně. Zničené či torzovitě dochované instalace jsme se pak rozhodli nerekonstruovat, ale použít jejich zbytky tak, aby se k autentickému materiálu nepřidávalo nic nového. Autorská kompozice autentických fragmentů má navíc evokovat specifickou atmosféru galerií a výstavních prostor fungujících v 90. letech (Galerie MXM, Galerie Pi Pi Art, Galerie Václava Špály, 2. patro Staroměstské radnice jako exponentura GHMP, Galerie Na bidýlku v Brně atd.), s nimiž byl spojen nejen Jiří David, ale také výrazní představitelé následující generace umělců.
Jiná otázka, kterou výstava klade, se týká stále naléhavější potřeby prozkoumat valnou část umělecké produkce z přelomu 80. a 90. let minulého století; je na čase podívat se znovu a s novým publikem na práce, které jsou známé pouze omezenému okruhu lidí anebo z katalogů. Ani v případě tvorby Jiřího Davida nebyla řada prací vlastně nikdy vystavena.

Marek Pokorný