Výstavy

Pohádka není jen přežitkem minulých dob, neboť je především příběhem. Svárem protikladných sil, které – v těch nejlepších a dnes už klasických pohádkách – nelze redukovat na ty či ony konkrétní zástupce z našeho aktuálního světa.

Česká pohádka?

Příběh v širším slova smyslu potřebuje každý, a to v každé době. Zjednodušeně lze říci, že spoluvytváří životní kontext, ne sice jediný, zato však velmi podstatný. Zkrátka kontext, v jehož světle a s jehož pomocí dostává život smysl. Uvádí nás do světa. Vzhledem k těmto skutečnostem se však musí počítat s nebezpečím – totiž snahou přivlastnit si příběh v rámci mocenských vztahů, jež se jeví jako průvodní jev tohoto procesu. Pokušení ovlivnit podobu tohoto ustavování v podobě zakládajícího či vzorového příběhu je silné, a to na všech úrovních. Kontrolu nad příběhem lze získat zjednodušeně dvojím způsobem: buď po vzoru hrdinných reků vykonat něco mimořádného, což se odrazí nějakým způsobem právě v příběhu, nebo se pokusit onen příběh poopravit k obrazu svému. Jako při mnoha jiných příležitostech se velikost hrdiny pozná také podle toho, jakého soupeře si zvolí. To může napovědět mnohé. A sílu (nejen pohádkového) příběhu prokáže už jenom to, že se jej mnozí pokoušejí měnit, neboť v něm – ať již vědomě či nevědomě – vidí příležitost obhájit legitimnost svého počínání a do budoucna stanovit, kým chtějí být. Výstava Česká pohádka v tomto ohledu zapadá do tohoto širokého rámce kontextů a různých variant vytvářených světů. Předkládá však příběh vizuální – pracuje s obrazy. Jak již bylo uvedeno, dokonce i pohádka čelí v dnešní době různým mediálním tlakům, neboť mediální obraz také zakládá určitý rámec, jakým způsobem může být určitý společenský fenomén vnímán a přijímán. Českomoravská myslivecká jednota se ohradila proti obrazu „špatného“ myslivce či lesníka, který se objevil v nedávné době ve večerníčku. Myslivci chtějí mít zkrátka také svou mytologii, v níž by vystupovali jako moudří a uvážliví ochránci lesa a zvěře, ochotní rázně zakročit tam, kde se děje nějaká nepravost. Zajímavá je ale právě ta okolnost, že svůj obraz chtějí „kontrolovat“ i v tomto typu pořadu. Jejich mediální obraz je však chtě nechtě vytvářen na stránkách novin nebo v televizi. Myslivci jsou společenstvím, které má své rituály. Instalace na přítomné výstavě pouze tento obraz konfrontuje s obrazem jiným. Myslivci se točí na řetízkovém kolotoči na pozadí pohádkově malebné krajiny, ptáčci štěbetají, slyšíme zvuk lesního rohu…

Kateřina Fojtíková

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)