Výstavy

Práce o práci a Souboj až na smrt.

 

Práce o práci

Projekt „Práce o práci“ pojednává o konceptu práce, o vzniku předmětu umělecké reprezentace ve dvojím významu: jednak ve významu práce jako opakující se činnosti (labor), jednak jako procesu výroby (work). Zároveň uvažuje o vztahu mezi „třídou umělců“ a „dělnickou třídou“. K umělecké reprezentaci „dělnické třídy“, která se vyvíjela od průmyslové revoluce až ke svému vyvrcholení v socialistickém realismu, přistupovali umělci různě: nejprve jako k předmětu zvědavosti, později jako k předmětu ideologie. Podnětem k „Práci o práci“ byly za prvé podmínky ubytování (umělci na rezidenčním pobytu bydleli v jednom bytě se stavebními dělníky), za druhé symetrie mezi oběma pozicemi ve vztahu ke specifické ose moci: organizační struktura rezidenčního ubytování umělců, které bylo spojeno se soukromou firmou. Koncept práce v obou významech (labor/work), kterou staří Řekové a Římané z hloubi duše zavrhovali, se vyvinul až do její glorifikace v moderní Evropě (i když pouze jakožto „produktivní práce“). Jak uvádí Hannah Arendtová, mnoho evropských jazyků používá dva etymologicky odlišné výrazy pro popis toho, co bychom mohli považovat za stejnou činnost: labor/work, travailler/ouvrer, arbeiten/werken atd. První výraz vyjadřuje aktivity spojené s procesem přežití (a vyznačuje se nutností a nekonečným opakováním), zatímco druhý je vyjádřením výrobního procesu, který končí ve chvíli, kdy je vytvořen nový trvalý předmět, který se stává součástí světa užitných předmětů – lidským artefaktem. Součástí každého výrobního procesu je však alespoň zčásti nutná a opakující se práce, zatímco ekonomika založená na výměně hodnot v tuto nutnou a opakující se práci nezbytně přetváří výrobní proces (a tak omezuje všechny pracovní aktivity na „zajišťování obživy“ a užitné předměty v konzumní zboží). Arendtová považuje umělce za jediného, kdo něco vyrábí ve společnosti, která pracuje, aby přežila. I když co zajišťují rezidenční pobyty umělců, ne-li živobytí umělcům, kteří nejsou součástí trhu s uměním? A jakou roli má rezidenční umělec nebo stavební dělník? Nepodílejí se snad rovným dílem na růstu (skutečného či symbolického) kapitálu podniku Futura/Itaka?

Souboj až na smrt

V tomto projektu mě zajímalo, nakolik se mění postavení fotografie jako „kulturního objektu“ ve společnosti „čistých informací“. W. Flusser píše: „Dokud není fotografie elektromagnetická, je i nadále prvním ze všech post-industriálních objektů. I když fotografie stále nesou známky materiálního světa, nespočívá jejich hodnota v tom, že jsou to věci, ale v informacích na jejich povrchu. Právě tím se vyznačuje vše post-industriální: cenná je informace, ne věc. Otázky vlastnictví a distribuce objektů (kapitalismus a socialismus) jsou už pasé, vyhýbají se totiž otázce programování a distribuce informací. Dokud nebudou fotografie elektromagnetické, jsou pojítkem mezi industriálními objekty a čistými informacemi.“ Považujeme-li digitální fotografii za čistou informaci a instantní fotografii (Polaroid) za současně industriální a post-industriální objekt, pak můžeme předvídat vyústění tohoto souboje (a nepřekvapí nás tedy rozhodnutí společnosti Polaroid ukončit v příštím roce výrobu instantních filmů).

 

 

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)