Výstavy

Výstava Vstupní kód je myšlena jako dočasná aktivizační platforma v rámci instituce AVU.

Vystavujícími umělci je přizváno přibližně třicet vizuálních umělců, kurátorů, teoretiků a hudebníků z nejmladší a střední generace, v jejichž práci se objevují prvky společenské či institucionální reflexe nebo prvky zkoumání procesů, při kterých vznikají nové struktury chápání či dochází k přehodnocení stávajících paradigmat. Jde o přizvání širšího okolí, nejen kolegů z AVU, ale i lidí mimo instituci, kteří společně či nezávisle na sobě sdílejí zájem o kulturní procesy obecně, v neposlední řadě pak o vývoj instituce AVU, a kteří jsou schopni k těmto oblastem přistoupit s kritickou reflexí.

Výstava Vstupní kód je dva týdny trvajícím happeningem. Každý den jsou na programu přibližně tři výstupy v režii přizvaných hostů a vystavujících, střídá se tak množství rozdílných typů výpovědí – performance, video, čtení, instalace, zvuková akce, koncert, přednáška, referát, aj. Zajímá nás dynamizace konkrétního místa v konkrétním čase, otázka možné proměny zúčastněných a bezprostředního okolí. Od začátku do konce výstavy bude k dispozici webová adresa, kam bude živě přenášen záznam aktuálního dění v galerii.

Výstava Vstupní kód je zahájena společnou stavbou jednoduché polopropustné architektury, která vytváří prostor v prostoru, fyzicky vymezuje místo konání a poskytuje jakési zázemí v rámci instituce. Svět platformy je se světem instituce propojen vzájemnou komunikací, stejně jako je propojen světlem a zvukem svět dočasné architektury se světem budovy. Přesto nelze prostory uvnitř a vně, tyto dva světy, zaměnit, nelze je označit za homogenní. Pojem vstupní kód je v souvislosti výstavy možné chápat jako pozici, ze které k věcem přistupujeme, která do určité míry předurčuje, jak s nimy potažmo zacházíme. Jinak řečeno, to, jaké povahy je vstupní kód může souviset s tím, jaké povahy je svět, který za ním vidíme. Zatímco jeden svět má svůj dlouhodobě neměnný vstupní kód, který chrání, druhý svět se právě zamýšlí nad potřebou vstupní kód měnit, přehodnocovat a podrobovat tak sebe sama náročnému kritickému pohledu. V tomto smyslu jsou přes své propojenosti svět instituce a svět platformy v antagonickém postavení.

Dopředu akceptovaný fakt omezené doby trvání výstavy je spojen s vědomím, že platforma nenabyde strnulých rysů instituce, že neztratí svůj „dynamický princip dočasnosti a výměny“. Platforma nabízí možnost reflexe, ale nemůže tím suplovat nedostatky instituce – pro opravdové převzetí odpovědnosti musí nakonec konstruktivně kritický pohled vycházet ze subjektu samotného, tedy z vnitřku instituce AVU.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)