Vývar z pláče
Čtyřiašedesátiletý Václav Stratil (nar. 1950) patří mezi žijící legendy české výtvarného umění. Je respektován pro kreslířskou, malířskou a fotografickou tvorbu uplynulých tří dekád, i díky živému dialogu s autory několika generací, včetně jeho studentů na Fakultě výtvarných umění v Brně. Jeho soudobou tvůrčí metodu dobře vystihuje vlastní termín „post-entropický princip“, kreativní orientace v systému, který dosáhl stavu vrcholné neuspořádanosti. Ten lze brát jako umělcovu osobitou reakcí na postmoderní rozpad hodnot, jako záměrné stavění na rozporech a na nutnosti angažovaného postoje k symbolické realitě. Vědomě se hlásí k odkazu dadaismu a punku, v hravých symbolických operacích ovšem ověřuje, jaký je jejich poetický účin (včetně občasného překročení hranic společenské přijatelnosti). Důraz na imaginaci a emocionální prožívání se u Stratila projevuje skrze něhu i provokaci, hédonistickou nenasytnost i asketickou disciplínu, akcentování všednosti a duchovních hodnot, originalitu i nepůvodnost, introverzi i extravaganci. Ve spojení s uměním Stratil rád mluví o empatii, telepatii, detektivce a sci-fi. Za telepatický most tak musíme považovat slova galeristy Filipa Polanského, který výstavu Vývar z pláče nazval „metafyzickým komiksem“. Aniž je kdy dříve mohl slyšet, promluvil Stratilovými slovy. Václav Stratil vlastně je svébytnou institucí české umělecké scény. Okolí se k ní odvolává, nebo se vůči ní vymezuje. Jako osobnost mnoha vnitřních rozporů, ale nesporného básnického nadání, v roli malíře, kreslíře, autora fotografických cyklů nebo hudebníka, stimuluje domácí uměleckou komunitu příkladem tvorby jako žité a situační performance. Takto se Stratilova tvorba ukazuje jako zčásti nepřenosná – institucionálně i lokálně. Také neuchopitelnost jeho umělecké praxe je však komponentou Stratilovy úlohy při formování české kulturní identity.
Jakou chuť má vývar z pláče? Protože jednou surovinou budou slzy, lze hádat, že může být slaný. Jaké jiné přísady ale obsahuje? Plakat můžeme ze smutku i z radosti.
Výstavy Václava Stratila obvykle bývají autorem (nebo kurátorem) koncipovány s důrazem na určitou ideovou a výrazovou sevřenost. Vzpomeňme alespoň poslední. Zvuková instalace v pražské Drdova Gallery (2013), spolupráce s mladým hudebníkem Tomášem Moravanským aka Panáčikem, připomněla Stratila v jeho nejnaléhavější a nejvyzývavější poloze kazatele-šílence, jež nejvíce polarizuje veřejný názor na něj, oscilující mezi nekritickým obdivem a neoblomným odsudkem. Společná výstava s Václavem Girsou v pražské Entrance Gallery (2013) stála na korespondencích mezi dvěma generačně vzdálenými malíři. Samostatná výstava v českobudějovickém Domě umění nových (2012) rýsovaných (skoro)monochromů a čtyři roky shromažďovaných fotografických autoportrétů byla kontemplativní reflexí plynutí času a paměti. A nakonec, další pražská výstava, tentokrát v Galerii Ferdinanda Baumanna (2010), ukazovala Stratila jako autora sentimentálních kresebných miniatur. U tak mnohotvárného uměleckého díla, jako je již více než dvě desetiletí to Stratilovo, je ovšem takový přístup pokaždé založen na vědomém okleštění.
Vývar z pláče vznikal jinak. Stratil ho plně přenechal kurátorovi a ten se co nejlapidárnějšími prostředky pokusil vyjádřit široce rozevřenou povahu jeho práce a osobnosti. Vývar z pláče je výstavou melancholickou a radostnou, excentrickou a introvertní, namířenou k aktualitě i věčnosti, oduševnělou i nonsensuální. Je pokusem (z přesvědčení, že každá výstava by měla být pokusem) vytvořit gravitační pole mezi všemi těmito póly, neboť jsou ve Stratilově intelektuálním a emocionálním životě přítomné pohromadě a jako izolované se pouze projevují. Také poselství (message) má být u Vývaru z pláče nahrazeno konkrétním tvarem. Jeho membrány mají zůstat pružné a velkou měrou závislé na rozechvívání aktivitou vnímatele.
Také tentokrát byly odříznuty některé větve. Pouze v náznaku se tak na výstavě objeví například psychotická poetika, kterou Stratil vždy završuje etapu mimořádného pracovního vypětí. Na výstavě v Polansky Gallery se neuplatnila kvůli (kurátorově) obavě, že má moc strhnout na sebe všechnu pozornost – jako přímočarý exces, kvůli kterému zapomeneme na všechno strukturovanější kolem. Oproti jiným výstavám Václava Stratila však Vývar z pláče tíhne k vyjádření koexistence „projevů“ v jednom, rozložitém těle.
Dluhem vůči Václavu Stratilovi ale nadále zůstává pokusit se ukázat „všechno“. Toto „všechno“ ale nepojme ani Polansky Gallery a pravděpodobně ani velká galerijní instituce. A to nejen kvůli objemu Stratilova díla. Autorovo tělo je totiž tělem chobotnice. Má mnoho ramen a když je v pohybu, těžko se chytá rukama. Přitom autorova tvorba je velkou měrou právě situačním, žitým pohybem. Jejímu celku tak nestačí žádná klec galerie. A pokud v ní něco lze zachytit, tak pouze stopy inkoustu, které vypouští kolem sebe.
Jiří Ptáček
- It's important to say that Václav is00:00:20.745
- 00:00:20.745
- responsible for this exhibition only partly.00:00:24.804
- 00:00:24.804
- He made the paintings,00:00:27.585
- 00:00:27.585
- deposited them in his school closet00:00:32.262
- 00:00:32.262
- and there he let them get dry.00:00:36.158
- 00:00:36.158
- When Filip Polanský asked me to prepare00:00:40.380
- 00:00:40.380
- an exhibition for this gallery,00:00:44.129
- 00:00:44.129
- the first exhibition in this space,00:00:48.322
- 00:00:48.322
- he was interested in Václav's paintings.00:00:50.956
- 00:00:50.956
- Because Václav makes various things00:00:56.851
- 00:00:56.851
- and he doesn't paint at the moment,00:00:59.822
- 00:00:59.822
- I had to go to the closet00:01:03.055
- 00:01:03.055
- and try to select and put together pieces00:01:04.910
- 00:01:04.910
- for the exhibition from a huge deal of works00:01:09.546
- 00:01:09.546
- that weren't created in any sequence or00:01:11.498
- 00:01:11.498
- with any intention of making self-contained series.00:01:13.997
- 00:01:13.997
- During the selection, many exhibitions with00:01:17.322
- 00:01:17.322
- unified theme or synoptic form crossed my mind.00:01:20.304
- 00:01:20.304
- It seemed I could make five or six exhibitions00:01:31.029
- 00:01:31.029
- that would demonstrate interesting features of Václav's work.00:01:33.604
- 00:01:33.604
- Finally I decided to choose the least certain way.00:01:39.610
- 00:01:39.610
- Differently from exhibitions we made with Václav,00:01:43.723
- 00:01:43.723
- where unified idea or completed collection were important,00:01:48.904
- 00:01:48.904
- this time I tried to choose from Vašek's plural thinking.00:01:55.913
- 00:01:55.913
- When Václav paints or sometimes draws,00:02:00.265
- 00:02:00.265
- he instantly changes expression, attitudes,00:02:05.571
- 00:02:05.571
- theme, concern for the matter or even00:02:10.526
- 00:02:10.526
- emotionally nervous expenditure into the painting.00:02:13.731
- 00:02:13.731
- So I decided to make an exhibition showing paintings00:02:19.573
- 00:02:19.573
- as if each of them came from elsewhere,00:02:25.325
- 00:02:25.325
- but I wanted to do it in the belief00:02:30.788
- 00:02:30.788
- it would be perceived as an expression of one individuality.00:02:33.917
- 00:02:33.917
- That's the main theme of the exhibition,00:02:40.568
- 00:02:40.568
- the paintings were made four or five years ago,00:02:44.643
- 00:02:44.643
- I don't know which of them00:02:49.672
- 00:02:49.672
- are older or more recent,00:02:51.532
- 00:02:51.532
- because Václav doesn't date them in advance,00:02:52.884
- 00:02:52.884
- but rather retrospectively.00:02:55.578
- 00:02:55.578
- That's all I should say about the exhibition.00:02:58.421
- 00:02:58.421
- I am writing at the moment.00:03:24.928
- 00:03:24.928
- I'm writing a novel following up with00:03:27.916
- 00:03:27.916
- my autobiography I published two years ago.00:03:33.577
- 00:03:33.577
- But I am getting ready for painting again.00:03:45.310
- 00:03:45.310
- I wanted to thank Jirka for this nice installation.00:03:48.926
- 00:03:48.926
- When we were installing the exhibition and Filip00:04:19.456
- 00:04:19.456
- walked for the first time around the paintings,00:04:21.412
- 00:04:21.412
- even though he hadn't seen or worked with Václav Stratil before,00:04:23.493
- 00:04:23.493
- he asked me if I was trying00:04:28.480
- 00:04:28.480
- to make a metaphysical comic.00:04:31.958
- 00:04:31.958
- And I feel it's exactly Vašek's words.00:04:35.951
- 00:04:35.951
- That he said it and I stood there gaping.00:04:39.770
- 00:04:39.770
- Then I realized Václav liked speaking about00:04:44.480
- 00:04:44.480
- empathy, telepathy, detective stories00:04:47.299
- 00:04:47.299
- and science fiction at his work.00:04:50.698
- 00:04:50.698
- And these terms, empathy, telepathy,00:04:52.741
- 00:04:52.741
- detective story and science fiction00:04:55.910
- 00:04:55.910
- brought about this peculiar deja vu00:04:57.868
- 00:04:57.868
- me and Filip Polanský appeared in.00:05:00.394