Bílá tma
„Pravým symbolem inteligence je šnečí růžek s hmatovým zrakem.“
Adorno/Horheimer
Antihmota, Hitler, symbolismus, alfa muži, žena, trpaslice, kérky, kosti, strunová teorie, internetová říše, papeženci, fetiše, zákony, sex, temnota, Jung, samply, masturbanti, fanatici, úchylové, horský masív, svit luny, islandský vodopád, zvířátka, ostrov smrti, Gutfreund, lepkavá minulost, jeskyně, surrealismus, beránčí kůže, šamani, kašpaři noci… K tvůrčím psychologickým deskám se lze ponořit jen velmi obtížně, avšak signální asociace, jimiž pulzují díla těchto umělců, mají svá opodstatnění právě tak hluboko, jako je můžeme číst a vnímat přímo z jejich povrchu. Od filozofa Gillese Deleuze pochází tato imaginativně působivá věta: „Umění zápasí s chaosem, aby jej učinilo pociťovatelným.“ A není to pobídka k bezbřehé šrapneliádě forem, nýbrž výzva k přesné artikulaci rozlehlých informačích a inspiračích světů, ze kterých se časem mnohdy stává fraška, či dokonce anekdota nihilismu. Myšlenkový obraz šedé oblohy minulosti, do které je umělec neustále nucen dělat světelné trhliny, aby dospěl k monumentu nového trvání, jak tvrdí Deleuze, proto vůbec není od věci této výstavy. Každý z vybraných umělců se vyznačuje silným individualistickým principem, jímž však přispívá k šíři fenoménu, který můžeme chápat jako přechod od revize modernity k její empiricky nebo romanticky prožívané hodnotě.
Pohyb mezi generačně rozdílným uvažováním o minulém v rámci své osobní současnosti se zdá být jedním z těch nejpodstatnějších momentů. Specifický druh uměleckého poznání, pomyslné kompozice chaosu, které vytvářejí, jsou dokladem jisté proměny uvnitř uměle definovaných kontextů, do nichž byli, mohli být nebo již jsou nevyhnutelně zařazováni. Jedná se o okázale nenápadný posun, který z mixážního pultu postprodukce ční jako další zajímavý a dělitelný předmět. To přináší možnost odklonit všeobecně uspávanou kontextuální pozornost vůči vědomé práci s historickou archeologií k psychologicky podmíněnému zdroji umělecké tvorby, k jejímu nespekulativnímu klíči. Tedy už si nad konkrétními objekty nepokládat otázky po tom, kde a kdy začíná současnost ve vztahu k modernitě, ale přesně naopak, kdy a proč začíná modernita ve vztahu k současnosti. Nikoliv se ptát: jaké minulé formy užít k reflexi soudobé reality a vnitřního života? Ale právě opačně: co skutečně znamená minulá umělecká forma pro soudobou realitu a vnitřní život umělce, jíž bezprostředně hovoří a artikuluje svou touhu, svůj mlčící intelekt, jimiž ovládá ony chaotické nánosy nebo svoji vlastní legendu autora?
Archetypální, podprahový anebo autoreferenční charakter vystavených děl se tak rozpíná do vnějšího prostoru s rozdílnou samozřejmostí. Divotvorná gesta a povrchy maleb a soch Vladimíra Skrepla, romantizující a fragmentárně kombinované obrazy Viktorie Valocké, antireklamní objekty a grafická montážní stafáž Tomáše Roubala, brutalistně přetavený konstrukční systém prostorových intervencí Filipa Smetany, křehká radikalita sochařství Dominika Langa a živočišně těkající mnohočetnost znaků a vizuálních vsuvek v artefaktech Juliuse Reichela jsou zdrojem chvění, v němž probíhají melodramatické střety naprosto odlišných východisek. Emoce, hra a pragmatismus, zmatení, rozšafnost a jistota zde utvářejí konstelaci čstých subjektivních ostrůvků, do nichž se kumulují odtušené a dosud nepotvrzené pravdy a přehrazené estetické toky. Vkročt do podobného energetického pole tedy znamená pokořit veškerá očkávání ve jménu hmatového zraku, s nímž přichází intelekt ve svém absolutním zvěcnění.
Radim Langer
- White Darkness00:00:17.083
- 00:00:17.083
- The exhibition resulted from a relatively spontaneous impulse,00:00:30.618
- 00:00:30.618
- also the authors were selected spontaneously,00:00:38.368
- 00:00:38.368
- but there was this idea to turn away from00:00:43.412
- 00:00:43.412
- the context the artists are incorporated in.00:00:53.153
- 00:00:53.153
- The exhibited things and their authors seem00:01:01.694
- 00:01:01.694
- seemingly disparate and all this suggested itself00:01:07.491
- 00:01:07.491
- as a motive of the exhibition.00:01:13.275
- 00:01:13.275
- Important was the relation of the authorship towards00:01:22.311
- 00:01:22.311
- the piece of work on the basis of an individual principle.00:01:25.298
- 00:01:25.298
- Not to look for the previous contextual connections but00:01:28.641
- 00:01:28.641
- to try to create a new connection00:01:34.076
- 00:01:34.076
- which is psychological or related to00:01:36.345
- 00:01:36.345
- a chaos interpretation for example.00:01:39.583
- 00:01:39.583
- The chaos emerged as a concept of this exhibition,00:01:49.116
- 00:01:49.116
- it worked on the assumption or the awareness of issues such as00:01:55.691
- 00:01:55.691
- post-production or an intentional past derivation.00:02:02.029
- 00:02:02.029
- In the theoretical regard we aimed for00:02:07.586
- 00:02:07.586
- making the context artificiality more human.00:02:13.764
- 00:02:13.764
- I wanted the artists to interact with each other.00:02:20.703
- 00:02:20.703
- Vladimír Skrepl displays his work from the 1980s,00:02:24.465
- 00:02:24.465
- it should offer a retrospective view on his thinking based on00:02:29.171
- 00:02:29.171
- present days and adapting to them00:02:40.001
- 00:02:40.001
- and the same time his proceeding from00:02:44.587
- 00:02:44.587
- genuine preconditions that were solely his.00:02:46.929
- 00:02:46.929
- There's also a cumulation of00:03:01.369
- 00:03:01.369
- different perceptions and influences.00:03:03.696
- 00:03:03.696
- The text I wrote for the exhibition begins with00:03:08.237
- 00:03:08.237
- a list of mutually disparate issues including00:03:11.636
- 00:03:11.636
- some layers of both art and other things taking part in some time,00:03:17.309
- 00:03:17.309
- be it the Internet or art itself00:03:24.751
- 00:03:24.751
- or the relation to art in past.00:03:28.141
- 00:03:28.141
- In the knowing aspect it goes for Dominik Lang,00:03:31.309
- 00:03:31.309
- but in case of Viktorie Valocká it's rather intuitive00:03:35.823
- 00:03:35.823
- and the result might be interpreted00:03:40.050
- 00:03:40.050
- as a relation to modern issues,00:03:42.594
- 00:03:42.594
- coming out from a personal experiment...00:03:46.614
- 00:03:46.614
- I'll wait...00:03:53.417
- 00:03:53.417
- It comes out from experimenting with aesthetics itself,00:03:58.104
- 00:03:58.104
- the aesthetics of technique or material...00:04:03.505
- 00:04:03.505
- The exhibition is based on these parallels,00:04:16.989
- 00:04:16.989
- the awareness and unawareness,00:04:19.642
- 00:04:19.642
- dealing with different issues,00:04:21.815
- 00:04:21.815
- placing the things next to each other00:04:27.247
- 00:04:27.247
- so that they overlap or complete each other,00:04:29.361
- 00:04:29.361
- this is all a certain intention which00:04:33.632
- 00:04:33.632
- should materialize or make it all present...00:04:35.420