Je rozdíl mezi těmi, kteří hlásají nápravu a těmi, kteří hlásají přípravu. Zatímco mezi těmi druhými najdeme „vlastenecké survivalisty“, řidiče džípů, stavitele úkrytů, a ty, co investují do zlata, k těm prvním patří progresivisté, revizionisté a lidé žijící ve stylu retro. Možná záleží na tom, kolik si myslíme, že nám zbývá času. Když vidíš vír, roztáčí se směrem k tobě, anebo se stáčí stále hlouběji, pryč od tebe? Rozdíly se hroutí. Hurikán se stává plochým.
Severní tichomořský vír je největším ekosystémem na Zemi. Nachází se mezi rovníkem a padesátým stupněm zeměpisné šířky. Obíhá ve směru hodinových ručiček kolem klidnějšího centra a vtahuje do sebe Severní pacifický proud, Severní rovníkový proud, proud Kurošio a Kalifornský proud. V těchto koňských šířkách s malými srážkami a mírnými větry je plovoucí materiál vtahován do středu pomalé spirály, kde se hromadí v nekonečném víru odpadu rotujícího na ploše srovnatelné s územím Turecka. Víčka od lahví, zapalovače a balony, omylem považovány za kořist, plní žaludky albatrosů a želv. Mikroskopické kousky umělé hmoty se zachytávají v horních částech vodního sloupu, pod mořskou hladinou. Na rozdíl od organických nečistot, které se rozkládají biologicky, plasty podléhají fotodegradaci, kdy se rozpadají na stále menší částečky zůstávajíce však polymery. V této fázi hrozí, že částečky pohltí nějaký mořský organismus, a stanou se součástí potravinového řetězce.
Oblast narůstající homogenity a tomu odpovídající toxicity, procházející procesem pohlcování a rozkladu, se neustále rozšiřuje. Lidé ve videu Rovnost Jennifer Chanové říkají: „Jsem atlet.“, „Jsem vědec.“, „Jsem architekt budoucnosti.“ V super-přítomnosti simultánní sítě platí, že nerozlišitelnost je totéž co neviditelnost.
Pokud je rozdíl mezi rázem obrazů ve videích Rovnost a Milostný bojovník a rázem komentáře Liama Gillicka, spočívá v tom, že jsme u mnoha obrazů Jennifer Chanové svědky konfrontace s něčím, na co nelze nijak racionálně reagovat, s něčím zavrženíhodným. Gillickova reakce na škodlivé účinky pravicových ideologií spočívá naopak v tom, že se výzvám projektu moderny postavíme a navážeme na ně. To podle něj děláme obsazováním, hlášením se ke svému autorství, zapojením se do organizovaných struktur modernismu, a jeho systémů; zkrátka s jeho racionalismem.
Nestačíme se ale však divit nad pejskem v citovém jádru videa Rovnost. Neschopen vyrovnat se se skutečností toho, co je před ním, zoufale šťouchá packou do mrtvého těla svého druha ve snaze o jeho oživení. Domnívám se, že zde dochází k rozpadu, jenž není o nic méně děsivější, než ten náš, jemuž čelíme v antropocénu naznačeném v úvodní scéně videa. Tato hrůza sjednocuje dvě skupiny: ty, co napravují, a ty, co se připravují. Skrývá se přímo pod povrchem, v úsilí mladých mužů stát se #neprůstřelnými ve videu Milostný bojovník, a v stejně tak neprostupných úsměvech těch mistrů roztomilého individualismu v sociální síti.
