Reportáže

Sebastiana Stumpfa (1980 Würzburg) a Vojtěcha Fröhlicha (1985 Praha) spojuje několik charakteristik. K těm zásadním patří konceptuální přístup v umělecké práci, záliba ve fotografii nebo videu, zájem o prostředí města nebo specifická místa v něm. Mezi ty mimořádné pak patří fyzická dispozice, která je dána jejich sportovními aktivitami, které se pohybují mezi lezectvím a volným pohybem městem či prostorem bez ohledu na zdi a další překážky. Základní nastavení obou umělců je beze sporu výjimečné jak v rámci české, tak i německé umělecké scény. Toto byl také úvodní motiv pro jejich společnou pražskou výstavu.

Fyzickou kondici oba umělci využívají nikoliv k tomu, aby demonstrovali tělo a jeho hbitost, ale aby svým uvolněným pohybem v prostoru otevřeli témata, která souvisí se způsoby fungování a používání daného místa, nastavením naší mentality. Pohyb v prostoru nebo akci používají jako metodu k odhalování absurdit, které se staly součástí naší normality.

Míra shody ve způsobu práce ale neznamená její shodný výsledek. To ostatně dokazuje i výstava v Drdova Gallery. Po Sebastiana Stumpfa je metoda prostorového průzkumu postavena na tvrdošíjném opakování a výslednou podobou práce je záznam akce s precizně komponovaným záběrem. Pro Vojtěcha Fröhlicha je pohyb v prostoru generátor pocitů a nálad a jeho smyslem je propojení míst, která jsou jinak nespojitelná. Výsledkem může být video, fotografie, stejně jako prostorová instalace, která je způsobem zprostředkování poetiky tohoto činění.

Rostislav Koryčánek

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)