Sběratelé kostí
V listopadu 1885 byla na pobřeží jižního Norska vyvržena mořem veliká ryba. Velrybářská společnost, jíž se velryba takto velkoryse nabídla, začala okamžitě řešit, jak ji nejlépe zpeněžit. Vyplavené zvíře začala ihned porcovat: maso a tuk zpracovala a očištěný čtyřtunový skelet nabídla za dva a půl tisíce zlatých hlavním evropským muzeím. Na nabídku zareagoval dr. Antonín Frič, ředitel zoologických a paleontologických sbírek Národního muzea v Praze. Nabídka velrybářů pro něj představovala přesně to, co by k připravované nové budově muzea přilákalo ještě větší pozornost a stalo se jejím důstojným exponátem. Na zakoupení velryby ale v té době nebyly peníze, a ředitel Frič se proto obrátil na svého bratra Václava Friče, který byl spolu s Vojtěchem Náprstkem a dalšími členem vlasteneckého spolku Jour fixe. Byla vyhlášena veřejná sbírka, která vyvolala takovou odezvu, že velryba mohla být v polovině roku 1887 rozložena a připravena na cestu do Prahy. Poprvé byla zpřístupněna veřejnosti 28. listopadu 1888 v budově dnešního Náprstkova muzea; do současné hlavní budovy Národního muzea byla kostra přemístěna roku 1892. Původně byla nasazena na masivní podpůrnou železnou konstrukci, na níž vydržela po několik desetiletí. Při generální rekonstrukci zoologické expozice v šedesátých letech byla zavěšena pod strop na traverzu drženou deseti ocelovými nosníky. Při této příležitosti musela být o několik ocasních obratlů zkrácena, protože se do místnosti nevešla celá. Tehdy byl také odstraněn zbytek velrybího tuku, který z ní po celá léta odkapával. V současné době je kostra nedílnou součástí budovy. Jakoby téměř vrostla do jejích zdí, zůstává v budově Národního muzea jako jediný exponát i v době stavební rekonstrukce – vzhledem k tomu, jak nákladné a riskantní by bylo její rozebrání. V prázdných rozlehlých sálech muzea bez exponátů i návštěvníků působí velryba jako zapomenutý obyvatel domu určeného k demolici a poslední pamětník starých časů. Podobně jako se kostra velryby postupně stala organickou součástí samotné stavby muzea, vyrůstá z tektoniky prostoru i modifikovaná kostra v galerii. Protáhlý prostor galerie s klenbami, navozující představu tunelu nebo jeskyně, je možné vnímat jako schránku, úložný prostor pro kostru nebo dokonce jako její povrch, lehce odchýlenou pokožku. Právě tak může kostra sloužit jako bizarní opěrná konstrukce, která drží celý prostor pohromadě, jako varianta pozdně gotické, sekané, žebrové klenby. Podobně jako v jiné Langově práci, nazvané Rozšířená úzkost a vystavené ve vídeňské Secesi, v níž nechal autor procházet diváka vnitřkem zvětšené Gutfreundovy figurální sochy, je i zde divákovi nabídnut současně pohled zevnitř i zvenčí: není jasné, zda právě prochází útrobami velryby nebo si zvenčí prohlíží její vnitřní stavbu. Velrybí kostra zároveň vykazuje rysy kostry sochařské, sloužící jako základ pro budování sochařské hmoty. Nevyužívá přitom galerijní stěny, ani podlahu galerie, ale visí v prostoru v rozpracovaném stavu či v jakési zastavené fázi příprav. Není tak jasné, zda by v průběhu dalšího „modelování” směřoval jeho vývoj k replice původní kostry, anebo by se od ní výrazně vzdálil. Kostra ale plní ještě další funkci: funkci kulisy či scenérie inscenovaného oběda, jehož účastníci zasednou u stolu vtěsnaného pod velrybí tělo. V průběhu hostiny objevují v podávaných pokrmech ukryté (zapečené či jinak uvězněné) sochařské nástroje: špachtle, očka, dláta atd. Stolovníci se tak stávají příležitostnými archeology, aniž by museli vyvíjet zvláštní objevitelské úsilí. Zároveň se však společně podílejí na rekonstrukci někdejších obědů mecenášských spolků – dobročinných akcí, při jakých se zřejmě zrodilo i rozhodnutí pořídit českému národu jeho vlastní velrybu. Nálezy stolovníků otevírají nové verze příběhu o velrybě: o monstru, které za svůj dlouhý život pozřelo množství bizarních předmětů, včetně sochařského náčiní, případně o sochaři, který se usadil ve velrybím těle po vzoru biblického proroka. Práce Dominika Langa často odkrývají logiku a vzorce chování umělecké produkce a výstavních procesů; zkoumají, jak jsou věci uspořádány, jak fungují a jak jsou přijímány svými vnímateli. Autor vytvořil site specific instalaci, která do sebe zapojuje prostor galerie, živou akci i umělecký objekt s jeho příběhem. Langovým cílem je navodit kontext, aranžmá či situaci, v níž dá prolnout všem zmíněným složkám, aby tak demonstroval prostorovou, historickou a institucionální podmíněnost toho, co vidíme, i toho, co sami utváříme. Sběratelé kostí jsou mnohovrstevnatým celkem, který zkoumá vztah mezi výstavním prostorem, dílem, které se v něm nalézá, a patrony, kteří přispěli k jeho vzniku.
- Why is the exhibition called Bone Collectors?00:00:13.694
- 00:00:13.694
- Well, I sometimes watch the popular series Bone Collectors00:00:16.334
- 00:00:16.334
- together with Jiří Kovanda but that's the least important fact.00:00:23.253
- 00:00:23.253
- Important is the connection or the meaning of collecting,00:00:28.382
- 00:00:28.382
- collectors and their orientation.00:00:36.465
- 00:00:36.465
- In this case the bones are peculiar relics of the past,00:00:39.174
- 00:00:39.174
- we were inspired by a very curious story from the National museum,00:00:44.397
- 00:00:44.397
- when the Czech patriots and collectors decided to00:00:51.060
- 00:00:51.060
- get a skelet of a whale.00:00:53.956
- 00:00:53.956
- The skeleton is very huge and untypical of our country,00:00:57.434
- 00:00:57.434
- it seemingly doesn't belong to the Czech Republic at all,00:01:00.916
- 00:01:00.916
- but they thought it would be a great highlight00:01:04.726
- 00:01:04.726
- of the newly established museum.00:01:07.760
- 00:01:07.760
- The whole exhibition in various layers00:01:10.644
- 00:01:10.644
- and from different reasons refers to collecting but00:01:12.956
- 00:01:12.956
- at the same time to bones as well,00:01:17.432
- 00:01:17.432
- to a bone construction holding together an animal body,00:01:19.669
- 00:01:19.669
- reminding of an architecture in general.00:01:26.675
- 00:01:26.675
- You have asked me about the term site specific...00:01:31.541
- 00:01:31.541
- Well, it has been widely used recently,00:01:34.490
- 00:01:34.490
- its concept can be perceived in a much broader00:01:40.330
- 00:01:40.330
- sense of the word than it used to be.00:01:44.133
- 00:01:44.133
- In the past the term site specific was regarded with respect to a physical space,00:01:47.922
- 00:01:47.922
- an installation which was made to measure,00:01:53.828
- 00:01:53.828
- locally and spatially directed installation.00:01:58.055
- 00:01:58.055
- My installation, as it's common today,00:02:03.227
- 00:02:03.227
- is related to site specific in the social meaning as well.00:02:06.180
- 00:02:06.180
- The installation was created as a scenography for a certain situation.00:02:15.630
- 00:02:15.630
- So if we are to call this exhibition site specific,00:02:21.540
- 00:02:21.540
- it's not just because the proportion and shape is inspired by the space itself,00:02:26.494
- 00:02:26.494
- but also because the exhibition became a scenery for an event00:02:34.462
- 00:02:34.462
- I might describe in the next answer.00:02:38.334
- 00:02:38.334
- Skeleton is a bearer or a building component00:02:42.430
- 00:02:42.430
- of the construction holding the body,00:02:48.087
- 00:02:48.087
- but we can perceive skeleton also as something supporting,00:02:51.762
- 00:02:51.762
- a building, an architecture.00:02:56.582
- 00:02:56.582
- At the same time a skeleton does not only help to hold something structurally,00:02:59.869
- 00:02:59.869
- but it also becomes a corset or a limit.00:03:05.831
- 00:03:05.831
- We are closed in a certain shape thanks to the skeleton holding something together.00:03:09.068
- 00:03:09.068
- In this case it is rather illustrative because the skeleton bears the aesthetics of a sculpture,00:03:15.077
- 00:03:15.077
- it is a sculpture skeleton referring to various shape possibilities,00:03:27.313
- 00:03:27.313
- a bearing construction which is being covered and it carries something.00:03:35.173
- 00:03:35.173
- You have asked me about the last room...00:03:41.945
- 00:03:41.945
- The room is connected with an event which happened few hours before the vernissage.00:03:45.070
- 00:03:45.070
- Long before the vernissage we were aware with Katherine and Camille that00:03:50.036
- 00:03:50.036
- some art patrons were coming to Prague.00:03:55.385
- 00:03:55.385
- This situation reminded me of various sponsorial meetings00:04:01.613
- 00:04:01.613
- when people get together during some social occasions00:04:12.004
- 00:04:12.004
- to make the art statute stronger00:04:16.573
- 00:04:16.573
- and cultivate their vicinity by sponsoring something.00:04:20.116
- 00:04:20.116
- This bizarre situation into which artists,00:04:23.163
- 00:04:23.163
- institutions and art operation get, appeared quite peculiar to me00:04:25.284
- 00:04:25.284
- and I wanted to link it to the installation.00:04:29.829
- 00:04:29.829
- The sculpture which is arching over the place served as a coulisse00:04:33.320
- 00:04:33.320
- for a company of diners at a table.00:04:39.262
- 00:04:39.262
- We prepared some food in which we baked sculpting tools.00:04:43.532
- 00:04:43.532
- Similarly like in whales' entrails are various objects which naturally get out,00:04:47.745
- 00:04:47.745
- the diners were coming across various objects baked in the food.00:04:55.911
- 00:04:55.911
- Finally we placed the objects at the back of the gallery.00:05:03.145
- 00:05:03.145
- So it is a bit fairy-like, dreamy, poetic and00:05:07.488
- 00:05:07.488
- perhaps naive which does not matter in this case.00:05:12.380