Zlý duch začal kouřit přes zeď
“Warholova předpověď, že jednou každý zakusí svých patnáct minut celosvětové slávy, se vyplnila už dávno. Mnozí lidé teď chtějí přesný opak: být neviditelní, i kdyby jen na patnáct minut. I patnáct vteřin by bylo fajn. Vstoupili jsme do éry masového bulváru, informační špičky a exhibicionistického voyeurismu. Žhnoucí blesky fotoaparátů proměňují lidi v oběti, celebrity nebo obojí. S tím, jak se přihlašujeme u pokladen, bankomatů a dalších kontrolních stanovišť – s tím, jak naše mobilní telefony prozrazují každý náš sebemenší pohyb a naše momentky jsou razítkovány GPS souřadnicemi – nekončíme tak docela ubaveni k smrti, jako spíš rozpixelováni na kusy.
…
Už delší dobu si všímám, že mnozí lidé se začínají aktivně vyhýbat zobrazení na fotografii nebo videu a potají si udržují odstup od čoček fotoaparátů a kamer. …Uprostřed všudypřítomné mediální krajiny se obrazová reprezentace – dlouho vnímaná jako výsada a politické privilegium – pociťuje spíš jako hrozba.
…
Starý magický strach z fotografování se tak v éře digitálních domorodců dočkal nového vzkříšení. V tomto prostředí však fotoaparáty nekradou duši (tu digitální domorodci vyměnili za iPhone), ale vysávají život. … Je vlastně omyl myslet si, že fotoaparáty jsou nástroji reprezentace: v současnosti jsou nástroji mizení”.
Hito Steyerl
Labyrint Revue 35-36
“Stáť smiem”, píseň slovenské skupiny eSPé zní prostorem oranžérie břevnovského kláštera, nejstaršího mužského kláštera v Česku přináležícího Benediktinskému řádu. Vstupujeme do probíhající situace, klavírista hraje svůj part a zbývající hudebníci jej obklopují mimo pole našeho pohledu. Zvuková percepce doplňuje fragment vizuální.
Na druhé straně světa se staví škola pro evangelickou misii, základy jsou již dávno hotové, buduje se zdivo, začínají být patrné základní charakteristiky budovy, okna, vstup, vše postupně naznačuje budoucí funkci prostoru.
Škola již dávno stojí, jde jen o dokumentární fotku, záznam zastavený v čase.
Palčivé momenty kolonizace jsou již široce reflektovanou historií. Post-koloniální studia analyzují každou jemnou nuanci expanzivnosti západní politické moci a kultury do zbytku světa. Přesto otázka evangelizace a konverzí ke křesťanství přetrvávajících misií zůstává stále nedořečená.
Intimita detailního pohledu na zátylek hudebníka a jeho niterné prožívání interpretace skladby vyvolává rozpaky. Vstupujeme do nejhlubšího soukromí člověka, jeho přesvědčení, jeho víry přenášené fyzickým pohybem.
Průchod podélným prostorem galerie Entrance s její typickou pohlahou cihlové barvy, spojující tak na architektonickém půdorysu klášter za Prahou a vidinu rozestavěné školy na neurčitém místě v Indii, nás zavede i k dalšímu protagonistovy skladby, video tentokrát zobrazuje přímý frontální pohled na bubeníka, který pak celou místnost i uzavírá.
Ztráta hranic osobního prostoru ve virtuálním smogu nekonečného zveřejnění má stále své parciální mantinely. Prostý Google Search umožní zprostředkovaně prožít zrození i smrt, přirozené i násilné. Jsme rezistentní vůči sdělení, které nám předávají, stejně jako vůči nejrůznějším formám ponížení lidských bytostí. Přesto může pohled na mladé hudebníky vyvolat rozechvění. Pohled zasahuje až příliš hluboko. Jak se s tím vyrovnat?
Mladý muž Dharm Nath z Jaynagaru (město těsně u hranic s Nepálem (úplný sever Indie) byl osvobozen od přítomnosti zlého ducha. Sahni popisuje: “Místní kazatel společně se modlili dlouho, ale zlý duch nějak nereagoval, takže vnitřně jsem se trošku zlobil. Chytnul jsem ho za vlasy, držel a začali jsme se modlit a pak hned zlý duch ho opustil.”
Navzdory absolutní propojenosti našeho virtuálního světa postrádáme schopnost reálně diferencovat data podle jejich relevance, ta se totiž ztrácí někde v čase i prostoru. Virtuálního smog, jehož kritiku pronáší slovy i svým uměleckým dílem Hito Steyerl, může být v tomto případě ztotožněna s oním zlým duchem kouřícím přes zeď. Kouř postupně mění svůj tvar, rozměr, ztrácí svoji barevnost a mizí, přesto se mu daří proniknout až přes zeď.
Daniela tak představuje něco jí zcela vlastního, blízkého, nesoucí nejosobnější poselství, avšak s plným vědomím možné ztráty kontextu, rozmlžení informace do pomyslného kouře, který ji nese dál. Člověk za zdí nevidí původní tvar efemerního signálu, stejně tak jeho původce nemůže tušit, co se se zprávou stane, jakmile mu zmizí z očí.
- THE EVIL SPIRIT BEGAN TO SMOKE THROUGH THE WALL DANIELA BARÁČKOVÁ00:00:09.202
- 00:00:09.202
- Welcome to the Entrance Gallery where we are opening the exhibition of Daniela Baráčková00:00:15.927
- 00:00:15.927
- called " The evil spirit started to smoke through the wall".00:00:25.795
- 00:00:25.795
- The title of the exhibition is slightly metaphorical, referring to Daniela´s thoughts about00:00:30.648
- 00:00:30.648
- the context of this place, the gallery and the entire area of the Břevnov monastery.00:00:43.725
- 00:00:43.725
- First of all I´ll explain what is displayed here and then I´ll explain the title.00:00:51.142
- 00:00:51.142
- I decided to make these two videos, recording two men, believers,00:00:57.528
- 00:00:57.528
- and these two men play music along with a Christian song of a Slovak band,00:01:04.450
- 00:01:04.450
- called Esper. The entire theme is connected with Christianity or faith, spiritual life.00:01:15.895
- 00:01:15.895
- This way I touch upon the context of this gallery in the area of the Břevnov monastery,00:01:27.961
- 00:01:27.961
- the first male monastery in our country,00:01:34.075
- 00:01:34.075
- and that´s why I chose two men to play the musical instruments.00:01:36.694
- 00:01:36.694
- First of all, I wanted to supress the genius loci of the allegedly problematic gallery Entrance00:01:45.315
- 00:01:45.315
- by blacking it out, and I chose two videos which somehow dominate the space,00:01:55.752
- 00:01:55.752
- and the videos are presented on the wall referring to the title "The evil spirit started to smoke through the wall".00:02:05.165
- 00:02:05.165
- The title also refers to a certain situation connected with the theme00:02:12.565
- 00:02:12.565
- but which occurs on the other end of the world,00:02:27.712
- 00:02:27.712
- and in fact this association line does not necessarily have to be voiced,00:02:31.453
- 00:02:31.453
- it is present in the title, in the architecture and in the thoughts related to the two videos.00:02:38.893
- 00:02:38.893
- It is also mentioned in the text about the exhibition,00:02:46.420
- 00:02:46.420
- but it is not of crucial importance for the project.00:02:51.601
- 00:02:51.601
- What I find interesting, apart from what we spoke about,00:02:57.815
- 00:02:57.815
- is the relationship to the current representation of the individual in a kind of virtual space00:03:06.311
- 00:03:06.311
- because in this digital era it´s a theme that does not need to be analyzed,00:03:15.203
- 00:03:15.203
- and Daniela comes with two shots, two static shots of two musicians,00:03:25.557
- 00:03:25.557
- who are fully absorbed in playing their musical instruments,00:03:32.810
- 00:03:32.810
- without feeling shy or uneasy of being filmed,00:03:43.474
- 00:03:43.474
- and in fact through the humility in their expression,00:03:51.978
- 00:03:51.978
- which is clearly seen in one of the videos and seen only through some gestures in the other one,00:03:57.118
- 00:03:57.118
- through this humility she creates a completely different commentary,00:04:09.315
- 00:04:09.315
- or a completely different level of digital representation00:04:16.907
- 00:04:16.907
- than the one that we are used to in this visually overloaded world.00:04:21.473
- 00:04:21.473
- I think this is crucial for this project. What do you think?00:04:30.187
- 00:04:30.187
- I think what you said was good, it was in my favour.00:04:37.089
- 00:04:37.089
- For me it is very emotional, a very intense, emotional video projection.00:04:43.205