Výstavy

Možnosti vizuálního umění provokují k tomu, abychom odkrývali to, co zůstává obvykle mimo rámec naší běžné komunikace. Často kritizovaná popisnost je v případě zobrazování erotických scén shledávána jako nedostatečná. Patřičně věrný popis jde až k hranici toho, co se obvykle nazývá pornografií. Není ale pornografie nejpřirozenějším vizuálním jazykem? Přeci to, co nedokážeme reflektovat, spadá do oblasti tabu, což je území, které se dnes již obecně nerespektuje. Tato přítomná a naprostá otevřenost má ještě jeden zajímavý aspekt – fenomén intimity. Jaký je náš vztah k intimitě v různých záznamech erotických projevů? Jaký význam má ještě pro nás intimita, jestliže ji můžeme kalkulovat? A jaký význam má pro nás morálka, jestliže její definice je relativizována? Zdá se, že v těch nejlepších erotických dílech je hranice mezi uměním a pornografií měkká a nejasná. Vstoupíme-li do sexuálních vztahů, ocitáme se ve spletité komunikační síti s její dominantní hierarchizující strukturou a důležitou otázkou: „Kdo koho využívá?“ Na české scéně není mnoho umělců, pro které je toto téma otevřené a přitažlivé.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)