Výstavy

Noam Darom & Conrad Armstrong. Vystavená díla jsou výsledkem prozkoumávání osobních zkušeností a informací. Zabývají se pamětí, předpoklady a získanými znalostmi a zobrazují tedy to, co Conrad a Noam „vědí“ o světě. To, že umělci díla představují a instalují v tandemu, má za cíl vyvolat dialog mezi „znalostmi“ každého z nich a prostřednictvím tohoto propojení vytvořit novou realitu. Dosud neprobádaný svět. Jednotlivé malby fungují jako „uzly“ individuálních znalostí. V kombinaci s dalšími malbami pak vytvářejí „širší korpus znalostí“. Instalace je naopak něco neznámého, cizího, jiného, něco, co ještě nebylo prozkoumáno.
Vzhledem k tomu, že se jedná o spolupráci dvou spolužáků, považovali umělci za příhodné požádat své profesory (Jiřího Davida a Milana Saláka), aby k výstavě napsali průvodní text. Ti se také rozhodli pro formu dialogu. Část jejich konverzace uskutečněné přes Skype je uvedena níže. Celý text naleznete v galerii.

MS: Když máš k někomu sympatie, protože je vtipný, tak jsi otevřenější k tomu, najít v jeho práci něco zajímavého… Kromě toho ani ti „lepší“, ani ti „horší“ nepodávají vždy stejné výkony.
JD: No ano, když někoho poznáš osobně, už nejsi tak kritický k jeho práci. (Tebe se to ovšem netýká.) Možná by se neměli umělci mezi sebou tolik stýkat, ale k čemu by to pak všechno bylo? Na hnití v muzeích, u pravnuků, kteří to možná střelí do frcu za 150 let (to v tom lepším případě). Umění je teď a to teď je maximum, čeho lze dosáhnout. A kluci, oba, to pomalu chápou.
MS: ….naopak. Veškerá forma vzájemného styku umělců a přidružených osob je zásadní platformou, na které dochází k posunu.
JD: To jsem rád, že to říkáš, ovšem může to mít i nedotykovou formu, ne? Jako že o sobě víme, ale nemusímne se vzájemně prolínat… Teda musíme, ale v respektu… nedotykově…
MS: To „víme o sobě“, to je jedna z forem kontaktu, ale právě že jenom jedna – a tak to vždycky nestačí… Ale abychom neřešili jen ty souvislostní záležitosti!
(…)
MS: …no to je právě ta určitá vztahová neprovázanost. Ti, co se intenzivněji stýkají, si méně všímají, jak se navzájem ovlivňují… A v pohodě tak budují „nový styl“. Ale Noam je skutečně eklektický v mnoha rovinách toho, co produkuje… I Conrad… I já… I ty! Opět ten starý svár nároku na srozumitelnost jazyka a autenticitu sdělení!
JD: Víš, o tom českým pojetí eklekticismu si myslím své. Mluvil jsem na toto téma s filozofem Jirkou Přibáněm (však víš!), on se vždy směje – už delší dobu žije venku, na rozdíl od nás – když říká „jakejpak ekleticismus, to je zásadní selekce (filtr), jež je známkou inteligence“.
MS: Ano, ale součástí naší schopnosti „číst umění“ je právě i schopnost dohledávat odkazy a souvislosti a vyvozovat závěry, nakolik významné je jejich použití… Významné jak pro nás, tak potenciálně pro někoho jiného.
JD: Ok. Souhlas. Ale ještě k pojmu autenticita: autenticita v umění není přeci to samé, jako je žitá realita, a přitom realita ještě nezamená autentický prožitek, ne?!

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)