Výstavy

Štefan Tóth je po dlouhé době v dramaturgii Galerie Jelení umělcem, který své dílo nabídl galerii sám. Jeho poslední projekty jsou bez výjimky apropriačně zaměřené. Jako diplomovou práci představil remaky Kippenbergerových objektů. I jeho další projekt (prezentovaný zde v Jelení) má tento charakter. Jde o obrazový cyklus inspirovaný plátny Nea Raucha. Možná jde o komentář, krok na druhou, shození shozeného. „Tematický soubor by měl ukázat podivnost a kuriozitu uměleckého snažení tzv. apropriačního aktu.“ Pracovat s apropriacemi považuji za velice složité, nebezpečnější než pracovat na původních projektech. Rešerše musí být totiž přesně artikulovaná, ve správný čas a na správném místě, a to je v místním kontextu, ale i v umění obecně komplikované. Tóth navíc víc než své emoce a intuitivní senzitivitu používá strohý „intelektuálovitejší“ (verbální) přístup, který současný, již utvořený okruh publika trochu odrazuje. Ke Štefanovým vlastnostem, které mají vliv na jeho práci, patří zdravá ambicióznost a pracovitost, na charakter jeho práce mělo také vliv členství v první skupině Kontextual a spolupráce s Vladimírem Peškem, stejně jako pobyt v intermediální škole na AVU. Škola založená na plnění zadaných ukolů, jež se po delším pobytu stává pro většinu nesamostatných studentů pastí, nebyla ale pro Štefana Tótha konečná. Naopak na ni svou uměleckou praxí letos navazuje jako doktorant. Preji Štefanovi Tóhthovi více pozornosti, protože pouze s ní je možné přesněji se zapojit do všech částí provozu v rámci pražské komunity.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)