Reportáže

„Mluvil jsem o tom s pelikánem.“
Andrej Babiš

Čau, nelidi! Titul O čem sním X když náhodou spím je nejenom morální loupež titulu knihy Andreje Babiše, ale i noční můrou všech ochránců „přirozených“ pořádků. Výstava těká od seriózních úvah o rozpadu a proměnlivosti etnické, genderové i druhové identity k virtuálním xenofilním fantaziím o odstřelování multiplikovaných bělošských tanečníků v GTA: Vice City. Insomnie a narkolepsie se střídá, neodbytně vrací a balancuje na úzkostně tenké hraně. Jejím symbolem je právě X v názvu, které rozděluje identity stejně ostře jako i uměle. I proto má dominantní pozici nástěnná malba nabízející nový pohled na mediální antihrdinku Rachel Dolezal. Šimon Kadlčák uvádí, že Rachel Dolezal „objevila americká média jako kuriozitu v roce 2015. Tehdy musela odejít z pozice ředitelky regionální pobočky NACCP, organizace prosazující práva Afroameričanů, z důvodu, že se (jako etnická běloška) vydávala za etnickou černošku. Dolezal později vydala autobiografickou knihu a dnes se zasazuje za právo uznání rasové identity nikoli na základě etnického původu, ale vlastní subjektivní identifikace.“ Mural k její poctě vyvedený formou odkazující k oslavným obrazům hrdinů/ek za společenskou emancipaci dominuje instalaci v simulované bílé kostce. Ta se stává prostorem pro vybavení nízkoprahové klubovny, obýváku – herny, kde tělesné projevy závislosti odezněly, tvary ale žijí dál. Nejde je jen tak umlčet, stejně jako je touha po sebeurčení silnější než společenské konvence. Proto v odumřelých tekk hlavách pořád dřímá potenciál osvobodit se (23) od diktátu produktivity, vysadit přísun stimulantů a nerůst pro růst kulturního kapitálu, ale pro společné splynutí v horizontální mase obrazů a zvuků.
Šimon Kadlčák je absolventem FaVU VUT v Brně, kde studoval v ateliéru Václava Stratila a absolvoval pak u Pavla Sterce. Pracuje s malbou a kresbou i jejich mutacemi v digitální grafiku a video. Coby zároveň kurátor i kritik si je vědom toho, že současná abstraktní malba je nejvíce komodifikovatelným médiem. I proto svoji precizně osvojenou techniku používá kryptickým a spekulativním stylem. Popkulturní symboly s memetickým potenciálem využívá pro svou vlastní politickou agendu a subkulturní vizuální kód z dějin rave utopie nechává ožívat v nových podmínkách, aby dekor znovu naplnil jeho původně emancipačním nábojem.

Lumír Nykl

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)