Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018

Alžběta Bačíková, Lukáš Hofmann, Tomáš Kajánek, Kateřina Olivová a Adéla Součková jsou finalisté 29. ročníku nejprestižnějšího českého ocenění za mimořádně výraznou tvorbu v oboru výtvarného umění pro autory do 35-ti let. Jejich umělecké pozice a přístupy se od sebe výrazně odlišují a jsou rozkročeny mezi explicitně angažované a sebekritické gesto, přes úsilí o zohledňování a začleňování specifických skupin publika až po intimně a atmosféricky pojímané situace a akce. Spojuje je přitom intenzivní zájem o velmi konkrétní aspekty současnosti, jako jsou mezilidské vztahy, vytváření kolektivního vědomí a působení na diváka/účastníka nejen rozumově, ale také výrazně emocionálně. Nebojí se být na různých úrovních provokativní nebo překračovat tradicí vymezené mantinely výstavy.

01 Alžběta Bačíková

„Mezi autorčiny motivy patří reflexe archetypu hrdiny v kontextu současných genderových stereotypů, ale také realita mezilidských vztahů a specifických společenských rolí posunutá do dalších konceptuálních rovin skrze autorskou manipulaci dokumentovaného.“ (prohlášení poroty)

Alžběta Bačíková (*1988) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér malířství 2 Luďka Rathouského a Jiřího Franty), kam následně v roce 2015 nastoupila do doktorského programu. V roce 2017 byla na rezidenci v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově a absolvovala výzkumný pobyt v Centru pro současné umění v Tel Avivu. Ve svém teoretickém výzkumu i ve vlastní umělecké praxi se Bačíková v posledních letech věnuje reflexi dokumentárních tendencí v současném umění. Především ji v tomto kontextu zajímá kategorie objektivity a přístupy, které podrývají falešnou iluzi o nezaujatosti daného žánru. Soustředí se přitom na médium pohyblivého obrazu a sama pracuje zejména s videoinstalací. Individuální tvorbu pravidelně rozšiřuje o spolupráci s dalšími umělkyněmi a působí také jako kurátorka. Autorka svou tvorbu představuje pravidelně v kontextu české nezávislé umělecké scény, vystavovala ale také v Národní galerii v Praze, v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem nebo v Stúdió Galéria v Budapešti. V roce 2014 byla ve finále ceny Startpoint pro začínající umělce

02 Lukáš Hofmann

„Hofmannovy performance jsou fascinujícím, monstrózním a svým způsobem perverzním vyjádřením křehkosti a nejistoty jedince konfrontovaného se světem neosobních sil produkujících místo osobnosti její obrazy.“ (prohlášení poroty)

Lukáš Hofmann (*1993) studuje na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na VŠUP (Ateliér sochařství) a v Berlíně. Účastnil se rezidenčního pobytu na Nisyru organizovaného platformou Are. Působí pod přezdívkou Saliva a vyjadřuje se především prostřednictvím performance a tzv. sociálních soch, které často promlouvají také dialektem módního či kreativního průmyslu. Pro své situace vytváří kurátorované komunity aktérů a prostředí, uvnitř nichž navozuje soustředěnou atmosféru a rovnostářskou dynamiku. Komunikuje tak škálu nanejvýš současných pocitů: otupělost i potencialitu citu, zklamání i naději.
Pravidelně se účastní skupinových výstav a uměleckých akcí v Česku i v zahraničí: svou tvorbu představil například v Schinkelově pavilonu v Berlíně, v Dánské národní galerii v Kodani, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu nebo v Galerii PLATO v Ostravě a v rámci Manifesta 11 performoval v Kabaret Voltaire v Curychu.

03 Tomáš Kajánek

„Jeho práce mají latentně genderový obsah, když odlehčeným způsobem glosuje existenci muže, který je stejně jako žena ve vztahu ke svému tělu limitován konvencemi, muže jako umělce, mužnost jako sebezničující gesto, nebo v abstrahovanější podobě ve spojitosti s nacionalismem a anarchismem zároveň.“ (prohlášení poroty)

Tomáš Kajánek (*1989) studuje v Ateliéru bez vedoucího. V roce 2016 absolvoval Mezinárodní letní uměleckou akademii v rakouském Salzburku, v roce 2015 získal VIG Special Invitation v rámci ceny Essl Art Award CEE a zúčastnil se rezidence v nizozemském Rotterdamu. Kajánek pracuje převážně s médiem fotografie, videa a performance. Ve své práci vstupuje do mezer, které nachází na hranách společenských jevů. Svými akcemi tak akcentuje konkrétní problémy současné společnosti – například vztah většinové společnosti k menšinám, či užitečnost i rizika veřejně dostupných nových technologií. Častým inspiračním zdrojem jeho práce je YouTube a jiné platformy pro sdílení kreativního obsahu. Jeho performance obsahují nezřídka prvek vystavení vlastního těla náročnému fyzickému výkonu či dokonce fyzickému ohrožení. Zároveň tématizuje i médium performance jako takové, stejně tak, jako otázku lidské a umělecké angažovanosti.

Své práce autor představil na skupinových i samostatných výstavách v České Republice i v zahraničí, mimo jiné v Národní galerii v Praze, na Vídeňském bienále v Rakousku, Nitranské galérii na Slovensku, či v Croxhapox v Gentu v Belgii.

04 Kateřina Olivová

„Práce Kateřiny Olivové nejprve na porotu zaútočily svou výraznou vizualitou a přímou tělesností. Potěšilo nás, když jsme pod touto výraznou značkou postupně odkrývali šíři otázek, které umělkyně ve své tvorbě reflektuje. Vedle tématu ženského těla a jeho erotičnosti, kde autorčina díla patří nejspíš mezi nejexpresivnější a nejexplicitnější na současné mladé scéně, jsou to především otázky související s mateřstvím.“ (prohlášení poroty)

Kateřina Olivová (*1984) je absolventkou Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér tělového designu Jany Prekové, později Lenky Klodové), kde nyní pokračuje v doktorské studiu. Tvorba Olivové se věnuje tématu ženskosti, feminismu, tělesnosti, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. Skrze své performance, které často balancují na hranici kýče a záměrné trapnosti otevírá otázky zažitých společenských tabu. Primárním médiem její tvorby je tělo zapojené do performance, které jsou plné zářivých, duhových barev, glitrů, radosti z vlastní existence a nahoty. Svou uměleckou tvorbu neodlišuje od běžného života, takže někdy není zcela možné rozlišit, co je ještě akt namířený směrem k divákům a co už její životní styl. Kromě vlastní umělecké praxe působí také jako kurátorka Galerie Umakart v Brně a je zakladatelkou podpůrné skupiny (nejen) pro matky umělkyně Mothers Artlovers. Svou tvorbu představila na samostatných i skupinových výstavách především v kontextu české nezávislé umělecké scény, se svými performance se pravidelně účastní také symposií a festivalů, například Festivalu nahých forem ve Vraném nad Labem, či ART.eria 2016 public space v Czestochowa v Polsku.

05 Adéla Součková

„Tvorba Adély Součkové tematizuje – v poslední době zejména prostřednictvím remedializované a expandující kresby – základní lidské situace jako palimpsest archetypu, tradice, prožitku, odcizení a mnohočetného sociálního zprostředkování.“ (prohlášení poroty)

Adéla Součková (*1985) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství II/škola Vladimíra Skrepla) a Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech. Byla na studijní stáži v Salzburku a v roce 2017 absolvovala rezidenci v Art in General v New Yorku. Stěžejním vyjadřovacím prostředkem Součkové je kresba a malba, vyjadřuje se ovšem také prostřednictvím performancí a objektových instalací nebo videa. Ve své tvorbě tematicky čerpá z napětí vztahu přírody a kultury, ze starých mytologií a archetypů, ale i z aktuálních diskusí na téma ekologie nebo feminismus. Součková pravidelně vystavuje především v nezávislých galeriích v Česku a v Německu. Svou tvorbu představila například v Domě umění města Brna, v galerii label201 v Římě, v galerii Zwitschermaschine v Berlíně nebo v MWW Muzeum Współczesne ve Wroclawi. V roce 2015 byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu. Žije a pracuje v Praze a Berlíně.