ŠTIPENDIUM RADISLAVA MATUŠTÍKA 2010: SKRIŇA MATTHEWA BARNEYHO

Existují osobní předměty, pojítka mezi dílem, povahou tvůrce a jeho obrazem ve veřejném povědomí?

Záměrem výstavy je poodhalit trajektorie mezi dílem, osobností umělce a jeho image. Je však na divákovi, aby se sám rozhodl, kde končí inscenovaná, často provokativní hra a kde se poodhaluje kus tajemství o člověku. Princip výstavy je založen na výzvě kurátorů, aby umělci zveřejnili obsah skříní a šatníků, který odkazuje k jejich tvorbě a zároveň k nim samým. Pro kurátory se koncept začal rozvíjet v momentu, kdy s umělci navázali komunikaci, navštívili je v jejich domovech a ateliérech. Těšili se přitom z voyeuristické slasti plynoucí z nahlížení do umělcova soukromí a potažmo do jeho způsobu myšlení. Na základě těchto setkání a rozhovorů si konstruovali malé příběhy, miniaturní legendy o velkých umělcích. Během příprav vykrystalizovaly dvě prolínající se roviny přístupů: imaginativní a dokumentárně-fetišistická. První se vztahuje k předmětu jako symbolu povahy jedince a jeho tvorby. Druhá rovina je založena na předmětech přímo vytažených ze skříní a šuplíků. Vedle sebe tak často vystupuje neslučitelné. Odhalují se vzorce osobností, měnící se do podoby umělecké image. V obou případech se inscenuje část umělcova života, hravě se odhalují jemné nuance. Způsob instalace ve skříních je parafrází muzeální sbírky či archivu. Vzniká v nich prostor pro možné skrýše či třinácté komnaty. Samy skříně jsou odrazem osobností, stávají se artefakty probouzejícími fantazii. Výběr umělců byl dán jejich mediálním obrazem, propojením osobnosti a tvorby. Chutí prozkoumat, kdo vlastně jsou tito v uměleckém světě úspěšně zavedení lidé. Název výstavy používá jméno Matthewa Barneyho, tvůrce, který pomocí své image aktivně dotváří veřejné povědomí o svém díle. Je umělcem zvoucím provokativně k návštěvě „skříně“.