V roce 1970 začala Československá televize vysílat druhý program. Bylo to o pět let později, než se původně plánovalo. V pořadu s názvem „Odnes’ to všechno čas?“, který se vysílal v roce 1968 k patnáctému výročí televize, je použitá ukázka rozhovoru z roku 1961 s tehdejším ředitelem československé televize Adolfem Hradeckým. Na černobílém rozmazaném záznamu vysílání vidíme dvě postavy stojící u architektonického modelu televizního areálu na Kavčích horách. Soudruh inženýr Palička diváky ujišťuje, že velikost navržené budovy je dostačující i pro chystané rozšířené vysílání druhého programu, které se podle slov ředitele Hradeckého spustí nejpozději do konce roku 1965. Původní zvuková stopa jejich rozhovoru se náhle ztiší a hlas komentátora vážně pronese: „Ani architekt, ani tehdejší ředitel televize, ti které vidíte s nadšením hovořit o nadějných vyhlídkách, nemohou za to, že dnes, v roce 1968, jejich optimismus působí tak trapně. Oni o výstavbě televize nerozhodovali.“ Podobná kritika, která v roce 1968 čím dál častěji zaznívala z televizní obrazovky, byla před několika lety nemožná.

Rozhovor s ústředním ředitelem ČST, Jiřím Pelikánem (1968)

26. června 1968 došlo ke zrušení cenzury. Po srpnové okupaci ruskými vojsky, tedy za necelé dva měsíce, ale došlo k jejímu opětovnému zavedení. Z dnešního pohledu se zdá, že média byla pro tehdejší společenskou změnu naprosto zásadní. To, co se objevilo na televizní obrazovce, mělo obrovský politický dopad. Ředitel československé televize Jiří Pelikán si v jednom novinovém rozhovoru na začátku roku 1967 postěžoval, že „každé slovo řečené z obrazovky je považováno za oficiální názor, a to televizním publicistům svazuje ruce.“ Zároveň dodal, že „televize především potřebuje prostor na omyl a osobnosti, které by byly schopny jasně formulovat svůj názor.“ Takový názor byl v naprostém rozporu s politikou jedné strany a vadil jak domácím konzervativním komunistům, tak především sovětskému vedení. Podle záznamu telefonického rozhovoru z 13. srpna, týden před invazí vojsk varšavské smlouvy, naléhal Brežněv na Dubčeka: „Sašo, i my jsme vás tehdy upozorňovali, že pravičáci neustoupí ze svých pozic a že to samozřejmě nelze provést během dvou tří dnů. Ale uběhlo už mnohem více času než dva tři dny a úspěch vaší práce závisí na tom, jak rozhodná opatření přijmete pro zavedení pořádku v orgánech masové informace. (…) Vždyť jsme se konkrétně dohodli, pokud jde o roli Pelikána v této záležitosti, i na tom, že Pelikána je nutno odvolat. To je první krok k zavedení pořádku v orgánech masové informace.“ Krátce po invazi, na podzim 1968, došlo k odvolání Jiřího Pelikána. Během následujícího roku začalo předsednictvo UV KSČ rušit časopisy, které nejvíce podporovaly reformní snahy pražského jara. Televizi ani rozhlas zrušit nešlo. Po krátkém přechodném období byl v roce 1969 jmenován nový ředitel československé televize Jan Zelenka. V roce 1970 následovaly prověrky a čistky. Hlavní redakce publicistiky a dokumentaristiky československé televize byla přejmenována na Hlavní redakci propagandy a dokumentaristiky.

1968, 13. srpen, Jalta. – Sovětský záznam telefonického rozhovoru L. Brežněva s A. Dubčekem o neplnění, resp. porušování dohod z Čierné nad Tisou a Bratislavy československou stranou.

.

Po filmu Krátká dovolená se na obrazovce objevil první díl kulturního pořadu Kroky s podtitulem „televizní kulturní revue s tvůrci, osobnostmi kultury, diváky, čtenáři, posluchači a jednou rodinou.“ Do úvodních jednoduchých titulků na černém pozadí se ozvala téměř avantgardní klavírní etuda. Následovala improvizovaná anketa na petřínské rozhledně. Černobílá dynamická kamera sleduje jednotlivé tváře nebo rychle přechází na okolní detaily. Mladá žena s dítětem v náručí se snaží odpovědět na otázku, jaký byl její největší kulturní zážitek v poslední době. Nejdříve redaktorovi podá nemluvně a po chvíli váhání se přeřekne, když místo názvu divadelního představení Car Fjodor, řekne Car Igor a vzápětí se opraví. Jeden z dotazovaných doporučuje nový Bergmanův film Scény z manželského života a turecký nezávislý snímek Autobus. Před rozhovorem s operním zpěvákem Ivo Žídkem zní píseň Any Place I Hang My Hat Is Home od Barbary Streisand. Následuje titulek „O čem se mluví“ a rozhovor o americkém filmu Čelisti, který se právě promítá v pražských kinech. Filmové postupy, témata rozhovorů i lidé před kamerou připomínají spíš uvolněné reportáže a dokumenty z konce šedesátých let, než televizní produkci druhé poloviny sedmdesátých let. Na pořadu se jako scénárista podílel novinář a spisovatel Petr Koudelka.