Reportáže

Výstava představí nejmladší nastupující generaci umělců z ostravského regionu spojenou s místní Fakultou umění Ostravské univerzity: Pavel Dvořák, Milan Hajdík, Juraj Jakubčiak, Pavla Malinová, Josef Mladějovský, Tomáš Motal, Kamila Rýparová, Barbora Tichá, Jan Vytiska, kteří studují či studovali obor malby a nových médií.

Práce mladých umělců generují zcela osobité a nové přístupy k médiu malby, instalaci, videu a také k prezentovaným tématům. Práce se vyznačují silnou dávkou obrazotvornosti, nečekaných příběhů a ironických gest. Silně poukazují na expresivní a emoční formy. To, co je na těchto mladých umělcích neopakovatelné, je jejich „neadekvátnost“ v rámci umělecké výpovědi. Záměrem nebylo poukázat na jednotnost tvůrčích obsahů, ale na různost, která se vymyká zavedeným standardům a chápání uměleckého díla. Zcela běžné je v této tvorbě užívat svět v jeho okrajových podobách, sociálních danostech či kýčovité „ukrutnosti“ současných médií, tvorby „béčkových“ filmů atd. Je znát, že někteří autoři jsou zcela bez bázně oproštění od převažujících „uměleckých“ stylů a autorit. Svoboda projevu je to, co mladé ostravské umělce žene dopředu!

Pavel Dvořák vyniká hravou expresivní barevnou výpovědí a malířským přístupem odkazujícím k postmoderní tvorbě, hlavně ke generaci Neue Wilde. Kumulace gest a výrazových prostředků je v obrazech autora zcela nevyzpytatelná. Jeho svět je světem Toxickmanů, banálních postaviček z virtuálních a hororových filmů.

Milan Hajdík preferuje konceptuální malířský přístup. Jeho obrazy vynikají jasným minimalistickým projevem a precizním zpracováním malby. Mohly by se označit za strukturální, tak, jak to vyjadřuje malba a zobrazovací modely reálných s možnými a abstraktními náměty.

Juraj Jakubčiak na výstavě bude prezentovat video Vzorec na umění, ve kterém transformuje myšlenku uchopitelnosti a významu uměleckého díla v současné době do podoby matematického vzorce. To, co je neuchopitelné v umění a jeho významu pro současnou společnost, splývá nakonec v abstraktní, do nekonečna přepisovaný model – abstraktní obraz ztrácející svůj význam a pointu.

Pavla Malinová používá surrealistických forem a buduje své obrazy na základě asociací nápodoby tvarů, náhody a vymyšlených forem. V její práci je vše originální a nenapodobitelné.

Josef Mladějovský si hledá vlastní jazyk, ve kterém vychází z klasické moderny. Ironizuje její snahu vytvořit pravdivé umění – utopii, která měla měnit svět a člověka. Mladějovský si vytvořil z geometrických tvarů vlastní abecedu. Užité geometrické tvary symbolizují lež, pravdu, jejich varianty a chápání. Pomocí přivlastněných tvarů píše mj. do objektů věty (např. „Já mám pravdu“), které lidé obvykle říkají, když se právě tu svou pravdu snaží prosadit. Metaforicky se ono prosazování pravd zhmotnilo do zpodobení zbraní pravdy, jejichž ostří tvoří kromě výše zmíněného výroku i mnohé další, podobného typu.

Tomáš Motal také hledá témata z okrajových kulturních oblastí. Jeho vidění je zcela pohlceno dekadentním a apokalyptickým postojem. Jeho komiksový kolážovitý svět pohltí vše, na co narazí.

V podobném duchu se nese tvorba Jana Vytisky. Jeho svět je snad ještě doplněn o přítomnost pekla a jeho nekonečných variant. Také forma kutilství mu není zcela cizí.

Kamila Rýparová si přivlastňuje významové role současného (či minulého?) ženského modelu ve společnosti. Používá estetiku pop kultury 50. let 20. století, pálí tyto „banální“ sociální příběhy přímo do obrazů. Tato její kontradikce je zajímavým příspěvkem na poli současné malby.

Barbora Tichá ve svých videích rozpracovává primární emocionální stavy či komunikační modely (jejich nedostatek). Autorčina videa obsahují strach, úzkost, hledání a tápání ve všem, čím člověk prochází. Tyto emoční formy nabírají obecnou platnost. Stávají se tak čistým symbolickým (výtvarným) zpodobněním.

František Kowolowski

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)