Architektura soužití

Architektura soužití představuje různé možnosti řešení sociální problematiky.
Výchozím motivem pro vznik dokumentárního seriálu je snaha o demýtizaci pojmů jako je sociální bydlení, problémové lokality, vyloučenost, znevýhodněnost. Cyklus se zaměřuje na středoevropské příklady tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské i materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn. Záměrem je zprostředkovat nový pohled na sociální udržitelnost ve městě.

Dokumentární cyklus Architektura soužití vzniká ve spolupráci spolků Artyčok.TV a Architekti bez hranic.

01 Osada Bedřiška, Ostrava

Ostravská osada Bedřiška je dlouhodobě řazena k tzv. sociálně vyloučeným lokalitám.
Bedřiška ovšem zdaleka nesplňuje charakteristiku vyloučené lokality, jak si je mnozí z nás představují. Lidé zde žijí rádi, osadu považují za svůj domov a společnými silami se snaží starat jak o vlastní domy, tak o veřejný prostor. Svépomocí zde vzniklo například komunitní centrum, kde obyvatelé připravují volnočasové aktivity pro děti, scházejí se zde a diskutují aktuální problémy. Postupem času se jejich úsilí stalo pozoruhodným příkladem občanského a komunitního aktivismu, díky kterému se podařilo vyjednat změny likvidačních plánů a prosadit naopak celkovou revitalizaci osady.

Film uvádíme v českém znění s anglickými titulky.

02 Bellevue di Monaco, München

Projekt Bellevue di Monaco se nachází v několika domech v centru Mnichova. Domy měly být původně zbourány za účelem postavení luxusních bytů, záměr města však zvrátila skupina aktivistů guerillovou rekonstrukcí jednoho z bytů. Následná migrační krize roku 2015 podnítila zformování oficiálního družstva, složeného z několika stovek místních obyvatel, které si domy pronajalo a přetvořilo je na multifunkční centrum.
Vedle kulturního centra s kavárnou se v domech nacházejí byty, kde bydlí jak původní obyvatelé, tak mladí uprchlíci. Místní komunita dobrovolnými vzdělávacími aktivitami pomáhá uprchlíkům se snazší integrací do společnosti a ti zas obohacují město o své životní příběhy, kulturu nebo tradiční jídlo, které vytvářejí specifickou identitu místa.

Film uvádíme v německém znění s českými a anglickými titulky.

03 Samuel Achberger - Osada Bedřiška, Bellevue di Monaco a úloha aktivizmu v ich úspechu

Cyklus architektura soužití v mnohých smeroch poukazuje na význam aktivizmu v redefinícii demokracie a práva na mesto ako zdieľanej zodpovednosti všetkých obyvateľov mesta. Vo svete kde mestá zlyhávajú v hľadaní odpovedí na súčasnú krízu bývania, ktorá trápi globálny sever aj globálny juh, je práve transformačná schopnosť aktivizmu kľúčovou pri hľadaní udržateľných riešení pre tých, ktorých súčasný systém mestskej správy opomína.

V kontexte centrálnej Európy reálne možnosti riešenia sociálnej problematiky dlhodobo stagnujú, pričom menšiny najviac zasiahnutné gentrifikáciou a vytláčaním na periférie miest dlhodobo trpia ignoráciou zo strany tých, ktorých úlohou by malo byť práve riešenie problémového bývania, integrácie a zdravia spoločnosti. Príklady Bedřišky a Bellevue di Monaco poukazujú na jadro tohto problému: na nedostatočnú kapacitu politikov a samospráv v adresovaní sociálnej problematiky. Toto však nie je následkom iba slabých regulačných politík v oblasti bývania, či nedostatkom odborníkov na túto problematiku v službách miest. Najviac znepokojujúcou je tu práve tendencia využívania vylučovaných komunít pre politický zisk. Je to rozdeľovanie spoločnosti na “nás” a na “tých druhých” čo umožňuje mestám neustále replikovať spoločenskú nerovnosť bez akejkoľvek snahy o jej reálnu nápravu. Ako symptóm neskorého kapitalizmu, v rámci ktorého mestá neustále hľadajú zámienky pre zvyšovanie ekonomickej konkurencieschopnosti na úkor práva na mesto a práva na bývanie, je však takýto postup zriedka prekvapujúci. Ako predsa môžu marginalizované komunity prispieť do naratívu moderného úspechu, na ktorom tak záleží?

Aktivizmus, ktorý stojí za projektom Bellevue di Monaco a novým prístupom v Bedřiške ponúka iný naratív. Jeho najvýznamnejším prínosom pritom nie je zviditeľňovanie problému, ktorý často mylne vidíme ako primárnu funkciu aktivizmu. Solidarita, vytrvalosť, kreativita a problem-solving sú vlastnosťami, ktoré stoja za transformačnou schopnosťou urbánneho aktivizmu.

Aktivizmus nie je len o transparentoch a vyzývaní autorít k zmene prístupu, ale o materiálnej premene našich ulíc a o hľadaní, ponúkaní a vytváraní alternatív tam, kde samosprávy a politici zlyhali v rozpoznávaní skutočných potrieb mesta. Aktivizmus je o demokracii: o schopnosti spájania spoločnosti za účelom docielenia spravodlivejšieho mesta. Práve tento potenciál spájať, ako sa spomína v dokumente Bellevue di Monaco, nie len ľavicovo zmýšľajúcich občanov, ale občanov naprieč mestom bez ohľadu na politický tábor, je efektívnou a regeneračnou kapacitou občianskej iniciatívy, ktorú nie je možné ignorovať.

Osada Bedřiška a Bellevue di Monaco z cyklu Architektura soužití sú prezentáciou možností a nástrojov, ktoré aktivizmus a občianska spoločnosť majú vo svojej dispozícii. Prezentujú pritom nádej pre demokratickejšiu správu miest, v ktorej občania, úradníci a politici dokážu spolupracovať, robiť kompromisy a reálne riešiť problematiky, ktoré by inak len zriedka boli adresované. Od búrania predstáv o utečencoch a rómskych osadách až po reálne príbehy ľudí, ktorí docielili zmenu prístupu autorít k problematike bývania, tieto dokumenty by mali slúžiť ako inšpirácia pre nový spôsob riadenia miest. Odkrývajú totiž potenciál, ktorý tkvie v samotnom centre aktivizmu. Potenciál pre premenu ľudského uvažovania a materiálnej podoby miest skrz vykonávanie reálnej práce tam, kde autority zlyhali v rozpoznaní jej významu.
___________

Samuel Achberger je študentom environmentálnej správy a geografie na Oxfordskej univerzite a v súčasnosti pôsobí na Sekcii verejných priestorov Metropolitného inštitútu Bratislavy. Venuje sa interdisciplinárnej problematike post-socialistických miest, urbánnej politickej ekológii a nastavovaniu systémov fungovania verejných priestorov.

04 Barbora Špicarová Stašková - Architektura soužití

Architektura je mnohdy spojována s extravagantními díly, nepoužitelným umění či rozmarem bohatých. Sociálně slabí jsou naopak odsouzeni žít v nevhodném bydlení, nezaslouží si přeci nic jiného, protože společnosti moc nepřináší a jenom si berou…
Oba tyto pohledy jsou zcela zcestné. Kvalitní architektura tvoří prostor pro soužití nás všech a plodí spokojenou společnost. Podobně k tématu soužití přistoupili i tvůrci v dokumentech Osada Bedřiška či Bellevue di Monaco.

BYDLENÍ JE ZÁKLADNÍ LIDSKÁ POTŘEBA
Každý z nás potřebuje na prvním místě uspokojit své základní fyziologické potřeby, na druhém místě mluví Maslowova pyramida o potřebě bezpečí a jistoty. Všechny tyto i další potřeby může člověk uspokojovat jen v nějakém prostoru a tím nejdůležitějším prostorem je bydlení. Bydlení dává jistotu a člověk jistotu v bydlení potřebuje. Krátkodobé nájemní smlouvy jsou nejen v rozporu se zákonem, ale i s touto základní lidskou potřebou.
Jedním z řešení je sociální bydlení. Je to bydlení jako každé jiné, v běžném bytě a s klasickou nájemní smlouvou, s možností využít podpory sociálního pracovníka. Sociální byty by neměly být segregované a neměly by s sebou přinášet koncentraci. Tedy měly by pokud možno být různě po městě, v běžné zástavbě, mezi drahými i cenově dostupnými byty, s různými sociálními vrstvami obyvatel. Nesplnila by to tedy segregovaná osada Bedřiška, ani bytový dům pro migranty Bellevue di Monaco. Ale díky architektuře soužití se oba tyto projekty podařilo posunout k řešení, které jenom nebourá, ale naopak spojuje. Spojuje různorodost, což je klíč k udržitelné kvalitě života ve městě. V diverzitě je totiž síla nejen ve firmách, ale i v bydlení. Homogenita přináší koncentraci, která s sebou může nést jak sociálně vyloučené lokality, tak i gentrifikaci.

OTEVŘENÁ MYSL I SAMOSPRÁVA
Vývoj v čase obou dokumentů ukazuje, jak důležitou roli hraje v sociálním prostoru vedení obcí i architekti. Proces od rasistických a xenofobních představitelů měst až po osvícené lídry, kteří vidí dál než jen za prvoplánová a krátkozraká řešení. V Ostravě i v Mnichově to byly silné osobnosti, které se rozhodly podpořit mnohdy nepopulární cílové skupiny, řešit samotný problém, ne ho odsouvat jinam.
V obou projektech se podařilo aktivistům, sociálním i komunitním pracovníkům, architektům a celé řadě dalších odborníků i zaangažované laické veřejnosti nastartovat komunitu. Vzbudit občanskou společnost, pocit pospolitosti, který v Mnichově přivedl seniory k tomu, že začali migranty učit německy, cizincům bez práce dal možnost pracovat v kavárně, nájemníkům přinesl pestrost – uspokojil potřebu lásky, přijetí, uznání, úcty či nejvyšší stupeň potřeb v Maslowově pyramidě – seberealizaci. Jak o osadě Bedřiška říká primátor Tomáš Macura: „Prvním předpokladem úspěchu při řešení problematiky sociálně vyloučených lokalit je silná místní komunita lidí, kteří sami chtějí lokalitu zlepšovat. A jestli máme v Ostravě takto ojedinělý příklad takové komunity, bylo by mrhání energie, kdybychom to ignorovali a tuto komunitu rozeseli do zbytku města.“

PARTICIPACE PLODÍ UDRŽITELNOST
Síla komunity či společenství dokáže dělat revoluce. Pocit bezpečí a toho, že někam patřím mění mind setting, lidé si svého prostoru, domu i bytu váží. V sociálně vyloučené lokalitě vidíme dokonale čisté a upravené interiéry bytů. Často už ale chodby a společné prostory chátrají, povalují se tam nedopalky, zdi jsou počmárané… Okolí domů mnohde slouží jako ilegální skládky. V Bedřišce to je ale na první pohled jiné. Podařilo se zde aktivizovat lidi, kteří zde zůstali bydlet a váží si místa, kde žijí. To představuje první krok k úspěchu v proměně lokality, která skýtá velký potenciál na vzájemné soužití v architektonicky zajímavé lokalitě.
V obou projektech to byly často externí subjekty, které chtěly lokalitu změnit a rozhýbaly řešení letitých problémů. Pokud má být ale změna udržitelná, nesmí jít jen o aktivity aktivistů, ale o aktivizaci samotný aktérů. Nikdo by se neměl snažit někomu (ani při záchraně druhého) nutit své představy. Měl by reflektovat jeho potřeby, jak to dělá moderní sociální pracovník či kvalitní architekt. Hipsterské koncerty neosloví diváka Ordinace v růžové zahradě, stejně jako hraní divadla nebude bavit všechny migranty. „To, jak jsme si věci představovali a jaká byla pak realita, tak nešlo moc dohromady,“ říká jeden z hybatelů změn v Bellevue di Monaco. Architektura soužití musí být empatická, nemůže jen vizionářsky experimentovat se životy lidí i společnosti, aniž by nerespektovala jejich potřeby a představy. A stejně tak tyto představy nikdy nebudou homogenní, protože i komunita vždy zůstane heterogenní. Cesta k sociální soudržnosti ale představuje respekt k sobě navzájem, což se v obou projektech zjevně podařilo.
______

Barbora Š. Stašková, M.A. vystudovala sociologii a sociální politiku na Univerzitě Karlově a sociální vědy na Humboldt Universität Berlin. Od roku 2016 působí v úspěšném projektu Ministerstva práce a sociálních věcí – Podpora sociálního bydlení, který mj. spolupracoval se 16 obcemi ČR při zavádění sociálního bydlení.

05 Tvůrci

Koncepce: Karolína Kripnerová, Janek Rous, Vojtěch Sigmund
Režie: Janek Rous
Vizuální koncepce a animace: Alexey Klyuykov
Hudba: Federsel
Překlad a titulkování Osada Bedřiška – Kateřina Prokešová
Překlad a titulkování Bellevue di Monaco – Marc Lusti
Překlady textů – Deana Kolenčíková, Zuzana Rousová