Reportáže

Vzájemné sdílení prožitku skrze imaginaci, vyprávění příběhů a sdílení zkušeností je tradiční  metodou psychoterapie, která je používána v analytické psychologii jungiánskeho typu a speciálně v katatymně imaginativní psychoterapii. Prostor, do něhož vstupujeme na výstavě Tanii Nikuliny a Lindy Hauerové s názvem O stromech, medúze a břichabolu je už na první pohled jakousi terapií prostřednictvím imaginace přírody. Pojednává o tak časté touze člověka zmizet v lese a pozorovat hvězdy a užívat si mísení reality s imaginací. Ústředním bodem instalace je vícekanálová audio stopa, vyprávějící příběh, vztahující se ke vzpomínkám o úzkosti a strachu, napojeny na sdílení úzkosti lesa a rostlin. Ty jsou propojeny kořenovým systémem a sdílí mezi sebou živiny, existují v symbióze. Vzniká zde paralela lidských vztahů se vztahy mezi rostlinami, jde o jakousi prapůvodní touhou po věčném splynutí, touhu stát se součástí sítě všech kořenů a zažívat pocit nikde nekončící sounáležitosti. Samotnou instalaci lze metaforicky chápat jako jeskyni nebo žaludek, symbolizující podhoubí lesa, kde se zpracovávají příběhy o jeho úzkostech, strachu, který vzniká i v bezpečným prostředí, v prostředí kde je velká tma, specifická vůně, vlhkost půdy, měnící se teplota. Dochází zde až k živočišnému nutkání odejít od města a prolnout se s lesem, půdou, zvířaty a rostlinami. O této potřebě autorky vypovídají prostřednictvím původních literárních textů, přičemž výstava je médiem, jak je zprostředkovat. Pro potřeby výstavy je upravují do “mluveného slova”, které usnadňuje divákům (vlastně posluchačům) vnoření se do světa imaginace. Oni sami jsou pak tvůrci obrazů ve vlastní představivosti.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)