Výstavy

Veronika Bromová patří k výrazným představitelům generace, která se důrazně přihlásila o slovo v polovině devadesátých let 20. století. Od počátku ji přitahovalo téma tělesnosti. Její radikální přístup byl zřejmý už v řadě raných prací, jako byly sci-fi instalace mimozemských bytostí Na hraně obzoru (GHMP, Staroměstská radnice, 1997), Taky holky (Bienále mladého umění Zvon 94) nebo projekt ZEMZOO, který vznikl za pobytu autorky v New Yorku v roce 1996 a tematicky se vztahoval ke zpochybnění hranic mezi svobodou a nesvobodou (Bienále v Benátkách,1999). Zásadním příspěvkem k tématu těla byl cyklus rozměrných fotografií Pohledy (1996) s anatomickými průřezy do vnitřních orgánů, v němž autorka jako jedna z prvních u nás použila digitální manipulaci. Pohledy se staly ikonou českého body artu devadesátých let. Fakt, že autorka v tomto projektu zachycovala vlastní nahé tělo i v těch nejchoulostivějších pozicích, byl vnímán hlavně jako progresivní postoj a vítaná otevřenost vůči ženské a feministicky orientované problematice. Méně aktuální „klasičtější“ aspekty, tedy smysl pro malířské kvality, jako jsou barva a kompozice, byly v tehdejších komentářích upozaďovány, ačkoli autorka o svých fotografiích již v době vzniku mluvila jako o nemalovaných obrazech.

Vlastní tělo se v následujících letech stává nejoblíbenějším výrazovým prostředkem Bromové, postupně ho však vyvazuje jen z čistě tělesných vazeb a vyjadřuje jím širší a obecnější kontexty a obsahy. Jakým vývojem autorka v uplynulém desetiletí prošla, odráží rozsáhlý cyklus Království. Ten se stal osou expozice v domě U Kamenného zvonu. Na výstavě jsou však představeny také další cykly: Autobiograf, Efekt Defekt, Kousky mě – Kousky N.Y.C., Kráska a zvíře, Pohledy, Místa na Zemi a Zbytky Afrodity. Návštěvník se tak setká se zásadními projekty devadesátých let i s poslední tvorbou.

Fotografie cyklu Království jsou koncipovány jako krásné malebné obrazy zachycující různě pojaté scenérie s performující autorkou. Privátní osamělé performance samy nejsou tématem cyklu, jsou nosnou metaforou pro situaci dnešního člověka, jenž si v konfrontaci s chaosem civilizačních labyrintů ujasňuje své vlastní místo a identitu. Mnohovrstevnatost Království otvírá dostatečný prostor i určité žánrové rozmanitosti – například ironii. Nadhled, smysl pro humor a schopnost autorky odstoupit od performujících aktérek (tedy i sebe samé) a ukázat je i ze směšné stránky jsou zřejmé v nevázaně lehkovážných scénách parodického Pararadaysu. Kurátorka výstavy Olga Malá, která s Veronikou Bromovou spolupracovala již na několika výstavních projektech doma i v zahraničí (Na hraně obzoru, Zvon 94, Close Echoes v MK a Kremži, Bienále v Benátkách, Corps et Traces v Nancy), ke Království poznamenává: „Ačkoli je cyklus zasazen do současnosti, odkazuje k elementárním lidským pocitům: smutku, osamění, existenciální tísni i extatickým výtryskům radosti. Lze jej ale chápat také symbolicky jako hledání cesty člověka.“

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)