Reportáže

Monografická výstava ESTER KRUMBACHOVÁ představuje autorčinu dvacet let nepřístupnou pozůstalost. Ester Krumbachová (1923–1996) od roku 1953 pracovala jako divadelní výtvarnice – nejprve v Českých Budějovicích, později v Praze. Podílela se na mnoha výrazných filmech české nové vlny (Démanty noci, Sedmikrásky, Valerie a týden divů, Ucho ad.). V roce 1970 natočila svůj jediný film Vražda Ing. Čerta. Po roce 1972 jí bylo zakázáno se podílet na celovečerních filmech a na televizní tvorbě. Jen příležitostně spolupracovala s Krátkým filmem Praha, mimopražskými filmovými studii a podílela se na několika filmech zahraniční produkce. Zákaz se jí podařilo překročit v roce 1983, kdy s Věrou Chytilovou natočily film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Po roce 1990 se opět k filmu mohla vrátit, její poslední prací byla dramaturgie, výtvarná scéna a kostýmy pro film Marian (1996). Ester Krumbachová patří mezi klíčové osobnosti české kultury druhé poloviny dvacátého století; její charakteristický literární styl a originální výtvarný jazyk určil vizuální, dramaturgickou i režijní podobu řady českých filmů a divadelních her a ovlivnil mnoho dalších umělců. Přesto nebyla její tvorba dosud komplexněji představena českému ani zahraničnímu publiku, a to i proto, že její pozůstalost byla objevena teprve nedávno.

Výstava není historickým průřezem tvorby Ester Krumbachové (přestože jej reflektuje), ale spíše rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje archiv/pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic. Představeny jsou zde jak její malby a kresby, kostýmní návrhy, šperky, tak dopisy přátelům (a kočkám), deníky a soukromé fotografie. Výstava tak je jednak otiskem dobových vlivů a témat, ale i pestrým universem mnohovrstevnatého a velice originálního myšlení. Umožňuje pohled do poloveřejného soukromí umělkyně, do jejích četných tvůrčích i jiných zápasů (v nesvobodné době). V omezené míře představuje i výběr jejích realizací a ukázky z filmů, na kterých se podílela. Součástí výstavy bude projekce jediného autorského snímku Ester Krumbachové Vražda Ing. Čerta a dokumentární film Pátrání po Ester od Věry Chytilové se vzpomínkami mnoha jejích přátel.

Archiv se také ukazuje jako série poznámek a črt, které jsou stále nedokončené a otevřené. Výstava chce proto nejen podtrhnout interdisciplinární charakter tvorby Krumbachové, ale také ukázat její dílo a způsob myšlení jako zcela živé, dynamické a inspirující prostředí pro současné umělce a umělkyně, designéry a designérky, teoretiky a teoretičky, historiky a historičky kultury a umění. Proto je kurátorský pohled na tvorbu Ester Krumbachové konstruován z dnešní perspektivy. Kromě toho, že Krumbachová zasahovala do mnoha oblastí spojujících film, literaturu, volné a užité umění, v jejím způsobu uvažování se nápadně rodí témata, která se naplno rozvinula až v této době. Metody, jimiž Krumbachová vstupovala do zásadních momentů a podoby filmů z různých pozic (scénáristky, kostýmní výtvarnice, režisérky), se například ukazují jasněji při použití aktuálních genderových či mediálních teorií. Tuto současnou perspektivu zrcadlí i to, že výstava byla připravena ve spolupráci s několika současnými tvůrkyněmi a tvůrci, kteří tvorbu a osobnost Ester Krumbachové interpretují či uplatňují podobné myšlenkové přístupy ve své práci – promýšlejí tak například dnešní pozice feminismu, práv zvířat, rostlin a jiných entit, způsoby jejich zobrazování, kulturu, módu, metody pracující s neoddělitelným prolnutím obsahu a výrazové formy nebo způsoby režie v nejširším slova smyslu.

Historický materiál proto doplňuje několik intervencí současných umělkyň a umělců. Aktuální vyznění mu dodává již samotná architektura výstavy od Jakuba Červenky z architektonického studia Objektor. Do expozice přímo vstupují umělci a umělkyně, rozvíjející práci Ester Krumbachové – konkrétně jsou vystaveny fotografie Libuše Jarcovjákové, jež vznikly v bytě Ester Krumbachové za jejího života; instalace Jiřího Kovandy reagující na mezidruhově sdílený byt Ester Krumbachové; představen je i cyklus videí Marka Meduny inspirovaných archivem a filmem Vražda Ing. Čerta; práce Davida Fesla odkazující na texty a šperky Ester Krumbachové; série fotografií využívající pomezí módní a umělecké fotografie Daniely a Lindy Dostálkových, které se zabývají problematikou hierarchie jednotlivých říší (lidské, živočišné, rostlinné); obdobně se tyto roviny propojují i v magických objektech přibližujících se uměleckému řemeslu šperkařství a sklářství Anny-Marie Berdychové; Jan Boháč a Anna Ročnová zasadili do výstavy rostliny, které taktéž patřily do okruhu přátel Ester Krumbachové. Do uměleckého výzkumu díla a archivu Krumbachové se zapojili také zahraniční umělci a umělkyně: Beca Libscombe ve spolupráci s grafickým studiem HIT, Morwennou Kearsley, Berniem Reidem a Laurou Richmond připravili sérii plakátů z šatníku Ester Krumbachové, jež komunikují výstavu veřejnosti. Kolektiv New Noveta zahájí výstavu novou performancí vytvořenou na základě studia filmů a archivu Krumbachové se zvukovou instalací hudebníka Davida Airda aka Vindicatrixe a kostýmy z Ateliéru Bâba. Součástí výstavy je také performance Jiřího Kovandy a scénické čtení Kateřiny Konvalinové v režijní spolupráci s Viktorií Vášovou, které upravily scénář Sedmikrásky II Ester Krumbachové a Věry Chytilové, nalezený v pozůstalosti.

Výstavní projekt byl připraven společně s monografickou publikací a otevřeným online Archivem Ester Krumbachové, přičemž se jedná o tři vzájemně provázané výstupy, které završují čtyřleté kritické zpracování tvorby umělkyně. Tento výzkum již od roku 2016 provázejí různé umělecké a teoretické formáty (výstavy, performance, konference, knihy, kurátorská promítání), které od počátku výzkumu otevírají dílo této klíčové osobnosti československé nové vlny různým interpretacím a zpřístupňují je odborné a široké veřejnosti u nás i v zahraničí. Kladou si za cíl vyplnit jednu z mezer v dějinách kostýmní tvorby, designu, českého a československého filmu a umění obecně. Pozůstalost Ester Krumbachové představuje poměrně ucelenou stopu o jejím celoživotním působení a dokládá holistické uvažování autorky, jež je stále otevřené dalším tvůrčím generacím. Jen díky různým rovinám archivu je možné představit „šedou eminenci“ českého filmu, osobnost překypující nápady a touhou experimentovat; ukázat dobové napětí mezi kreativitou a individualitou; uvidět její práci a filmy nové vlny v souvislosti s potlačováním tvůrčí i osobní svobody oficiálním státním aparátem vyžadujícím standardizaci a bezproblémovost; propojit minulé a současné a otevřít mnoho témat, která jsou živá právě dnes.

Návštěvníci a návštěvnice se mohou potkat s dílem této nedoceněné umělkyně, která ovlivnila podobu české nové vlny, seznámit se s jejími pracemi věnovanými kočkám a dalším zvířatům, ale také si mohou v této mezidruhové atmosféře najít čtyřnohou společnici nebo společníka, jejichž kmotrou je Ester Krumbachová. Ona sama se starala o toulavé kočky, které si u ní v bytě Za Zelenou liškou v různých počtech užívaly její pověstné péče a lásky. Kočky na této výstavě nejsou výstavním exponátem, ale rozšiřují působnost výstavy umění o další etický aspekt, který byl důležitý v životě autorky. Přestože zahrnutí zvířete do lidské výstavy zůstává i tak problematické, kurátorky a instituce podstupují toto riziko s vírou, že je možné překročit vymezené hranice vkusu pro dobrý život našich ne-lidských přátel v nouzi.

Komentáře vypnuty.