Reportáže

Výstava zahajuje diskuzi nad tématem šití ve vizuálním projevu a jeho přeneseném významu v práci současných umělců. Plynule navazuje na výstavu předchozí, která tu současnou předjímala v podobě loutek Veroniky Dolanské a aradecorů Milady Hynkové.

Vybrali jsem malý vzorek těch, kterým nevadí, že by jejich práce mohla být vnímána z úhlu pohledu nízké kultury, spojována s genderovými stereotypy, nebo dokonce kvůli užité formě přehlížena. Téma šití představuje předmět společného hovoru bez nároku na to, aby bylo zcela vyčerpáno nebo vnímáno lineárně. Je jedním z témat, která obsahují otázky lidského měřítka a času. Ty jsou různými způsoby zaznamenány u zastoupených. Od ručních výšivek Daniely Mikuláškové a Veroniky Dolanské přes ruční práci spojenou s prvky průmyslu u Milady Hynkové, v rytmu šití ve videu Viktora Takáče a přes časovost a spočinutí v obrazech Jana Karpíška až po globální dopady spojené s chtivostí naznačené ve videu Šičky, vytvořeném umělkyní Sam.

Šití má v dějinách umění silnou oporu, minimálně v tapisérii z Bayeux. Přesto nad ním visí něco, co mu nepřiznává plnohodnotnou existenci. Což potvrzuje drobný moment, kdy si Vlasta Žáková – finalistka Ceny ČEZ 333, jejíž tvorba je založena převážně na výšivce – prezentujíc svou práci při Pecha Kucha neodpustí poznámku, že není žádná textilní umělkyně, ale „funguje úplně normálně“. Doufáme, že se výstavou podaří předsudky vůči šití posunout.

Zde se můžete vyjádřit. (*nutné)