VÝSTAVA HUMHALA

Generace, která už s našimi myšlenkovými matricemi nechce nic mít, i když nás má někdy ráda, která to chce dělat tak, jak už to didakt Humhal asi nikdy nedokáže.

POZOROVÁNÍ SÝRA – (PROBLÉM)

Obrazně řečeno, co pudí k psaní a čtení textů, kde podmínkou je změna chápání symboly, umožňujíce tak pouze podobné variace v rámci kódů?
Bylo by zajímavé představit si, že bychom nevěděli, co víme… Různé jednotlivosti tak vzbuzují různé asociace, podpořené kolektivním příběhem společné historie, kretén možnost kriticky chápat vlastní poznané není dána.
V rámci jakého klišé nelze introspektovat aplikované povinnosti čím hůř tím líp?
Ten, kdo chce znát pravdu, je skutečný pozorovatel umění… Nerozumí nesmyslnosti, naivním zvyšováním standardu…

/Matyáš Chochola/

VÝSTAVA HUMHALA – (PROBLÉM)

Nejdřív jsem si myslel, že internetová svodka zamuchlaná do džínsů bude připomínat sloupcový graf bez relevantní výpovědní hodnoty. A pak jsem přišel do Jelení, viděl to a dostal úkol přepsat Matyášův zamotaný text.
Kolem mne se povalují kalhoty a papír je zatím jenom v těch Pěchoučkových… Na půl oblečená, na půl neoblečená.
Matyáš mě našel v NoD a spolu jsme tam začali plánovat výstavu, protože mi přišlo riskantní pustit k tomu kluka, kterému to rychle myslí, hodně mluví a nic mu není po chuti.
Už z těch řečí bylo znát, že vzdoruje každé zavedené a systematizované interpretaci, chce se vydat jinam a projít to jinudy. A pak si vymyslí, že se spustí s pražskou výtvarnou komunitou, s tím ošoupaným tématem, debil.
Převodem našeho plánu do Jelení se na tuto osu nabalilo odlišné řešení. Jenže také tady Matyáš naplnil své předsevzetí popadnout klišé a posunout ho mimo do/slov/nost a třeba k nestravitelnosti, což mi připadá, že je potenciál jeho generace, která už s našimi myšlenkovými matricemi nechce nic mít, i když nás má někdy ráda, která to chce dělat tak, jak už to didakt Humhal asi nikdy nedokáže.

/Jiří Ptáček/