Julita Wójcik je další residentkou, která ve svých pracích promíchává standardní domácí aktivity s výtvarnými performancemi. Každodenní úkony, které konzervativní společnost automaticky přiřazuje ženám, sama přehrává do poetických a provokativních epizod (Loupání brambor v galerii Zacheta 2001, Zametání po pracovnících v textilce 2003).
Pro galerii Kostka Julita zhotovila soubor objektů – funkčních stínidel, které mají podobu soudobé polské sakrální architektury. Někde na hranici mezi moderním kýčem a tradiční lidovou tvořivostí se dekorace na lampy stávají zároveň bariérou i vodítkem pro světlo, které se skrze ztěžklá stínidla dere do prostoru.
