NOZ: Památník národního písemnictví

Instituce a jejich význam se zdají být globalizací a informační propojeností utlumeny, jejich postavení se oslabilo. Mnohé žijí ze své minulosti, setrvačně dožívají uzavřeny před okolním světem a veřejností, jiné jsou schopny se samy reformovat, měnit a přinášet inspirativní témata a vize.

Památník národního písemnictví (PNP) funguje od roku 1953, jeho depozitáře shromažďují jedny z nejzajímavějších sbírek, které v Čechách existují, zároveň ale Památník a jeho činnost nelze příliš vidět, rozečíst a pochopit. Zajímalo mě, jak jeho ředitel Zdeněk Freisleben vidí minulost a budoucnost této instituce, zda o něčem takovém vůbec chtějí přemýšlet, případně jak to dělají a jaké cesty pro Památník – s otevřením jeho nové stálé expozice – hledají.