Dragan Vićentić pracuje s ideou vnitřního boje zvířecí a lidské složky, kterou realizuje expresivní malbou na rozměrná plátna. Do dualizmu lidsko-zvířecího světa promítá množství charakterů, které – ač zdánlivě v konfliktu – nakonec tvoří homogenní celek.
Univerzalizující rovnováha protipólů odkazuje k historickým počátkům malby a konceptů světa, a to v současnosti bez pólů, ideologií a mýtů. Tak jako v modernistických návratech k počátkům je takové pojetí odlehčením těžko identifikovatelné či pojmenovatelné doby. Paradoxně tedy konflikt, který identifikujeme nebo se o to snažíme, je pokusem o usmíření.
