Jesper Alvaer has exposed older drawings from 1997 to 2002 and three videos. Except those things there was a fictitious interview that gave explanation to the whole project.Musím říct, že tahle výstava je docela překvapení . Představuješ tu celou sérii kreseb – o čem jsou či čeho se týkají ?
The drawings are basically illustrations of various objects, to me more precise; illustrations of mental objects used to promote an orgasm when masturbating. It is simply about the situation produced in your head when you imagine something. But the drawing itself reflects as well the physical act of masturbating, since one hand is around the genitals, the other holds a pencil on the paper and in this fashion they parallel their way to the outcome. Thus, each drawing include 1) the drawing of the masturbation itself, 2) the image of the object and 3) of course the ejaculated sperm. To make the sperm visible, different kind of “media” was applied, basically what I could find which solidify when mixed with liquids. Then 4) a small text on each drawing describe the event.

Dobře. A ty speciální papíry, které používáš – odkud pocházejí ?
They were found simply in a place where we rented studios in 1997. It used to be a print shop there. So that’s just by chance.

Vidím,že kresby jsou datované od roku 1998 až k poslední, provedené v roce 2002. Probíhá či pokračuje tento projekt pořád? A co stojí v pozadí toho, že jsi je neukázal již dříve? Či proč vůbec až teď v roce 2009 v Galerii Jelení?A kde jsi vlastně práci realizoval?
I consider the project to be closed for quite along time already, so it is not really ongoing. Apart from one drawing shown in Bratislava in 2002 as a part of another show, these works have never been shown. I guess there has not been any reason to present them, as well as many more elaborate works have been developed in the time before and after this project. Why showing them? I realize it is now necessary and a challenge for me to put up a show in Prague that is really bad. In a sense to anticipate possible expectations as well as to puncture the exhibition format in itself. That is, metaphorically speaking, the content of this exhibition. The drawings was for the most part made in the studio.

Opravdu? Ohledně obsahu Banal, propichujícího výstavní formát… V čem tomu tak je?
Well, we have a nice space, a nice invitation card, great job prepared by the curators and some audience will hang out. Then we have all the people living from this network or similar and we all need some nice something to get things going. What I am trying to say that I feel there is a certain instrumentality in this system, not in Galerie Jeleni in particular, but more general in Prague, just on the level of being commercial, or more simple, not so relevant for me anymore. This addresses of course a way of being among other artists and curators, in my own experience, and I just felt the intuitive need to not please anyone, make something really ugly and horrible, as I said, to break with the good sell able taste, in order to make it visible, at least for a moment.

Není pro mě příliš jasné, jak to myslíš…Přesto, co ta videa na výstavě? Všiml jsem si, žes vystavil tři videa, dvě z nich v takových bednách na stěně… Proč? A co jsou vlastně tahle videa?
The videos are not so different from the drawings. I think they are more hermetic. The two wall videos in boxes are covered so that people not knowing what to expect, children or other fragile souls entering the gallery will be “protected” from these videos visual content (sexually) and thus they are more suitable for adults. They simply document a period when I was discovering the great combination of having an orgasm where an object (could be slightly warmed up fruit or vegetable, or dick of course…) is inside you, so when reaching orgasm and ejaculating, the essence of shitting is mixed in with the orgasm and give the sensation a much stronger feel to it. This I found fascinating, embarrassingly and as well challenging, so I made some documentation of these kind of experimentation. The first Banal video, the one from Longyearbyen, 1999, viewed from the back and the second from New York, 2000, with a frontal perspective. The third video is from a more or less entertaining performance in relation to the Ego Art Prize, outside Galerie Hit, Bratislava in 2004. I had proposed, as my contribution to the prize competition, to shit “any place, any time,” so when asked to pick up the 1st. price for “Preproduction Space” in Berlin, (a project with Ondrej Brody), I promised they could get the performance for the event, so this video is from my own point of view, while taking this announced shit in public in Bratislava, with audience. The organizers proposed the location, time and placement.

Dobře, to je formální stránka výstavy, takže co? Co očekáváš od lidí, že v téhle výstavě uvidí? Že budou šokováni, znechuceni? Že budou přemýšlet o výstavním formátu? Je to estetická kontemplace nebo spíše téma těla, osamocenosti, sexuality, unikání? Není takový druh výstavy v ohrožení, že bude čten formálním, romanticko-expresivním a exhibicionistickým způsobem? Nemyslíš, že požaduješ od diváků příliš, konceptualizovat výstavu a převrátit si ji v nich samotných způsobem vytváření konceptuálních rámců, které pak mohou být pouze nuceny překračovat ošklivost obrazů obecně? Není tahle výstava hrozně povrchní, triviální? Pro mě to říká něco jako OK, sbohem. Bylo hezké tu být, už musím jít… Hodně štěstí. Pamatujte si mě takhle. A to je celé? Možná že jsem gay? Jak bys mohl být kdykoli příště požádán, abys udělal výstavu, po téhle sabotáži?
Well, I would not exactly put it that way. First of all, those questions apply to any exhibition anyway. People can see what they want to see. That’s already decided before they arrive to the show, in my opinion. Some may be shocked, some may pretend to be disturbed, some might get a turn on, who knows. Everyone have their own reasons to go to the show, and everyone can choose to use the material for what it is, or bring it home for further contemplation. Yes, it includes elements relevant to all the aspects you mention above, the body, isolation, realism and so on, but it is not really a precise interpretation of something. Maybe its more of a mutant in itself and needs to be shown in order to die out, to use some evolutionist way of speaking. Why don’t you tell me what it is then, all this?

Já? No, myslím, že je to víc o nějaké mentální poruše, ale já nejsem tvůj psycholog. Spíš mi to připomíná nějaké jiné práce, možná přibuzné s Gunterem Brusem, ale ti vídenští umělci měli opravdovou expresivní, estetickou a politickou agendu a úplně odlišnou dobu, záměr a důvod. Takže, radši mi dovol postavit to takto: jsme tady, na tvé samostatné výstavě, ty jsi v posledních letech pracoval většinou kolaborativním způsobem, s výzkumně orientovanými, zasazenými projekty jako Reprezentace národa, Transkultura, Elastické médium jako vlna, Ze Zagrosu do Záhřebu, abych zmínil alespoň pár z nich. A pak tohle Banal. Já tu prostě nevidím žádnou soudržnost. Nemyslíš, že oraganizátoři jsou překvapeni nebo dokonce zklamáni touhle výstavou? Mluvil jsi s nimi alespoň o svém projektu dopředu, nebo je tohle jedno z tvých čísel, že nebude cesty zpátky, žádná možná interference, pouze vem to, nebo ne. Nevztahuje se to k ničemu, podle mého názoru… Tyhle masturbační metafory, hovna a tak dál. Kde do háje jsi? Budeš někdy vůbec schopný podívat se někomu do očí?
Well it is true. Maybe you are right that I am on a pretty bad dead end sidetrack. Thank you at least for being honest. Anyhow, often when preparing exhibitions I ask myself if I was the one coming to see the show? What would I like the most? What do I need to see? I would not mind coming one day to see this show, read this text and go home and think it over. Everything is interconnected. So let me ask you then, isn’t a lot of your favored “coherence” in other projects just even more ugly, if you think it over? If you include the wider context?

Pokoušíš se něco říct? Je tahle výstava upřímná nebo tak něco? Víš, často si myslím, když vidím výstavu, čtu knihu nebo o něčem přemýšlím, co bylo úmyslně či neúmyslně vynecháno. Co by bylo například tím neviditelným stínem tohoto nebo tamtoho aspektu? Na jakém mentálním horizontu skutečně považuješ tyto práce za předmětné? A tak dále… Myslím, že tohle nikam nevede, tak ti moc děkuji za nic.

Jesper Alvaer

Here you can express yourself. (*required)