Možná to jsou prosté chmaty režisérky, ale daleko spíše v nás její gesto vzbuzuje tušení, že za viditelným obrysem cesty je další zatáčka a další zatáčky se skrývají nad i pod obrysy zahlédnutého výjevu. Že za každým rohem se skrývá další roh, že vidíme jen obrysy věcí, jejichž cíl je nám skryt. A že to, co je původně všední, se stává vehikulem sadistické video romance, že i tužka, židle, talíř (a osoba Ježíše) s sebou nese napětí mocné jak přestřelka na trampské osadě u Sázavy, nebo v imaginárním Nashvillu.
