Strata lokálneho vlastníctva poznačila aj názvy novovzniknutých štadiónov - napríklad klub Arsenal Londýn sa v roku 2006 presťahoval na čerstvo postavený štadión Emirates, ktorého sponzorom je rovnomenná aerolinka. Klub Manchester City zase spočinul na štadióne Etihad, opäť sponzorovaný rovnomennou aerolinkou, ktorá v roku 2011 svojim sponzorstvom spôsobila premenovanie staršieho štadiónu vlastneného mestom Manchester. Väzby s kapitálom arabských ropných monarchií sa postupne stali bežnou súčasťou klubového futbalu v Anglicku.

Road To Qatar - Samuel Velebný

01:03:28

Jak ustát (výtvarnou) kritiku

Diskuse se zabývá tím, jak překonávat strach s publikováním prvních textů a jak zvládat svého vnitřního kritika či kritičku, aby byli dobrými pomocníky. Vedle toho se zaměřuje i na to, jak trávit a přijímat kritiku jiných na profesionální i osobní úrovni.
0:26:59

Petr Skala

Originální tvůrčí postupy, jež využíval k zasahování do vlastní plochy typicky 16mm filmu (jako např. proškrabávání, rytí, malba, aplikace chemických prostředků ad.), tak ve svém jádru nesly prvky blízké nejen zahraničnímu hand-made filmu, ale také gestické malbě a místně specifickému, materiálně orientovanému informelu.

Jakmile totiž doslouživší telefon přistane na ilegální skládce elektronického odpadu v Ghaně, stává se drobnou jednotkou v systému průmyslových, právních, tržních či jiných infrastrukturních a materiálních vztahů.

David Přílučík, Klára Peloušková: Design antropocénu

Road to Qatar

Transformácia futbalu ako takého pritom kontinuálne prebieha už od jeho začiatkov v Británii v druhej polovici 19. storočia. To, čo začalo ako komunitná činnosť spätá s lokálnosťou, telesnosťou a trávou, veľmi rýchlo nadobudlo paralelne sa vyvíjajúcu vetvu komodity, ktorá nadobudla celosvetovú dôležitosť vďaka svojej distribúcii prostredníctvom mediálneho obrazu.
0:36:52

Design Antropocénu

Na přelomu 60. a 70. let vrcholil v architektuře a designu přístup, podle kterého mohou uměle navržené systémy napodobovat systémy přírodní a společně vytvářet symbiotické asambláže umožňující fungování lidské civilizace na Zemi. Paradigma kontroly se však od té doby otřáslo v základech a jestliže se stále snažíme ho křísit, je to proto, že nové se ještě nepodařilo jasně pojmenovat. Design Antropocénu může být praktickým naplněním těchto nevyřčených vzorců.
0:05:03

Otevřená cesta / The road is open / Phundrado drom

Výstava je kurátorským „nasvícením“ výtvarných sbírek Muzea romské kultury a podtrhuje význam samotného muzea, jakožto jedinečné instituce, jediné svého druhu v širším evropském kontextu.
0:27:28

APART kolektiv

Ačkoliv hovoří vždy jedna osoba, ostatní jsou u toho a svým mlčením tuto promluvu ukotvují. Povaha pouta, které spojuje tyto jednotlivce – dvě ženy a tři muže – není zkraje jasná: jsou to přátelé, kolegové, spolupracovníci? Nebo soudruhové a soudružky? Troufneme si dnes přihlásit se k tomuto označení bez pejorativního nebo parodického záměru? Soudruh znamená doslova “druh ve společné věci”. Jenže co je to za věc?
0:13:07

Matouš Lipus

Zodpovědnost k zahradě.
Zodpovědnost správce.
Zodpovědnost k sudetským náhrobkům a k sochám ze stadionu.
Zodpovědnost k lidem a místům.
01:57:56

Let it Pop

Přednáška s názvem Let it pop se zaměřuje na prostory vytvářející různorodý život, ve kterém mohou praskat naše sociální bubliny. Vystupuje nizozemský architekt a spoluzakladatel ateliéru NL Architects Kamiel Klaasse s propagátorem architektury Adamem Gebrianem.

Pro(s)thetic Dialogues

Pro(s)thetic dialogues je spíš záznamem divadelní performance odehrávající se na desktopu počítače. Lidský operátor zde vytváří podmínky pro zkoumání performativnosti filosofické zombie poskládané z neuronových sítí.
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.
0:43:23

Miloš Vojtěchovský

Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
0:23:27

Architekti výstav - Jiří Příhoda

„Instalování výstav bude svěřováno umělcům. Vidím to jako druhou kolej vedle toho, že umělci učí."
Jiří Příhoda se v průběhu 90. let, kdy rovněž výrazně experimentoval s videoprojekcemi, zapsal především jako autor, který se jako první v českém prostředí začal vyjadřovat skrze sochařsko-architektonickou proměnu výstavního prostoru.

Mary Maggic   (narozena r. 1991 v Los Angeles) je nebinární umělec*kyně pracující na pomezí kulturního diskurzu, politiky těla a genderu a ekologického odcizování.

Za pomoci biohackingu a veřejného amatérství buduje společenskokritickou, pečující praxi. Maggic zkoumá mikroperformativitu hormonů a využívá kolaborativní práci k tomu, aby demystifikoval*a možnost jejich molekulární kolonizace. Čistota není možná!

01:36:42

Open Source Estrogen!

Jak probíhá přerod na queer tělo na molekulární úrovni? Jak přesně je toto kvíření ”neoddělitelně spjaté s průmyslovým kapitalismem? A existuje nějaká cesta z kapitalistické zkázy, cesta, kterou pandemie ještě víc rozjitřila?

Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.

Půda, Hlína, Zem

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.