Vztah politiky identit a uměleckého provozu skýtá další problémy, jako je tokenizace identit nebo jejich komodifikace.

01:33:30

„České umělkyně nepotřebují feministických programů.” Jindřich Chalupecký a umělkyně

Jaký byl postoj Chalupeckého k „ženskému umění“ a proč v rámci českého kontextu na jedné straně vyzdvihoval ženy umělkyně a na straně druhé odmítal myšlenky feminismu?
0:10:48

Bienále Ve věci umění 2022

Výstava je sborem hlasů, který je někdy harmonický a jindy kakofonický a který hledá cesty, jimiž je možné zpochybnit zažité příběhy o zcela soběstačných hrdinských postavách, jež dokážou vyvinout mimořádné úsilí ke zdolávání nepřízně osudu. Odkud pochází rčení, že co nás nezabije, to nás – a za jakou cenu – posílí?

Ekologická angažovanost v nás se z velké části odehrává na iracionálním teritoriu.

V doméně umění, více než kdekoli jinde, se problematizované fenomény oprošťují od svého původního kontextu kdesi v realitě, aby se jako symbolické obrazy připomínaly tady i tam. (here all is distance there it was breath, Ruta Putramentaité)

Absence ve videoarchivu 2 (kolekce VVP AVU) - Přistát na zem s českým audiovizuálním uměním a hledat pozemšťanství

Environmentální sociolog Arnošt Novák v podobě komentovaného pásma videí nabízí pohled z perspektivy svého výzkumného zaměření na environmentálně laděná díla. Ten se odráží v různorodosti uměleckých přístupů ke krajině nebo ekologii.
0:43:23

Miloš Vojtěchovský

Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.

Ad finitum

Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.
0:13:21

Anetta Mona Chisa

„Jsem budoucnost i minulost, skulina v čase a prostoru, jsem podstatou veškeré hmoty […] Nemůžeš mi uniknout, jsem poháněn silami, které tu jsou miliardakrát déle než ty, drahý..” říká prach ve videu Annetty Mony Chişy Tell me, dust, about your complicated matter. Nelidské materiály, jako třeba částice prachu, znesnadňují samotnou svoji povahou běžné chápání světa, či dokonce celého vesmíru.
0:05:24

Prey Spray Scene Mean

Nejen, že jsme s těly (sloupy, figurami, černými tvory) konfrontování jako s vnějškem, který se nabízí naší smyslové zkušenosti. Jak u Kryštofa, tak u Anetty a Aleksandry je zároveň v jejich objektech přítomný nárok na to, abychom se s „jejich“ těly seznámili zevnitř. To je už trochu komplikovanější představa a je to zároveň moment, v němž se jejich práce snad nejlépe potkávají a zároveň docela zásadně rozchází.
0:23:27

Architekti výstav - Jiří Příhoda

„Instalování výstav bude svěřováno umělcům. Vidím to jako druhou kolej vedle toho, že umělci učí."
Jiří Příhoda se v průběhu 90. let, kdy rovněž výrazně experimentoval s videoprojekcemi, zapsal především jako autor, který se jako první v českém prostředí začal vyjadřovat skrze sochařsko-architektonickou proměnu výstavního prostoru.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.

Mary Maggic   (narozena r. 1991 v Los Angeles) je nebinární umělec*kyně pracující na pomezí kulturního diskurzu, politiky těla a genderu a ekologického odcizování.

Za pomoci biohackingu a veřejného amatérství buduje společenskokritickou, pečující praxi. Maggic zkoumá mikroperformativitu hormonů a využívá kolaborativní práci k tomu, aby demystifikoval*a možnost jejich molekulární kolonizace. Čistota není možná!

01:46:00

Éric Lapierre a Ahmed Belkhodja

Francouzský architekt a pedagog Éric Lapierre z kanceláře Experience, spolu se svým hostem Ahmedem Belkhodjou, zakladatelem portugalského ateliéru fala, představují netradiční přístupy a tvorbu těchto dvou studií.
01:36:42

Open Source Estrogen!

Jak probíhá přerod na queer tělo na molekulární úrovni? Jak přesně je toto kvíření ”neoddělitelně spjaté s průmyslovým kapitalismem? A existuje nějaká cesta z kapitalistické zkázy, cesta, kterou pandemie ještě víc rozjitřila?

Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.

Půda, Hlína, Zem

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.