Dekolonizovat lze historii, mysl, jazyk, lidské vztahy, sexualitu, gender, veřejné instituce nebo vědu. Mluví se o dekolonizaci produkce vědění, dekolonizaci pozornosti, spánku, komunikace nebo přístupu k informacím.

01:40:18

Toky myšlenek, toky hmot

Na přednášce s názvem Toky myšlenek, toky hmot vystoupil maďarský historik architektury a pedagog Ákos Moravánszky, spolu s významným švýcarským architektem a teoretikem Andreem Deplazesem, spoluzakladatelem studia Bearth & Deplazes Architekten. Nastiňují proměnu idejí a forem v architektuře.
0:41:07

Anton Vidokle - Institute of the Cosmos

Anton Vidokle je typ umelca u ktorého by sa mohlo zdať, že neprodukuje veľa umenia, aspoň nie v klasickom, materiálnom zmysle produkcie umenia. Vidokla zaujíma umenie ako prostriedok dozvedať sa o svete v ktorom žijeme čo najviac, skúmať ho.

Jakmile totiž doslouživší telefon přistane na ilegální skládce elektronického odpadu v Ghaně, stává se drobnou jednotkou v systému průmyslových, právních, tržních či jiných infrastrukturních a materiálních vztahů.

David Přílučík, Klára Peloušková: Design antropocénu

0:27:28

APART kolektiv

Ačkoliv hovoří vždy jedna osoba, ostatní jsou u toho a svým mlčením tuto promluvu ukotvují. Povaha pouta, které spojuje tyto jednotlivce – dvě ženy a tři muže – není zkraje jasná: jsou to přátelé, kolegové, spolupracovníci? Nebo soudruhové a soudružky? Troufneme si dnes přihlásit se k tomuto označení bez pejorativního nebo parodického záměru? Soudruh znamená doslova “druh ve společné věci”. Jenže co je to za věc?
0:36:52

Design Antropocénu

Na přelomu 60. a 70. let vrcholil v architektuře a designu přístup, podle kterého mohou uměle navržené systémy napodobovat systémy přírodní a společně vytvářet symbiotické asambláže umožňující fungování lidské civilizace na Zemi. Paradigma kontroly se však od té doby otřáslo v základech a jestliže se stále snažíme ho křísit, je to proto, že nové se ještě nepodařilo jasně pojmenovat. Design Antropocénu může být praktickým naplněním těchto nevyřčených vzorců.
0:04:22

Rekonstrukce č. 5

Lidé této verze budoucnosti nejsou nazíráni jako specifické a samostatně se rozhodující osobnosti, ale naopak jako jednotky deterministicky podřízené přísné kategorizaci. To s sebou nevyhnutelně nese oslabení mezilidských vztahů, jež ukazuje, že krutým důsledkem racionalizace společnosti je nemožnost lidského štěstí.
0:07:02

Pražská Pallas a Moravská Hellas 1902: Auguste Rodin v Praze a na Moravě

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy.
0:13:07

Matouš Lipus

Zodpovědnost k zahradě.
Zodpovědnost správce.
Zodpovědnost k sudetským náhrobkům a k sochám ze stadionu.
Zodpovědnost k lidem a místům.

Pro(s)thetic Dialogues

Pro(s)thetic dialogues je spíš záznamem divadelní performance odehrávající se na desktopu počítače. Lidský operátor zde vytváří podmínky pro zkoumání performativnosti filosofické zombie poskládané z neuronových sítí.
0:06:10

Shell Cell Swell Yell

Bronzové skořápky nejsou neseny přímo rozevřenými konci elipsy. Kovová konstrukce, která na podlaze ještě mluví exaktní řečí techniky, problematizovanou jen lehkým vlněním své trajektorie, se při pohybu vzhůru zužuje a její charakter se tak proměňuje.
0:07:22

Final_Final_Intermezzo

Chodíte tudy den co den a znáte tu každý centimetr? Existuje zkušenost spjatá s těmito místy, o kterou byste se s námi rádi podělili?
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.
01:30:12

Nebourej - Transformuj

Španělský architekt a teoretik José Ignacio Linazasoro spolu s bývalým děkanem Fakulty architektury ČVUT a architektem Ladislavem Lábusem přednášejí o svých zkušenostech s rekonstrukcemi historických staveb.
0:43:23

Miloš Vojtěchovský

Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
0:23:27

Architekti výstav - Jiří Příhoda

„Instalování výstav bude svěřováno umělcům. Vidím to jako druhou kolej vedle toho, že umělci učí."
Jiří Příhoda se v průběhu 90. let, kdy rovněž výrazně experimentoval s videoprojekcemi, zapsal především jako autor, který se jako první v českém prostředí začal vyjadřovat skrze sochařsko-architektonickou proměnu výstavního prostoru.

Mary Maggic   (narozena r. 1991 v Los Angeles) je nebinární umělec*kyně pracující na pomezí kulturního diskurzu, politiky těla a genderu a ekologického odcizování.

Za pomoci biohackingu a veřejného amatérství buduje společenskokritickou, pečující praxi. Maggic zkoumá mikroperformativitu hormonů a využívá kolaborativní práci k tomu, aby demystifikoval*a možnost jejich molekulární kolonizace. Čistota není možná!

01:36:42

Open Source Estrogen!

Jak probíhá přerod na queer tělo na molekulární úrovni? Jak přesně je toto kvíření ”neoddělitelně spjaté s průmyslovým kapitalismem? A existuje nějaká cesta z kapitalistické zkázy, cesta, kterou pandemie ještě víc rozjitřila?

Vztah člověka a půdy je odvěkým hybatelem organizace společenského, kulturního i duchovního života. Půda neodmyslitelně souvisí s našimi základními potřebami, je zdrojem obživy, bezpečným domovem a prostorem splynutí s koloběhem přírody. Přesto jsme tento vztah dovedli do situace neporozumění a krize, která se promítá do všech sfér našeho spolubytí.

Půda, Hlína, Zem

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.