„Jejím hlavním smyslem bylo, aby každého návštěvníka upozornila na to, že vchází do posvátného, sakrálního prostoru a že má za sebou zanechat všechna trápení a problémy svého každodenního života.“
Akropole je opuštěná stavba, betonový skelet, který svítí v krajině v kterékoliv denní a roční době. Stavba, kterou určitě někdo vlastní, ale nikomu opravdu nepatří. Místo poznamenané nedávnou historií, ve které je zároveň něco dávno nedořečeného. To, co z nedořečeného zbylo, svítí bíle do dálky. Jako kostra nějakého velkého zvířete. Pomalu zarůstá, betonové pilíře ještě odolávají času, masivní strop brání jejich zchátrání. Může tam takhle stát ještě hodně let: cihlový komín, staleté duby, koryto malého potoka, vypuštěný rybník, všudypřítomné panely, které pokrývají barevné mechy a noční bloudění mezi nimi, haldy porostlé hlíny, chátrající novostavby s optimismem devadesátých let, vzkazy na zdech, špatné graffiti, skřeky ptáků, odpadky obyvatel z nedalekých vesnic, kondomy u opěrných zdí, vůně uschlých bylin, klikatící se silnice po které projíždí traktory s místními zemědělci. To místo vás zasáhne.
